Článek
Se vstáváním rozhodně nespěchám, což vzhledem k času, kdy jsem šel spát, a skutečnosti, že kamrlík nemá okno, nebyl vůbec žádný problém.
Úkol pro dnešek byl jasný. Sehnat mapu města v tourist office a zjistit, jak je to s úschovou věcí v místě, kde jsem si včera všiml, že inzerují free storage.
Tourist office jsem našel bez problémů, dostal spoustu brožurek i mapy, takže úkol č. 1 lze považovat za splněný. Procházkou jsem to vzal přes KSR do úschovny, ze které se vyklubal izraelský GH, hospoda a cestovka a úschovna zadarmo je samozřejmě jen reklamní trik, kdy zadarmo jsou pouze první tři dny a pak účtují 10 B za den. Tak to ne. Zde mé věci uschovány nebudou. Vypdá to, že věci nechám ve Sweety GH, kde za malý bágl chtějí 5 B za den a za velký 7. Cestou jsem se chtěl pořádně najíst a tak jsem zašel do normální hospody na KSR a dal si jídlo za 70 B. Bylo výborné, ale bylo ho strašně málo, takže pro příště se budu držet pouličního stravování. Musel jsem se dorazit nudlemi.
Šel jsem si dát šlofíčka do hotelu a vzbudil se akorát po 16, abych zahájil léčbu průjmu metronidazolem, který jsem si přivezl z Nepálu.
Jsem asi skutečně nemocný, protože jsem si v sámošce místo pivíčka koupil jahodové mléko!!! Je fakt, že mléko jsem dlouho neměl (naposledy snad v Pákistánu), což mi asi budiž jedinou omluvou, neb i ceny piva a mléka jsou skoro stejné!
Po šlofíčku jsem vyrazil na sightseeing kolem Royal Palace, kde jsem musel stát v pozoru jako všichni Thajci, neb po ulici projížděl král v Rollce Royce v koloně mnoha dalších vozů a motorek.
Královský palác za soumraku, Bangkok, Thajsko
Vůbec to byla prazvláštní situace. Člověk jde mezi parkem a ulicí ve všeobecném hemžení Thajců, které postupně ustává na signál policistů, kteří lemují silnici a pískají na píšťalky. To si však člověk hned neuvědomí. Jde a najednou mu přijde něco divného, něco v nepořádku. Tak se kolem sebe rozhlédne a zjistí, že každý Thajec, kam oko dohlédne, stojí v pozoru a ani se nehne a že na ulici najednou není vůbec žádný provoz. Jediná možná reakce je v podstatě také zastavit. A lidem na úctě ke králi asi docela záleží, protože okamžitě okřikují gringošku, která jejich gesto úcty nerespektovala a šla si svou cestou. Jakmile král projel, dalo se všechno do pohybu jako mávnutím kouzelného proutku a já mohl projít kolem královského paláce až k řece a pak dolů podél ní až k přístavišti Tha Tian, přímo naproti Wat Arunu, který je krásně nasvícen. Cestou zpět jsem podél jižní zdi paláce minul též nasvícený Wat Po, kam se půjdu podívat na ležícího Budhu.
Wat Arun, Bangkok, Thajsko
V uličce vedle KSR jsem si dal jídlo za 20, vynikající chicken curry s rýží a docela dobře se najedl. Jelikož mě však čapla mlsná na sladké, šel jsem do sámošky na „lov“ a odnesl si chleba (americký buchtoidní), čokoládový margarín, a 2l jogurtového nápoje s pomerančovou příchutí. Vedle stojící pivíčko jsem opět ignoroval. Na terase na střeše hotelu jsem si na čokosendviči pěkně pochutnal, dokud mě nevyhnali komáři.
