Článek
Ráno vyspávačka do dlouha, pak jsem se vydal pro něco sladkého k snědku, ale když za buchtu, která v Kvétě stála 10 rupií, chtěli 65, tak jsem šel do hotelu a dal si vajíčka, hranolky a čaj za 50,-.
Je zajímavé, že některé ženy zde chodí zcela zahalené a některé úplně s odkrytou hlavou jakoby nic. A mnoho mužů chodí po ulicích držíce se za ruce. Pro Evropana to evokuje homosexualitu, ale jak jsem se později dozvěděl, je to čistě výraz přátelství.
V noci mě napadlo přidělat na spodní konec camelbagu také jedno oko, aby k němu šel připevnit popruh či smyčka a šel nosit na zádech jako báglík. Nejprve jsem tedy zjistil, okud jezdí suzuki na letiště, abych si tam mohl od přátel Simony a Mártyho vyzvednout náhradní víčko ke camelbagu a další věci z domova, a poté vyrazil realizovat pokus o modernizaci pytle na vodu.
Z dílny, o které jsem si myslel, že by to v ní mohli umět, mě odvedli k brašnáři, o kterém si oni mysleli, že by to mohl umět. Ten to také neuměl, a tak mě odvedl k sedláři, který to po dlouhém hledání mosazného oka zvládl natotata.
V hotelu mi přinesli vyprané prádlo, a to dobře. Když jsem kontroloval límeček u košile (již před praním chatrný), došlo mi, že to musejí drhnout kartáčem, protože límeček byl sice jako z alabastru, ale výrazně ho ubylo.
Rámových trubek není nikdy dost. Zvlášť když jde o bicykl značky Royal. Jak jinak, když jsme v Pákistánu.
Následně jsem se vydal na nádraží, abych zjistil, jak jezdí vlaky do Taxily, ale nakonec jsem se rozhodl, že si Taxilu nechám na později, až tu budu čekat na nové indické vízum. Vrátil jsem se tedy do hotelu, dal si čaj a celou hodinu nepřetržitě z okna sledoval dění a cvrkot na ulici. Zábava jako blázen, kam se hrabe televize. Nato jsem se opět vydal do města, a sice do Book Centre se podívat na výběr průvodců LP. Bohužel je měli všechny zabalené, a tak ze šmírování a vytěžování informací nic nebylo. Měli tam též knihu The Karakorams, Mountains of Pakistan od japonského fotografa Shiro Shirahaty (ISBN: 093856725X), která je super a kterou musím sehnat, až se vrátím.1 Mé srdce též zaplesalo, když jsem za 150 rupií uviděl mapu Tirich Miru, ale nadšení opadlo, když se z ní vyklubala spíše mapa Afghánistánu, která měla v růžku jen asi 8% výběžek s Tirich Mirem. Chlapík mi slíbil, že se pokusí něco sehnat pro Hindukúš, že se mám zastavit druhý den.
Večeři jsem si dal ještě před tím a byla docela dobrá za 60,- rupek, jen jsem jí musel sníst rukama. Ještě jednou jsem si zamejloval a šel na kutě.
1 Hmm, tak právě koukám na net a vidím, že stojí 125,- USD, bez poštovného, což není úplně láce.
