Článek
Není to dnešní zjištění, ale dnes ho píši. U člověka s vousy kapka nápoje (pivo) nesteče po bradě a neukápne na vyškrobenou (hahaha) košili nýbrž steče mezi vousy a tam se ztratí. Proto ty vousy tak smrděj! A k tomu všemu tu „kdáká“ gekon. Jsem lehce zmaštěn, protože jsem dorazil do Kuty a svou žízeň hasím pivíčky. A jak jsem se do Kuty dostal?
To bylo tak. Ráno vstávačka v 6.00 kvůli východu slunce nad Gunung Rinjani, který se nekonal díky mrakům, takže vyspávání do 7.00, balení a odchod na člun z Gili Meno. Jdeme všichni dříve, abychom stíhali kafíčko a v 8.00 se po loučení se slzami v očích naloďují na člun do Bengsalu, kde po chvíli čekání nastupuji do busu do Mataramu, odkud po cca 1 hod. čekání odjíždíme do Lembaru. Tam nás rychle nahánějí na trajekt, který však odplouvá až za 1/2 hodiny!
Rozmazané loučení a cizí zadek. :-)
Vrchol všeho je, když se v Padangbai dozvídám, že mikrobus do Kuty jede přes UBUD! Pprostě Indonésie.
Do Kuty dorážíme v 19.30, a ta stíhám hned net, odkud se jdu ubytovat do levného losmenu hned vedle Wishma Jaya II, páč tam nikdo není. Ukecávám pokoj za 35.000 a mastím do hotelu Lusa vyzvednout si věci, které tam mám schované. Rychlá sprcha a hned běžím do Bamboo Corneru a zbytek je již napsán na začátku.
