Hlavní obsah
Věda a historie

Začíná vyšetřování kauzy kníže Kinský versus poddaní

Foto: AI - www.chatgpt.com

Šestý díl seriálu „Kníže Kinský versus poddaní“. Tentokrát o vyšetřování, které na panství Česká Kamenice na konci září roku 1773 vedla guberniální komise v čele s guberniálním radou Johannem von Streeruwitzem.

Článek

V minulém, pátém dílu seriálu (seznam všech dosavadních dílů seriálu je na konci článku) jsme se věnovali událostem mezi 24. srpnem 1773, kdy Florian May předložil Marii Terezii stížnost poddaných panství Česká Kamenice, a 25. září téhož roku, kdy v České Kamenici ke stolu zasedla vyšetřovací komise a započala s výslechem poddaných:

V tomto článku se podíváme do vyšetřovacího protokolu z 25. září 1773.

Už na začátek ovšem upozorňuji, že vyšetřovací protokol má 58 stran, takže ho budeme muset rozdělit do více článků. Ostatně ani vyšetřovací komise nezvládla vše „najednou“: 25. září se s výslechy teprve začalo a celé vyšetřování trvalo mnohem déle, než jen jeden den. Ve své konečné zprávě rada Streeruwitz uvádí, že v Kamenici strávil čtyři týdny a účetní Goltz kontrolou vrchnostenského účetnictví ještě déle.

Nejprve krátce z minulého článku:

Z minulého článku víme, že 25. září zasedla ke stolu vyšetřovací komise ve složení hlavní vyšetřovatel guberniální rada Johann von Streeruwitz, úředník (oficiant) guberniální účtárny Johann Josef von Goltz a aktuár Josef Duchet, který psal protokol.

Víme také, že Streeruwitz se poddaným snažil při výslechu zajistit při výpovědi určitý „komfort“, a tak zakázal přítomnost jakéhokoli vrchnostenského úředníka. Ti, především tedy správce panství Franz Ratoliska, byli předvoláni až po skončení výslechu poddaných, aby vyšetřovací komisi poskytli svůj náhled na stížnosti poddaných.

V poddanské stížnosti byly popsány některé skutky, které sami poddaní považovali za nezákonné nebo „tyranské“. O nich jsme si psali v tomto článku:

Tyto skutky Streeruwitz rozdělil do konkrétních bodů. Nevím, zda některé další dotazy k poměrům na panství obsahovala již instrukce pro Streeruwitze nebo tyto další doplnil on sám jako zkušený vyšetřovatel, ale při vyšetřování se dotazoval také na věci, o kterých se ve stížnosti nepsalo, a navíc pružně reagoval na probíhající výslechy.

Než se pustíme do čtení protokolu, nejprve dvě poznámky:

Víme, že nejprve byli vyslechnuti poddaní a až po nich různí vrchnostenští úředníci. Vyšetřovací protokol (má celých 58 stránek!) je psán „chronologicky“. Obsahuje tedy nejprve výslech poddaných ke všem bodům a poté výpovědi správce panství a dalších úředníků k bodům, které se týkaly jejich úřední činnosti.

My se „chronologie“ držet nebudeme. Respektive ano, ale jen v pořadí bodů. Takže v článku půjdeme po jednotlivých bodech a k nim si napíšeme jak výpověď poddaných, tak i vrchnostenských úředníků, kteří, jak víme, vypovídali až po skončení celého výslechu poddaných. Myslím, že takhle to bude přehlednější…

A druhá poznámka: Protokol si sice nepřepíšeme slovo od slova, ale jednotlivými body se budeme zaobírat podrobně. To proto, že se k těmto stížným bodům budeme často vracet v celém seriálu - bude o nich obšírně pojednávat ve svém vysvětlení kníže Kinský, pak v závěrečné zprávě opět vyšetřovatel Streeruwitz, ve svém rozhodnutí Marie Terezie, v odvolání opět kníže Kinský, pak krajský hejtman, prezident gubernia… A ještě mnoho dalších úředníků. Proto bude „průzkum“ vyšetřovacího protokolu důkladný!

Nyní se již můžeme „ponořit“ do protokolu:

Foto: NA Praha, fond České gubernium - Contributionale

Vyšetřovací protokol, 25. září 1773.

„Protocollum Commisionis habito in loco Kamnitz den 25. Septembris 1773 - Protokol komise konané v místě Kamenici 25. září 1773.“

Na úvod protokolu jsou vyjmenováni přítomní poddaní. O nich jsme si psali v minulém článku, takže zde jen stručně:

Stížnost poddaných Marii Terezii podepsalo „jménem všech utlačených poddaných“ celkem třináct poddaných, devět z Kerhartic, tři z Janova a jeden ze Všemil.

