Článek
S cestováním sólo na blind a organizovaným je to jako s rybou chycenou a připravenou vlastnoručně a rybou koupenou v restauraci. Ta první člověka potěší mnohem více, i když nemusí být tak chutná, její lov může i bolet a nejspíše bude bez načančané přílohy.
Bojím se, že Holub nasazený v boji proti pakistánskému provozu nebude mít příliš dlouhou životnost, neb to vypadá, že potupně zhyne pod kopyty osla či koly rikšy, auta, náklaďáku nebo jízdního kola.
Ráno vstávám v 7.45 a v 8 dorážím na nedaleké nádraží k rezervacím, abych se dozvěděl, že otevírají v 9.00. Tak zpátky nakoupit buchtičky a limču k snídani a na devátou nazpět. Jsou tam docela davy, ale první třída s lehátky se rezervuje u okénka, kde bylo lidí nejméně. Potvrzuje se, že čím dál na východ, tím méně se respektuje institut fronty a vůbec obecně osobního prostoru. Evropan zvyklý stát ve frontě s civilizovaným odstupem od ostatních je tady v čudu, protože do „zdvořilostní“ mezery, kterou vytvoří, se nacpou minimálně dva Pákistánci, takže jednak je po mezeře a jednak je člověk znenadání o dva lidi dále od okénka. Je prostě potřeba cpát se a tlačit také. A to bez milosti a hlava nehlava.
Dostávám lístek a rezervaci za 900,- rupií již po slevě, což je docela dost. Čekal jsem takových 500.
Jdu přezbrojit do hotelu a pak vyrážím obhlédnout Kvétu. Nejprve jdu na poštu, kde chci zjistit poste restante adresu na poštu do Gilgitu, pak na bazar, a nakonec na internet. Následuje jídlo, šlofík a opět internet. Tam se dozvídám, že naše ministerstvo zahraničních věcí vydalo důrazné varování proti cestám do Pákistánu, zejména do Balúčistánu do Kvéty, kde právě jsem, a do Severních oblastí do Gilgitu, kam se právě chystám, „díky zhoršující se situaci, která může české občany ohrožovat na životech a majetku.“ Ale aby napsali proč, to ne. To je fakt úplně nejlepší, spískat takový poplach bez odůvodnění. Když jsem šel ze cyber café do hotelu, připadal jsem si jako živý terč. A tím pádem jako naprostý debil.
Kvéta
Ještě cestou do cyber café mě odchytli 2 mladíci a dávali mi docela zahulit otázkami typu: kdo si myslím, že je terorista. Jestli Usáma nebo USA. A pak mi celkem fanaticky tvrdili, že mají jasné důkazy, že USA. Naštěstí se mi z celé situace podařilo vybruslit obecně přijatelnými pacifistickými řečmi.
