Článek
Skoro již (je 22:00) mohu tvrdit, že na Silvestra se nic zvláštního nepřihodilo. Počet obětí cunami v místním tisku narostl na 125 000, vedro je, zdá se, čím dál tím větší a opět jsem se nevyspal díky štěnicím a komárům.
V poledne jsem se však vykopal k hrdinskému výkonu a v tom největším vedru vyrazil na výlet do největšího budhistického chrámu v Malajsii – Kek Loc Si.
Kek Loc Si
Když jsem asi ½ hodiny čekal neúspěšně na správný autobus, došla mi trpělivost a vyrazil jsem pěšky do Komtaru, kde mě posadili do jednadvacítky, která mě za 1 fufník dovezla kousek od chrámového komplexu. Po silnici jsem vystoupal ke shluku chrámů a pagod a nových (nově postavených) budov, které jsem pak obešel k 120 stop vysoké soše z bronzu. která komplexu dominuje. Je to celé takový moderní Karlštejn, jen lidí je méně. Co mě udivilo nejvíce, byla přítomnost krámků s občerstvením a haraburdím i v prostorách chrámu. Dost divné.
Kek Loc Si
Dvorek čínské rodiny v Penangu
Bus zpět mě dovezl opět do Komtaru, odkud jsem si šl do GH dáchnout a lehce si počíst, u čehož jsem usnul jako špalek, protože jsem fakt docela nevyspalej.
Večer jsem se šel najíst k Alimu a pak na net na poslední letošní relaci. Poté jsem se ještě podíval k moři, kde byla spusta stanů s jídlem a haraburdím, ale nic se tam nedělo, a tak když jsem si vylil kokosový shake, který jsem si dopřál, vrátil jsem se do GH a půlnoc prošvihl čtením Clancyho, který se trošku rozhýbal.
