Článek
Opět zahájím tlumočením zpráv o následcích smrtelných tsunami. Počet doposud hlášených obětí již přesáhl 60 000 a podle ranních novin Sun byla rychlost vln 850 km/h. Turismus v Malajsii zůstal v podstatě nedotčen, turisté zůstávají a užívají si zbytek dovolené.
Po ranní kávě v GH jsem se vydal na konzulát, kde mi vydali pas se 60denním vízem a na můj dotaz sdělili, že situace v Medeanu i Bukit Lawang je v pořádku, a mohu tudíž bez problémů jet. Navzdory těmto dobrým zprávám jsem se stále zabýval myšlenkou letět na Bali, na kteréžto konto jsem se po poradě s Jimmym vydal přímo do kanceláře Air Asia v Komtaru, kde mi nejprve řekli, že levnou letenkou lze koupit pouze přes net, ale na mé naléhání nakonec vyštrachali v počítači levnou na 8. 1.
Zpět v GH jsem možné itineráře (loď v. letadlo) konzultoval s Jimmym a z debaty vyplynulo, že letadlem ušetřím čas (což není tak úplně pravda, neb letí až 8. 1.) a lodí z Medanu do Jakarty peníze (deck class by měla stát cca 100 000 Rp). Opět se tedy kloním k variantě Sumatra a loď do Jakarty.
Staré se mísí s novým. Penang, Malajsie
Obhájit tuto verzi před smrští „odrazovačů“ z domova nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec i ségra, které do mě šila nejvíce, což jsem vůbec nečekal, přestala, a mohli jsme tak chvíli řešit její příjezd za mnou, což nebude jednoduché a bude se to muset řešit ad hoc.
Před netem jsem si dal večeři (kuře kari – nepálivé) u Aliho, který se osvědčil jako nejlepší jídelna s největšími porcemi jídla.
Právě jsem ukončil krátkou diskusi s Kanaďankou původem z Německa, jejíž názory mě dočista zaskočily. Takhle zatrpklou osobu jsem ještě snad v životě nepotkal. Tvrdila, že cestuje proto, že v Torontu, kde žije, se nedá žít kvůli hordám přistěhovalců z každého kouta světa, kteří nejsou ochotni a schopni se přizpůsobit. Doslova tvrdila, že prostě doma nemůže žít. Nějaká divná. A to se mě ptala, jestli jsem OK, že mě tu pořád vidí samotného. Narozdíl od ní jsem zcela OK.
