Článek
Warung to včera jistil a nejdl jsem se krásně i s ledovým čajem za 5.000.
A teď u psaní baštím „pisang goreng“ neboli smažené banány v Bajawě, kam jsem se dostal po celodenní cestě busem z Labuanbaja, protože spoj do Ende jsem nestihl. Ale na spaní to tady bude zcela jistě lepší než Ende, protože Bajawa leží 1100 m n. m., a tak je tu báječná temperatura. Ende je u moře a je tam vedro a komáři.
Ráno jsem celkem v pohodě vstal ve zcela nekřesťanskou hodinu 5.30, dostal k snídani 2 houstičky a kafe a přesně v 6.00 nastupuji do busu, jak jsme se dohodli s řidičem včera. Bus ještě chvíli klasicky krouží po „městě“ při honu na pasažéry, ale po jednom kolečku vyrážíme do Bajawy v brutálním smradu, protože zadek busu je naložen koši se sušenými rybami.
Téměř bezchybná pyramida sopky Inerie (2245 m n. m.), Flores.
Cesta je nádherná a tvrzení v LP, že se jedná o jednu nejhezčích cest busem, není nadsázkou. Docela v pohodě ubíhá, zadek bolí, ale měl jsem místo za řidičem, kde je spousta místa na nohy, a tak jediným vzrůšem je výbuch zapalovače na palubní desce. Dlužno říci, že řidič byl v pohodě a jel tak, že jsem se nebál, což byl velký výkon na Trans-Flores Highway, asfaltečce ne nepodobné té z Míseček na Vrbatku, jen mnohem více se klikatící mezi zelenými sopečnými kopci v džungli. Fakt paráda. Z Rutengu se přejede hlavní hřeben hor na Floresu a cesta spadne k moři do Borongu, kde se člověku po chvíli cesty vynoří neuvěřitelně symetrická sopka INERIE. Pak už jen kiláček serpentinek do kopce a bus je na křižovatce Ruteng-Ende-Bajawa, kde vystuppuji, Žádný bus do Ende však již nejede (byl jsem s tím jaksi smířen), a tak jedu bo Bajawy zakvartýrovat se sympaťákem Marcelem, kterého jsem na bydlení usmlouval ještě na autobusáku z 30.000 na 20.000. Hotel Karmin i pokoj jsou slušné, a tak deal beru a jdu se podívat do města, kde chcípl pes. Totální p…l světa. Dávám si alespoň ve warungu na trhu jídlo i s čajem (tady horkým!) za 5.000 a teď si vegetím na pokoji.
Bajawa, Flores
Zdá se to velmi nepravděpodobné, ale ve stejném hotelu tu bydlí i 2 Češi, Václav a Iva, se kterými jsem krásně pokecal o cestování, dostal rum a salámek jako pohoštění a štangli uheráku jako výslužku. Zlatí lidé!
