Článek
DAF, kterým jsem cestoval z Rávalpindí do Láhauru. Za povšimnutí stojí plechové necky, velmi praktická věc, neboť Jim a Bridgitte nejsou žádnými cestovatelskými greenhorny.
Ráno vstávám brzy (v 8), abych byl včas připraven k odjezdu. K snídani vajíčka na tvrdo, paratha, sbalit a bylo. Už jsem si na to nicnedělání (bezstarostné, kromě víz) tak zvykl, že se mi ani z boudičky moc nechtělo.
Badišáhova mešita, Láhaur
Po poledni jsme vyrazili a pohodlně si to šinuli DAFem po A2 na Láhaur. Po sjetí ze Solných hor (Salt Range) začalo být pěkné vedro, ještě zhoršené topením, které občas muselo být puštěné kvůli chlazení motoru. Jeho subjektivní vnímání, jsme utlumili jointem a cesta se pak nesla krásně ve stylu Bezstarostné jízdy. V Láhauru nastaly zmatky s navigací, a to hlavně kvůli policajtům, kteří nás primárně poslali úplně špatně. Nakonec jsme ale doporučené bydlení „Regale Internet Inn“ našli, ale DAF musel zůstat venku, protože se nevešel do průjezdu, a tak Jim s Bridgitte odešli po večeři spát do náklaďáku. Já jsem si dal netovou seanci, po které mě ještě hlaďan vyhnal na shamík a zmrzlinku, což je tu oboje dražší než v Pindí.
Rohový minaret komplexu Badišáhovy mešity v Láhauru.
