Článek
Ukázalo se, že v Kayseri mám 3 hodiny čas při přestupu na další autobus, a tak jsem se potloukal po autobusáku, kde si mě na chvíli za účelem procvičení angličtiny odchytl 20 letý študák elektra, který se chlubil svými 5! přítelkyněmi. Až chudák zjistí, že 5 ženskejch není žádná výhra.
Již na palubě autobusu mě dostal konduktér, který mi poručil nazout si pohory a ještě měl k sousedovi poznámky, kterým sem sice nerozuměl, ale dokázal jsem si je domyslet. Určitě něco ve smyslu: to je ale úleva, co? Nejspíš měl pravdu, fakt už smrděly. Však jsem ty fusky měl ještě z Prahy. Nezbylo mi, než se hluboce zastydět a pohory se zase nazout.1 Nejvíce mě však dostali, když mi neřekli, že se přestupuje, a kdybych se nevzbudil a nezačal „panikařit“, tak jsem asi v čudu (a to ještě ke všemu někde v poušti).
Vše dobře dopadlo a my bezpečně dorazili do Sanliurfy, kde teprve začíná skutečný Orient. Bordel, smrad, špína, „divná“ muzika, otravné děti (špinavá jako čuňata), atd. Vše před tím byla jen kašírka.2
Sanliurfa pevnost
Chtěl jsem rovnou do hotelu Ugur, ale šéfík z kanclu společnosti dopravce (ADAMAN), se kterou jsem přijel, mi z vlastní vůle zavolal majitele pensionu, který si mě k sobě odvezl, chtěl 15 mil. se snídaní a 10 bez. Nejen že se neměl k ničemu, ale neměl ani připravený pokoj a na dvoře spolu s několika snídajícími gringoši bylo tolik much, že přes ně skoro nebylo ani vidět. Po chvíli čekání na to, zda se něco bude dít jsem se sebral, šel najít Ugur a optat se na bydlení. Tam chtěli 9 mil. a tak jsem se vrátil do pensionu, vzal bágl, omluvil se a odešel.
Po cestě mě odchytl malý klučina, tzv. Tourism Volunteer, kterých je tu spousta, nalepí se na člověka a procvičují angličtinu. Alespoň jsou to však „slušné“ děti a nežebrají.
Ubytovat, sprcha, šlofík a sightseeing. Hezky popořadě. Nejprve jeskyně, kde se narodil Abrahám, pak kopec, ze kterého ho Nimrod shodil, a nakonec rybník, ve který se přeměnil v oheň, který měl Abraháma spálit. Je veliké vedro (40 °C ve stínu), a tak jsem byl rád, když jsem dorazil zpět do hotelu a dáchl si.
Po odpočinku jsem se šel podívat, kolik stojí přístup na internet a zjistil, že krásný 1 milion za hodinu! Nelenil jsem tedy, napsal zprávu na svůj web, vyřídil poštu a užil si normální muziku. Příjemný večer završila báječná véča v hospodě, doporučené šéfíkem hotelu, kde si mě (sice až po jídle) navoněli. Asi už fakt srmdím. A to jsem dneska pral. V hospůdce jsem si dal místní nebalenou vodu, tak jsem zvědav, jak to dopadne.
Zatím s úsměvem. Sanliurfa.
V Turecku mají v moderních městech semafory s vteřinovým odpočtem právě svítící barvy, což mi zatím připadá šikovné, dokud to za necelý rok nezažiji v Bangkoku v rychle jedoucí dodávce, kdy mi to naopak připadá jako jasný pokyn pro sebevrahy. Jako další dnešní perlička se mi podařilo vybrat z bankomatu místo 200 milionů pouhých 20. Jsem trubka a vymstí se mi to na poplatcích.
1 Zde se musím přiznat, že jsem váhal, zda tuto příhodu zveřejnit a přiznat tak, že jsem pěkné čuně. Ale bylo to tak, nebudu tedy zbabělec a píši, jak se věci měly. Na vysvětlenou a svou malou obhajobu si dovolím uvést, že nejsem úplné čuně, že vandrácký odér je způsoben několika faktory. Často není možnost oblečení vyprat. Většinu věcí jsem měl z „funkčních“ umělých materiálů, tedy polyesteru, který zasmrádá mnohonásobně rychleji než bavlněné oblečení, zvlášť ve vedru létem rozpáleného Orientu. Deodorant jsem si nevzal ve snaze nebrat zbytečnosti (opravdu mi přišel jako naprostá zbytnost) a protože mi nezapadal do mé představy, že „pojedu na tvrďáka“, což bylo ještě navíc umocněno a „ospravedlněno“ mou představou o špíně na Východě a zkušenostmi z Jižní Ameriky. To je pravda, Východ je špinavý a čím dál více na východ, tím špinavější a smradlavější, ale rozhodně to neplatí o lidech v Turecku a Persii, kteří velmi dbají na osobní hygienu a jsou povětšinou upravení a voňaví. I já se cítím lépe, když jsem upravený a voňavý, takže musím přiznat, že jsem se v těchto situacích za sebe hluboce styděl. Čtenáře však mohu uklidnit, již brzy svůj přístup přehodnotím a přestanu spolucestujícím svým odérem trpčit život.
2 S hláškou, že „teď už je to opravdu ten pravý Orient“ se budete setkávat často, protože situace houstla každým dnem směrem na východ. Zde v Sanliurfě netuším, že jsem v podstatě stále ještě na Západě a že pravý Orient se svou skutečnou špínou, hlukem, obtěžováním a bordelem teprve přijde.
