Článek
Ráno vstáváme celkem rozumně kolem 8.00 totálně poštípaní od komárů kromě Kláry, která se chránila svou moskytiérou, na které ráno napočítala 29 sedících (a číhajících) komárů. Na to, kolik jich tam bylo ráno různě ukryto, jsme dopadli ještě dobře. Já měl kromě komárů ještě jednoho vetřelce, a sice kočku, podle stop těsně vedle polštáře.
Pura Ulu Danau
Snídáme a odjíždíme směrem na Pura Ulu Danau, chrám na břehu rybníka v sopce. Cestu nacházíme bez problémů, chrám je věžička „smrčková“ na břehu rybníka, hezká, ale dech neberoucí. Prohlížíme celý komplex, fotíme nějaká makra a leguána a poté se vydáváme na serpentinovatou (ta byla i sem) cestu do Kuty. Před Ulu Danau jsme se ještě při výjezdu na sopku zastavili u vodopádů, kde jsme se vystřídali se zájezdem Čechů. Byla docela legrace poslouchat, sledovat, bavit se a dělat jakoby nic.
Pura Ulu Danau
Z chladných výšin sjíždíme do rozpálených nížin a splaveni potem dorážíme posléze i do Kuty.
Zkoušíme se ubytovat v GH, kde jsem bydlel poprvé, ale recepční není k dispozici a pokoj, za který údajně podle hosta, jež nám ho ukazuje, chtějí 50 000,- (mě samotnému účtovali před tím za lepší 25 000,-) stojí za starou belu a tak se přesouváme do hotelu Lusa, kde platíme 145 000,- za pohodový troják.
Jdeme zjišťovat letenky, ale žádná cena nás nezaujímá, a tak se jdeme najíst do oblíbeného Bamboo Corner. To vše po báječné koupačce v moři, kde zcela překvapivě nejsou vlny ani na náš standard surfování.
Jdeme tedy na letiště protože v cestovkách na Poppies Gang I jsme nic atraktivního vnitrostátního do Medanu pro mně ani nic z Maumere do Surabayi pro KaM nenašli. kde obcházíme vnitrostátní letecké společnosti a opět nic atraktivního (rozuměj levného :-) nenacházíme.
Já se tedy vydávám na mezinárodní terminál, kde v Air Asia kupuji letenku do Kuala Lumpur za 430 000,- oproti nejlevnějším vnitrostátním do Medanu za cca 700.000. Z letiště vracíme auto, tentokrát bez problémů, vracíme se na hotel, sprcha a hned musíme vyrazit na dohodnutou netovou seanci ve 21.00. Před tím ještě fotíme trika s nápisem všeho nejlepšího k svátku pro tátu. Před netem máme trochu času, a tak ho trávíme shoppingem. Klára mi kupuje Quiksilvří manšestráky z „hrabárny“ za cca 25,- USD. No nekup to. Zvlášť když mi je vzápětí dává dává k Vánocům.
Den uzavírá večeře nedaleko Lusy, kde si všichni pochutnáváme na dobrém jídle a pivíčkách za rozumnou cenu.