K vyšetření této stížnosti se dostavili všichni podepsaní z Kerhartic, jen jeden z nich místo sebe vyslal svou manželku. Spolu s nimi se z Kerhartic dostavili také dva další sousedi. A také rychtář Hesse, který stál ovšem na „druhé straně barikády“, tedy na té vrchnostenské.

Ze Všemil se dostavil petent Christof Griesel a ještě jeden soused, rychtář za sebe poslal přísežného Gärtner. To se vyšetřovateli zdálo málo reprezentativním, a proto nařídil, aby se ze Všemil dostavili „i ostatní“.

Z Janova nepřišel vůbec nikdo, protože, jak poznamenat aktuár Duchet, „tato je od Kamenice poněkud vzdálena“. To odporovalo instrukci pro vyšetřovací komisi, a tak Streeruwitz ihned nařídil, aby se dostavili i zástupci Janova.

Na tyto dodatečně obeslané poddané poddané ovšem komise nečekala a ihned přešla k prvním dvěma otázkám. To ještě nebyly oficiální stížné body.

Tyto dvě otázky se týkaly původu petice a Streeruwitzovi byly přímo předepsány v instrukci:

Předně se přítomných, pod stížností podepsaných dotázal, zda se ke svým podpisům doznávají. Nezapírali! Neměli proč, nedopustili se tím ničeho nezákonného!

A tak se ihned ke svým podpisům přítomní přiznali „s dodatkem, že stížnost byla sepsána a podána s vědomím všech“. Myšleno tedy „všech podepsaných“, i těch nepřítomných z Janova, pro které bylo proto posláno.

Následovala otázka druhá: Kdo je autorem petice?

Opět - nebylo třeba zapírat, vše bylo podle práva. A tak vystoupil autor, Florian May, který řekl, že byl ve Vídni sám a tam vyhledal kdesi u Tereziánské akademie bydlícího písaře Gudelfingera. Stížné body formulovali stěžovatelé sami, písař doplnil některé formulace a celou stížnost napsal.

K osobě Floriana Maye jsme si již něco řekli v minulých článcích a také v jednom článku speciálním (odkaz zde). Florian nesplňuje obvyklý obrázek poddaného v Čechách v 18. století. Byl gramotný, jako forman zcestovalý (pravda, ne v dnešním slova smyslu), jako Němec uměl i česky. Byl nejmladším synem dlouholetého kerhartického rychtáře a jako nejmladší syn byl určen k převzetí statku (to bylo v našem kraji běžné!), zatímco starší syny otec poslal na studia na piaristické gymnázium ve Slaném! To jen tak na okraj k „úrovni“ stěžovatelů…

Ale zpět k vyšetřování: Streeruwitze zajímala ještě jedna věc. Jak se prý poddaní dozvěděli o ve stížnosti uvedených vyšetřování útisků poddaných na panstvích Dobříš a Kolešovice (Streeruwitz osobně tyto útisky v Dobříši vyšetřoval)? „Na cestách,“ odpověděl May. Víme, že byl zcestovalý…

To byl konec úvodních otázek:

Foto: NA Praha, fond České gubernium - Contributionale

Vyšetřovací protokol, 25. září 1773.

„Hierauf wurde die Suppilicatum in folgende fragen abgetheilet, worüber man Selbe de Passu ad Passum constituiret. Und zwar:“

Neboli: „Suplika byla rozdělena do následujících otázek, o nichž byli oni postupně, bod po bodu, vyslechnuti. A sice:“

První bod stížnosti

„Že vám krajský hejtman při vaší stížnosti neposkytl žádnou pomoc a odkázal vás na urbariální komisi.“

Tento stížný bod se netýkal urbariální komise, ale nečinnosti krajského hejtmana.

O urbariální komisi jsem psal v jiném článku:

Koho problematika zajímá podrobně, nechť si, prosím, rozklikne odkaz. Zde jen shrnutí:

Urbariální komisi zřídila Marie Terezie roku 1771. Tato komise měla „prozkoumat a vyšetřit poddanými svým vrchnostem vykonávané roboty a jiné povinnosti na každém panství a každém statku“. Následně měla tato komise sepsat právně závazné urbáře o výši robot, které neměly překročit „únosnou míru“.

Vrchnosti ovšem celou činnost komise sabotovaly a v tříměsíční lhůtě ve třech „vzorových“ krajích podal soupis povinností svých poddaných jediný hrabě Trautmannsdorf. Osamocen zůstal pan hrabě i po devíti měsících, což byla lhůta pro podání přiznání v ostatních krajích v Čechách…

Co kníže Kinský? „Držel basu“ s ostatními, a přes své vysoké postavení u dvora - byl „skutečným tajným radou“ a velitelem dělostřelectva rakouské armády - žádné přiznání nepodal.

