Článek
I když jsem testovaná pivíčka ráno v hlavě cítil, nevyměkl jsem, po 7 vstal, nasnídal se, vzal předpotopní čínské kolo bez převodů se sedlem tak nízko, že jsem si div nevyrazil zuby koleny, a vyrazil na prohlídku Angkor Watu, o které zasvěcení tvrdili, že nejde stihnout za den ani na motorce.
Phnom Bakheng
V centrální pokladně, která vypadá přesně jako péage (výběrna mýtného na dálnici ve Francii), jsem vysolil nekřesťanských 20,- USD za vstupné a pokračoval alejí po silnici rovné jako když střelí k Angor Watu, který je prvním chrámem na malém i velkém prohlídkovém okruhu celým komplexem.
Angor Vat - Bayon
Prohlédnout, hopnout na kolo, a tak to šlo celý den. Postupně jsem viděl Phnom Bakheng (na kopečku), Angkor Thom, včetně Bayonu, Baphuon, Phimenakac (s reliéfy stromů), Preah Khan (veliký, polorozbořený), Neak Pean, Ta Som, East Me Bon, Pre Rup, rybník Sras Srang, Bantai Kdei (zničený, „svázaný“ dohromady ocelovými lany), Ta Prohm, známý kořeny prorostlými skrz zdi, a nakonec Ta Keo.
Angor Vat - absurdní momentka
Cestou zpět mě dosti začalo bolet koleno z nízkého sedla, a tak jsem dojížděl již ne tak rychle jako ráno. Nicméně zpět jsem byl v 15:30, což není špatné, bráno v úvahu, že jsem našlapal 30 – 40 km v 45stupňobvém vedru.
Angor Vat - Strkat lidem objektiv do obličeje se mi příčí, ale na starého spícího mnicha jsem si troufl.
Kouzelní jsou místňáci, kteří pijí roztátý led brčky z chladicích boxů na plechovky s limčama pro gringoše. Malý okruh byl docela zalidněn turisty, ale chrámy na velkém byly nádherně prázdné. Paráda.
Angor Vat - Ta Som
Po návratu jsem se najedl a zahrával si s myšlenkou návratu na západ slunce, proti kterému hovořilo bolavé koleno. Nakonec mě zachránily mraky, díky kterým se západ nekonal a tudíž nebylo čeho litovat. Vyrazil jsem tedy na malou projížďku městem s výměnou TC 20,- USD, i když opravdu všude berou USD, i v obchodech mají cenovky v USD, nákupem cigaret za 500,- !!! a návštěvou netu.
Angor Vat - Ta Som
Následovala opět dobrá večeře v GH.
Angor Vat - Prasat Ta Kheo
Úplně jsem zapomněl, že při vychutnávání cigárka po prohlídce Ta Phormu, který je napospas džungli ponechán úmyslně, jsem viděl chlapíka tak podobného Vachistovi (hlavně postojem, pohyby), že když jsem ho z dálky viděl vystupovat z tuk-tuku, málem jsem na něj zavolal.
Ne, to není ten Vachistovi podobný muž. Z askeze východních kultur by si západní civilizace mohla vzít příklad. I když v boji proti kouření by tento snímek příliš neobstál.
