Článek
Cesta do Göreme proběhla v naprosté pohodě, vyjeli jsme po pobřeží na Alanyi, zahnuli na sever kolem hory Bademik (1390) na Konyu, Aksaray a Nevsehir do Göreme. Celá Kappadokyia je fantastický labyrint tufových falusů, „kokotků“, věží a věžiček, hřebínků, muld a dalších nejroztodivnějších útvarů, kde se za těžkých časů skrývali a žili křesťané. Původní osídlení se datuje do doby bronzové a přisuzuje se národu Hatti.
Ubytoval jsem se v penzionu Kervan za 5,- USD, což je na místní poměry slušná cena, a ihned vyrazil okouknout falické údy trčící z krajiny všude, kam oko dohlédne. Vzal jsem si i íbíčka (speciální lezecká obuv), ale zbytečně, neb všechno je to jedna velká halda sraček, rozuměj naprosto nesoudržného pískovce. Kdyby však hornina byla pevná, lezlo by se na tom jako doma na písku.
Kappadokyia
Prošel jsem celé údolí Zami, vyšel nahoru k Open Air Muzeu, které jsem díky hordám západních turistů a nehoráznému vstupnému (12.000.000) bez mrknutí oka minul a pokračoval dále do kopce, kde jsem odbočil k Rose Valley. Vedro mi však zabránilo v další cestě a já se vrátil Údolím mečů zpět do Göreme. Po cestě byl nádherně vidět zasněžený a v mracích částečně zakrytý Ercies Dagi (3919) na městem Kayseri. Když jsem v dálce zasněženou horu v tom vedru viděl, myslel jsem, že to je fata morgána. Nějak mi nemohla zapadnout do vnímaného schématu. A to se mi již často nestává.
Kappadokyia
Po návratu sprška, krmení dobrým skopovým šiškebabem za 6.000.000 a zpět do penzionu spřádat další plány. Vypadá to na Sanliurfu, Tatvan a Dogubayazit. Uvidíme.