A k této komisi, jejíž činnost vrchnosti okázale sabotovaly, měl dle stížnosti poddaných krajský hejtman nespokojené poddané odkázat.

Výslechem poddaných se ukázalo, že za celou věc nemůže krajský hejtman osobně, ale jeho adjunkt Biener z Bienenbergu:

Poddaní, resp. přímo ti z Kerhartic, si na vysokou robotní reluici stěžovali již v roce 1771. Krajský hejtman místo sebe na panství vyslal adjunkta Bienera. Ten, místo aby vyšetřil, zda robotní reluice nepřevyšuje zákonem stanovenou mez, poddané prostě odkázal na budoucí úpravu povinností poddaných urbariální komisí (ačkoli moc dobře věděl, že vrchnosti její činnost sabotují).

Jediné, co vyšetřil, bylo, že předci stěžovatelů se k placení reluice sami zavázali. To byla pravda, dochovaly se dva opisy smluv o reluici mezi vrchností a Kerhartickými z let 1730 a 1743 (zde mladší smlouva):

Foto: NA Praha, fond České gubernium - Contributionale

"Copia einer Roboths-Verpachtung mit denen Gersdorffer Unterthanen - Kopie smlovy o robotní reluici s kerhartickými poddanými, 1743 (opis z r. 1771).

Jenže pan Biener nečetl pořádně! Kdyby tak učinil, věděl by, že v roce 1743 ji předci současných stěžovatelů uzavřeli jen na tři roky s tím, že bude automaticky prodlužována, pokud ji jedna strana nevypoví.

A nyní, resp. v roce 1771, Kerhartičtí žádali buď snížení částky za reluici na zákonem stanovenou mez, nebo vypovězení smlouvy. Vrchnost, tedy správce panství Ratoliska, odmítl učinit buď to, nebo ono.

Biener měl poddaným pomoct u vrchnosti prosadit jednu z jejich žádostí, ale neučinil tak a pouze je odkázal na budoucí rozhodnutí komise, která pasivní rezistencí vrchností nemohla vyvíjet žádnou činnost!

Protože výslech krajských úředníků nebyl součástí tohoto vyšetřování a vrchnostenských úředníků se stížnost na ně netýkala, přešel Streeruwitz ke druhému stížnému bodu:

Foto: NA Praha, fond České gubernium - Contributionale

Druhý bod stížnosti, vyšetřovací protokol z 25. září 1773.

Druhý bod stížnosti

„Zda byl Christian Hartwig bit biřicovým pacholkem?“

V tomto bodě si poddaní nestěžovali, že jsou biti, ale kým jsou biti.

O co šlo? O tomto bodu stížnosti jsem již jednou psal:

Zde tedy jen zkráceně: Existovala „nectná“ povolání. Byl jím kat, ale toho Česká Kamenice neměla. Ale měla biřice. Ten byl zodpovědný za městské vězení a trestání odsouzených (v případě poprav byl ovšem najímán kat odjinud, většinou z Litoměřic). To nebylo „nečestné“.

Ale měl i jiný úkol - rasovinu.

Rasové odklízeli uhynulá zvířata. A to „ctné“ nebylo. A českokamenický biřic, aby zůstal „ctným“ člověkem, tuto činnost nevykonával osobně, ale najímal si na to pacholky.

Takže zatímco biřic vykonával „ctné“ povolání „bachaře“, jeho pacholek „nectné“ povolání rasa.

A o to šlo v tomto bodě stížnosti: Kdyby „spořádané poddané… a věrné kontribuenty“, jak se v tomto bodě ve stížnosti Marii Terezii označili sami poddaní, bil biřic osobně, bylo by vše v pořádku. Ovšem byl je jeho pacholek - a to, alespoň dle poddaných, v pořádku nebylo.

Co vlastně poddaní k tomuto bodu vypověděli?

„Hartiwg byl skutečně před šesti nebo sedmi lety tímto způsobem (tedy biřicovým pacholkem) zbit, stejně jako další, třeba Johann Georg Hickisch z Kerhartic a Georg Holpe, který již zemřel.“

Důvod tělesných trestů ostatních poddaní neuvedli, ale Hartwig (zřejmě vypovídal on osobně, neboť byl tomuto vyšetřování přítomen!) byl k tělesnému trestu odsouzen z tohoto důvodu:

Foto: NA Praha, fond České gubernium - Conntributionale

Důvod odsouzení Christiana Hartwiga k tělesnému trestu. Vyšetřovací protokol, 25. září 1773.

Na obrázku vidíme, že vysvětlení zabírá více než stránku. Takže Hartwig se rozpovídal:

Hartwig byl vrchnostenským úřadem určen k vojenské službě.

