Článek
Vstal jsem v 8, dopřál si snídani v GH a po ní chvilku čtení: John Gideon: Red Ball, což je docela napínavý brak.
Na desátou jsem se vydal na Gondaglia Station ekonomy vlak do Bogoru, koupil si lístek, usadil se na perónu a pokračoval ve čtení. Jediným rušivým elementem byly totálně narvané ekonomy vlaky opačným směrem.
Po chvíli ke mně přišel chlápek a slušnou angličtinou mě od cesty ekonomy odrazoval – jsou tam prý zloději a bývá narváno a tak. Zvláštní je, že nikdy jsem si z těchto strašpytelských rad nic nedělal a nikdy se jimi neřídil, ale tentokrát ano. Asi už toho vandrování začínám mít dost a začínám být unavený či co. Chvíli jsem tam jen tak seděl a špekuloval nad představou totálně narvaného osobáku a pak se zvedl a šel na Gambir Station. Byl jsem ochoten obětovat již zakoupený lístek, ale u pokladny mi bez nejmenších problémů vrátili prašule a bylo. Zjistil jsem z papírku, kam jsem si včera napsal jízdní řád exekutif vlaků, že mi jede za 15 min, a tak jsem sebou švihnul a v pohodě stihl přímý vlak, který připomínal spíše metro a hladce za hodinu dorazil do Bogoru.
Školní výlet do botanické zahrady - Bogor
Pension Firman jsem našel bez problémů, zaskočili mě však trochu cenou. Chtěli 45.000, ale podařilo se mi je usmlouvat na 30, což docela jde, ale stále je to dvakrát tak drahé oproti tomu, co uvádí Lonely Planet.
Český název stromu je výstižný - vlnovec pětimužný.
Bez otálení jsem vyrazil do proslulých botanických zahrad, které mě na 1. dojem zklamaly, ale na konci jsem byl spokojen. Prohlídku jsem přerušil cestou na autobusák, kde jsem zjistil, že žádný přímý bus do Pagandarahu nejezdí a budu tak muset přesednout v Bandungu. Uvidíme, jak se to vyvine.
