Článek
Ráno vstávám relativně brzy v 8, neb mě čeká cesta na indonéskou ambasádu, kam mě odváží bus č. 60. K mému velkému zděšení se tam vidím celý ve velkém zrcadle a je to hrůza. Zarostlej, rozcuchanej „myslivec“ v batikovaném outfitu. Vízum zde v BKK bohužel dostat nemohu, protože počítač nebere žádosti lidí, kteří necestují letecky. Jsem tedy odkázán na konzulát v Kuala Lumpur či Pedangu.
Socha 4hlavého slona, Bangkok
Rychle tedy mažu zpět na KSR, kde za 200,- B kupuji na dnešek lístek do Krabi a zpět do GH, abych se do 12 checknul out. Ještě kupuji „vietnamskou“ igelitku, kam balím pohory, vaření a zimní věci, kterou za 5,- B na den nechávám ve Sweety GH.
Shromaždiště cestujících do různých letovisek je přímo na ulici před cestovkou, kde nás za chvíli na báglech posedává tak skoro 20. Po 18.30 nás děvče z cestovky odvádí na hlavní ulici, kde nám po další chvíli mění další děvče lístky za jakési kartičky s místem určení.
A pak čekáme jako ovce cca 2 h na autobus. Když přijíždí, dáváme věci do zavazadlového prostoru a nastupujeme. Autobus je ten nejpohodlnější ze všech autobusů, ve kterých jsem dosud jel. Neuvěřitelně moc místa na nohy a hodně sklapovací sedačky. A na každém sedadle froté ručník velikosti sárongu (který jsem již zakoupil - obdélník látky, který může sloužit jako sukně, kalhoty, ručník, deka, vlastně cokoliv si kdo může přát). Po chvíli cesty se ukazuje jeho funkce deky, neboť klimatizace dělá z autobusu mrazák na maso. Je tam taková kosa, že kromě windstoperky nasazuji i kulicha a stejně ještě musím být zahalený v ručníku.
Pouštějí 2 filmy, Bourne Identity a Harryho Pottera. V 1.30 je zastávka a pak pokračujeme dál. Krásně usínám a až před sedmou najednou zastavujeme někde v nějaké vilové čtvrti, kde nás vyhánějí z busu. Ukazuje se, že zde se cesty lidí z busu rozcházejí a jednotlivé partičky jsou do svých konečných destinací rozváženy mikrobusy.
Ihned po vystoupení kontroluji bágl a zjišťuji, že jsem pěkný debil, když jsem nedal na sestřino varování, protože mi ho ty potvory jedny thajský probrali absolutně důkladně! Ani se neobtěžovali se ho pokusit zabalit zpět tak, aby to nebylo poznat. Nic však naštěstí nechybí, a tak nic neřeším, jen mě incident docela kazí náladu. Zpoloviny jsem této praktice, kdy doprovodný personál během jízdy vykrádá batožinu v zavazadlovém prostoru, nevěřil, a tak jsem si nebral celý bágl nahoru, zpoloviny jsem se však vykradení obával, a tak jsem si všechny cenné věci vzal v malém báglíku nahoru. Vzal jsem prostě sestřinu radu na lehkou váhu, resp. to bylo jakási kombinace nechuti se dohadovat (bágl nahoře vždy doprovází velmi nepříjemné dohady s „průvodčím“, jak jsem se přesvědčil na cestě zpět) a skutečnosti, že v horní nezamknuté kapse nemám nic moc k ukradení. To jsem si ale nevšiml, že otevřeli i zámek spodní komory. To jsem zjistil až v Krabi. Pachatele v deníku častuji výrazy, které by editoři Seznamu do textu nepustili, takže mi nezbývá, než je vynechat, neb mě to neskutečně rozhořčilo. Prohrábli samozřejmě i víko. Naštěstí ale opět nic nechybělo. GTX kaťata i bunda tam byly. Do Krabi to trvalo další dvě a půl hoďky, kdy jsem monotónní rovinu prospal a pak se kochal charakteristickými vápencovými čůry, které trčely všude po obou stranách silnice.
