Požářiště v Českém Švýcarsku čtyři roky poté

Požár vypukl (spíše by bylo lepší psát „byl založen“) v noci z 23. a 24. července 2022 v Malinovém dole. V článku si ukážeme, jak se právě v Malinovém dole a blízkém okolí přírodě „daří“ po čtyřech letech bez zásahu člověka. Pro srovnání si u některých míst také ukážeme, jak vypadala před požárem.

Malinový důl se ničím nelišil od mnoha jiných roklí Českého Švýcarska. Snad jen tím, že jsou zde dvě vodárny. Zde je jedna z nich na deset let starém snímku:

Nad vodárnou vidíme tehdy běžný les s převahou smrku bez podrostu, vpravo od vodárny mladý buk, nad vodárnou vlevo několik mladých smrčků. A vpravo od nich jedinou břízku.

V roce 2018 byla celá oblast postižena první katastrofou - kůrovcem. Těsně před požárem bychom viděli mrtvé pahýly starých smrků. A pod nimi nálet bříz. V roce 2022 byl sice březový nálet spálen, ale břízy zde rostou i dnes.

Spodní vodárna v Malinovém dole vypadá v květnu 2026 takto:

Podíváme se ještě o kousek dále, k horní vodárně. Takto vypadala v roce 2015:

Zde již nebyla smrková monokultura - nad vodárnou vidíme mladé buky. Těch se samozřejmě kůrovcová kalamita nedotkla, ale i ony byly spáleny požárem roku 2022.

Dnes vidíme jen jejich ohořelá torza a místo nich rostou - břízy:

Kůrovcová kalamita otevřela pohledy do krajiny. Před dvaceti lety, v roce 2005, výhled od horní vodárny dobrý nebyl:

Ani o deset let později v roce 2015:

Velký rozdíl mezi lety 2005 a 2015 nevidíme, snad jen mladé buky vlevo trochu povyrostly. Zcela jiný obrázek se nám naskytne dnes. Pohled z téhož místa v květnu 2026:

Vlevo vidíme spálené mladé buky. Pod nimi - břízy.

Posuňme se o trochu na západ nad Hřensko a projděme se po Johanově promenádě.

Tady byl les před kůrovcem i požárem rozmanitější. Pod vysokými smrky rostly mladé buky. Zde je foto z roku 2005:

Za deset let mezi lety 2005 a 2015 se toho moc nezměnilo:

Dnes lze toto místo nalézt jen podle patníku pod předním smrkem. Skrývá se ovšem v hustém porostu - břízy:

Ano, to je skutečně to samé místo!

Všude samé břízy. Jsou nejen před námi, ale také za námi:

A břízy jsou také nad námi:

Pod námi je někde částečně zachován i původní les, ale i tady vidíme nálet břízy:

Bříza je tak hustá, že si někde ani nevšimneme, že zde teprve před čtyřmi lety řádil požár. Pak se ale tu a tam z břízek „vyloupnou“ ohořelé zbytky původního smrkového lesa, které nám požár připomenou:

Nebo tady:

Před torzem zuhelnatělého smrku vidíme kromě břízek jinou častou rostlinu požářiště - hasivku orličí. Kde se před břízami stihla uchytit ona, nemá často ani bříza šanci. Pro příklad se vrátíme do Malinového dolu:

Ta hnědá skvrna je loňský suchý porost hasivky, pod nímž vyráží ta letošní. Bříza se zde nemá šanci uchytit. Ale výše na srázu byla bříza rychlejší a místo „koberce“ hasivky tam pod spálenými buky vidíme opět „koberec“ - břízy.

Snad už stačilo fotek Malinového dolu a Johanovy promenády. Podívejme se nahoru nad ně. Jak to vypadá na ostrohu nad Hřenskem v místech zvaných Holubí a Dlouhý roh?

Vystoupáme jižní větví Malinového dolu na velkou křižovatku. Dříve zde byly vidět jen smrky. Nyní je zde pěkný výhled k východu: vzadu vidíme Studenec a Zlatý vrch v Lužických horách, vpředu - břízy:

A o kus dále - stejný obrázek jako v Malinovém dole a na Johanově promenádě. Ohořelá torza (ovšem již v roce 2018/2019 kůrovcem "sežraných") smrků a pod nimi - břízy:

Už dlouho jsme si neukázali srovnávací obrázek se stavem před kůrovcem a požárem. Vydáme se tedy na nedaleký Dlouhý roh.

Nejprve fotka z roku 2005:

Tehdy zde stával ještě posed. O deset let později po něm nebylo ani památky. Ale les zůstal stejný, jen ten mladý vlevo trochu povyrostl.

A totéž místo dnes? Letos jsem musel fotit přímo z cesty, protože na původním místě všude rostly - břízy!

Vzadu vidíme původní les, tam se totiž požár díky hasičům již nedostal. Vypadá takto:

To je starý les. Ale na požářišti v Českém Švýcarsku nastala - doba březová…