Článek
Další „dovolenkový“ den začal brutálním slejvákem po 6 ráno, který jsem úspěšně zaspal do 9, kdy jsem si poručil snídani. Ta je, jak se zdá, zřejmě jediným jídlem, které se denně mění. K obědu byla totiž opět smažená rýže a k večeři stejně připravená polévka. Jedinou změnou byla jakási smažená, na nudličky nakrájená zelenina, lehce chutí připomínající brambory. Jílo je naštěstí dobré a je ho dost, takže mi jeho monotónost nevadí.
Rozestavěný Bugis v Marumase
Po snídani jsem již tradičně lehce početl, dnes do 11, kdy jsem vyrazil na pěší výlet do Marumasy, vesničky na pláži, kde stavějí lodě/čluny Bugis. Když jsem Marumasu spatřil, nepochopil jsem, jak o ní někdo může hovořit jako o vesničce. Jedná se o několik miniaturních palmových chatrčí, jeden evidentně již dlouho rozestavěný bugis schooner a několik malých lodí, na kterých pracovali 4 chlápci. Dalším individuem byl postarší gringo, ze kterého se vyklubal Němec a pro kterého zrovna ti 4 chlápci zprovozňovali ono menší plavidlo. Velmi špatnou angličtinou, tak ze 3/5 prokládanou němčinou, mi vysvětlil, že to je jen jeho malá loďka, že někde jinde má vleký Makassar/Bugis Schooner a že za 4 měsíce se něco stane. Co, to jsem nepochopil.
Cestou zpět jsem se vykoupal na východní pláži, čímž jsem se na chvíli osvobodil od sálajícího vedra, a zastavil v přístavu, abych si prohldél a vyfotil hezky zrestaurované kotvící škunery.
Následovala ona smažená rýže v GH a pokusem o konverzaci v Bahasa Indonesia s kuchařkou a děvečkou pro všechno a pak už jen lenošení a čtení Pelevina – totální super úchylárna – do večeře, před kterou jsem se šel vykoupat na západní pláž. Západ nebyl zdaleka takový jako včera, a tak jediným výkonem bylo, že jsem z kapsy nevyndal piezoelektrický zapalovač od Andrease a nejspíš ho nadobro zničil, protože stále nefunguje. Zvláštní je, že při koupačce na východní pláži jsem si zase v kapse zapoměl od rána kartáček na zuby. Sklerózoidní den, zdá se.
