Článek
Původně plánovanou cestu na letiště ještě večer a nocleh někde na zemi v hale jsem zavrhl ze 2 důvodů. 1. nevím, zda letiště na noc nezavírají, 2. trávit den od check-outu v hotelu ve 12.00 v tropickém Makassaru, kde není ani park, mi přišlo nesnesitelné, a tak si stále užívám klimošky v losmenu Semeru a modlím se, aby cesta na letiště ráno někdy po 5.00 klapla. Utěšuji se tím, že tágo si v nejhorším můžu chytit kdykoliv, když pete-pete selžou.
Fort Rotterdam
Dle dvou nezávislých zdrojů přímé pete-pete na letiště nejede (i když podle LP ano), takže musím jet nejprve na Daya Terminal a pak dalším pete-pete na letiště Hasanuddin. Snad to vyjde. Toto je 1. případ za celou cestu, kdy bych dopravní prostředek, v tomto případě letadlo, neměl prošvihnout.
Ráno jsem si prohlédl za nic nestojící Fort Rotterdam – pár nudných baráků na nudném dvoře. Ještě že jsem jim na dobrovolném vstupném zaplatil jen 1.000. Trošku se na to tvářili, a tak jsem se drze zeptal, zda je to oukej, a jim bylo asi blbý říct, že ne.
Fort Rotterdam
Mé další kroky vedly do sámošky pro bagetu, kterou jsem slupl se zbytkem sýra ze včerejška. No a pak jsem se už celý den válel s výjimkou výletu na net a k Makassar Mallu se najíst a napít žůžového koktejlu. Dnes byl ještě lepší. Růžový. Včera byl hnědý. Jmenuje se to nějako „es buh“ či tak nějak.
