Článek
Ráno snídám s Tedem, který se přestěhoval ob bungalow vedle mě a pak čekáme na Karin, která se též stěhuje na Ton Sai z Railay. Dostala bohužel chudák průjem, ale lézt jde. Po cestě potkáváme Michelle s Bluem, která nemá s kým lézt a tak se k nám přidávají. Ted s Michelle si půjčují lano a 3 expresky, a tak jsme 2 dvojky.
Za odlivu docházíme v pohodě suchou nohou na Eagle Beach, odkud již známou cestou romantickým pralesem jdeme k Eagle Wall.
Začínáme 6b, následuje 6a a přesun dolů do další části Eagle Wall, kde dáváme neuvěřitelně oklouzané 6a, které okamžitě prohlašuji za nejhnusnější cestu, kterou jsem tu zatím lezl.
Další 2 6b vedle jsou zaplněná, a tak mě Karin, které není dobře a přestává lézt, jde odjistit na jedno 6c s těžkým místem úplně nahoře a jedno 6c+, které dříve bylo 7a s těžkým místem dole a blbým cvakáním 2. nýtu, který se cvaká ze stalaktitu uchváceného na spoďák. Stalaktit je ale z ½ ulomený a kdyby povolil, byly by to záda na zem jako kráva. Stalaktit vydržel, a tak mě cesta pustila v pohodě. Potvrdil jsem si tak svou on-sight hranici.
„Ulička“ na Ton Sai vedoucí k moři
Přesunuli jsme se zpět dolů, kde jsem si na cizím laně a expreskách vylezl 6b, po kterém se Karin odebrala domů (odbíhala do pralesa co chvíli celý den) a po něm uvolnivší se 6b+, které bylo nádherné.
Když ho po mně lezla Michelle, potvrdila se slova Karin, která předpovídala déšť, a začalo lejt jako z konve. Celá Eagle Wall je naštěstí převislá, takže se dalo dál v pohodě lézt. Jediným problémem byla komunikace skrz rámus děšťových kapek dopadajících do listoví pralesa vůkol.
Na cestu zpět na Ton Sai déšť trochu polevil, a tak se dalo v pohodě dojít do baru na již obligátní 2 pivka. Následovala večeře u „nás“, kde se k nám dnes připojila i Michelle a její kamarádka ??, která se narodila v Praze.
