Článek
Po obligátní snídani v GH jsem dnešek činorodě zahájil prohlídkou „Museum Nasional“, které na to, že má být jedním z nejlepších v JV Asii, zas za moc nestálo. Skoro celá ½ stálé expozice je kamenina a keramika. Je dost nuda koukat na spousty podobných nádob v celém jednom křídle muzea. Zbytek jsou sochy, mezi kterými jsem objevil boha – strážce OTP – a etnografické předměty, ze kterých se mi líbily sošky ze Sulawesi a Bornea a strážci duchů, kteří se nechávají v domě zesnulého, aby šlo s předky komunikovat.
Strážce OTP, neboli tlouštíků - OTP = okrasný tukový prstenec
Z muzea jsem se vydal do mešity, kde si to u mě muslimové pěkně polepili, když si chlapík z ochranky řekl o bakšiš za to, že mě jako nemuslima musí!!! (= je to jeho povinnost) doprovázet. Výše „tipu“ byla 20.000! Padouch. Ve svatostánku! A to už jsem měl na sobě skoro sarong, neboť jsem byl v trenkách. Myslím, že mu to Alláh pěkně spočítá.
Strážce duchů
Dále jsem pokračoval na nádraží Gambir, odkud však jezdí jen nóbl exekutif vlaky, a tak jsem šel na další nádraží Gondaglia, odkud do Bogoru jezdí osobáky každou ½ hodinu. Chlapík v pokladně se dušoval, že i v neděli, tak snad mi rozuměl (a já jemu).
Menhirová socha
Z nádraží jsem šel do GH pro kabel a CD a poté na net vypálit CD a dosmolit textík na web. Tam jsem přestál i hustou buřinu a slejvák, po kterém jsem šel na jídlo – dost mě zaskočili cenou 12.000 za pouliční smaženou rýži, sice dobrou, ale… a pak do sámošky si koupit dobrůtky na doražení se.
V GH chvíle čtení a pak na kutě.
