Článek
Varianta zabookování dopravy z hostelu se ukázala jako zásadní chyba, protože když jsem se ráno v 7.15, čtvrt hodiny po domluveném čase příjezdu dopravy na autbusák, zeptal Harryho (bouzek z hostlu), kde je pick-up, někam na chvíli zmizel a když se vrátil, sdělil mi, celkem vysmátý, že není řidič. Když jsem se zeptal, co se tedy jako bude dít, řekl, že nic, ale že mám stále ještě dost času dostat se na terminál bemem a bus stihnout. To mě pěkně naštvalo, a tak jsem se do něj pustil, ať kouká něco udělat. Nebyl schopen udělat nic, jen mi vrátil peníze. Ještě se mi podařilo ho přimět, jak mi večer slíbil, vypáčit dvířka od knihovničky, protože neměl klíč, abych mohl vyměnit knížky. Pak už jsem jen naštvaně odešel na Makassar Mall na bemo na Daya Terminal.
Rantepao
Že vše tak dopadlo, mi nakonec ušetřilo 15.000, protože na autobusáku jsem odchytil (tedy spíše byl odchycen) bus do Rantepaa za 35.000. Paráda, jel za chviličku, měl jsem pro sebe dvojsedačku a cestou bylo na co koukat. I navzdory tomu jsem párkrát beznadějně vytuhl. Na autobusáku mi osahával vousy (asi teplý) mladík. Byl tak malý (výškou), že na ně sotva dosáhl. Ihned jak mě zmerčil, se rozzářil, přišel ke mně, stoupl si na špičky a hrábl mi obdivně, až jakoby posvátně, do vousů. Okřikl jsem ho, ale asi ne dost důrazně, protože to zkusil znovu, ale to už jsem byl rezolutní a navíc se odjíždělo a tak jsem opustil „gay zone“ a nastoupil do busu.
Rantepao
Cesta žádné velké vzrůšo nepřinesla, a tak jediným zpestřením byla zastávka na jídlo a zastávka na nákup snakeskin fruit, kterého jsem za 3.000 koupil snad 2 kila.
V Makale přistoupil podezřele vstřícný ale navíc ještě podezřeleji dobře anglicky mluvící chlapík, který se mi snažil vnutit návštěvu pohřebního obřadu. Začal na 25,- EUR a nakonec skončil na 80.000,- Rs, ale stejně jsem se nedal. Hlavně proto, že se mi naprosto příčí představa, že bych se nanominoval někomu na funus, notabane za peníze, i když se zde v Tana Toraja jedná o jednu z hlavních turistických atrakcí, kvůli které sem turisté jezdí. Hošíka jsem však dokonale využil, protože bus, když v Makale zjistil, že jsem jediný pasažér do Rantepaa (když neberu „svého“ průvodce), tak mě vysadil, dostal jsem zpět 4.000 na bemo, a ať se starám. Nechal jsem tedy hošíka, ať se stará, což mi ušetřilo další 2.000, protože bemo stálo 2.000 myslím především hošíkovou zásluhou. Hošík mi dále ukázal Rantepao, kde co je, zavedl mě do nejlevnější wismy wisaty, což pomohlo, protože v LP není mapa Rantepaa a navíc jsem si vyžádal přednášku o tom, kde co stojí za vidění, když jsme před wismou čekali, až dámy uvnitř skončí svou modlitební seanci. Když jsem hošíka vytěžil, s konečnou platností jsem mu oznámil, že 80.000 je stále moc (navíc bych musel koupit karton cigaret jako dar rodině zesnulého + platit dopravu) a on pochopil, že ze mě mu nic za pohřební obřad nekápne, a tak se odporoučel.
Stranou turistického ruchu. Rantepao, Sulawesi
Já si ještě chvíli poseděl na verandě, než se babči domodlily a pustily se do hostiny, která obřad zakončila. Byl jsem tak vpuštěn do pokoje s koupelnou za 20.000. Paráda.
Zakvartýroval jsem a vydal se na prohlídku Rantepaa, což je one-street town, během které jsem si dal vynikající nasi champur – rýži s hovězím – a jako dezert si u stánku kopil smažené banány – pisang goreng. Pak už jen nákup mýdla a vody a lebedění ve wismě v naprosto pohodové teplotě (Tana Toraja je cca 700 m n. m.) + studená sprcha. Krása.