Je známo, jak se vrchnostenští úředníci tímto opatřením zbavovali nepohodlných poddaných. Ale v tomto případě šlo o něco jiného: Z vojenské služby se totiž dalo vykoupit! A tak kromě nepohodlných poddaných úředníci k odvodům vybírali i ty solventní, protože od nich mohli vybrat peníze nejen za náhradního rekruta, ale také odměnu pro sebe!

A tak Hartwig složil požadovaných 300 zlatých, aby úředníci našli „náhradníka“. To byla obrovská částka - často v článcích pro porovnání zmiňuji, že venkovský učitel si ročně vydělal 130 zlatých. A takový střední statek na našem panství stál v této době právě tolik, kolik nyní Hartwig zaplatil, aby nemusel do armády - 300 zlatých…

Ale vše by bylo v pořádku, kdyby… Vrchnostenský úředník (není psáno, zda přímo správce Ratoliska nebo rentmistr/důchodní Kucharz) skutečně místo Hartwiga „postavil“ náhradníka. Ovšem, jak Hartwig obratem zjistil, ten dostal na ruku jen 200 zlatých. A Hartwig se vypravil za svým rychtářem, aby mu na úřadě zjistil, kde je zbylých 100 zlatých…

Hartwigovi bylo rychtářem řečeno, že 90 zlatých (o nichž dále není řeč) „padlo“ na výstroj a výbavu a zbylých 10 zlatých na odměnu úředníkům. Dále dejme slovo protokolu:

„Nato se on (tedy Hartwig) vypravil na úřad za správcem, aby se tohoto zeptal, na oprávněnost takové odměny. Od správce ale dostal písemnou odpověď, že ho rychtář obelhal .“

Teď se ovšem musel bránit rychtář! I ten se vypravil na úřad, kde všechnu vinu svalil na Hartwiga - prý mu nic o odměně úředníkům netvrdil a Hartwiga „u vrchnostenského úřadu popsal tak zle, že tento Hartwig byl vsazen do vězení a biřicovým pacholkem potrestán tělesným trestem“.

Po celostránkovém líčení příčiny tělesného trestu se tedy Hartiwg dostal k meritu věci: Ano, skutečně byl zbit biřicovým pacholkem. Tedy „nečestným“ mužem, protože pacholek byl zároveň i rasem…

Hartwig pak ještě dodal noticku proti správci Ratoliskovi: „Správce předstíral, že důvodem tělesného trestu bylo, že (Hartwig) vznesl neoprávněný nárok na sousedův sklep a nechtěl od něj upustit.“

Tím byl výslech poddaných o tomto druhém stížném bodu (prozatím) ukončen.

K tomuto bodu se musel vyjádřit i správce panství Ratoliska:

Znovu upozorňuji, že výslechu poddaných Streeruwitzovým rozhodnutím nesměl být přítomen a vypovídal až po skončení celého výslechu poddaných.

A tak při Ratoliskově výpovědi vyšetřovatel Streeruwiz rozšířil původní stížný bod o tom, zda byli poddaní biti biřicovým pacholkem, a ptal se také na údajně neoprávněné odměny úředníkům.

Celá Ratoliskova výpověď k tomuto bodu zabrala čtyři a půl strany protokolu. Její začátek vypadá takhle:

Foto: NA Praha, fond České gubernium - Conntributionale

„Constitutus Amts-Verwalter Ratoliska - Předstoupil správce úřadu Ratoliska“.

"Předstoupil správce úřadu Ratoliska.

K bodu 2, že poddaní byli trestání dehonestujícím způsobem, a sice Hartwig:"

A nyní pan správce Ratoliska slovy aktuára Ducheta, který celý protokol sepsal:

„On (tedy Ratoliska) pokračoval v trestání poddaných tím způsobem, jaký byl na panství obvyklý při jeho nástupu do úřadu. A obvyklé bylo, že poddaní byli odsuzováni k trestu bitím městským biřicem.“

V celém tomto vyšetřování se Ratoliska jeví jako prohnaný muž. Je to vidět i na tomto příkladu: Ratoliska se zcela vyhnul odpovědi na otázku, zda byli poddaní trestáni biřicovým pacholkem, a prostě odpověděl, že byli odsuzováni k bití biřicem. Kdo bil poddané ve skutečnosti, k tomu se Ratoliska raději nevyjádřil…

Ale kampak pan správce na zkušeného vyšetřovatele? A tak ho Streeruwitz vybídl, ať mluví k věci. Ale ani teď se správci nechtělo "přiznat barvu":

„Jestli má biřic pacholky, kteří vykonávají rasovinu a jsou tím nečestní, nevím.“ A pak prohodil, že biřic nečestný podle něj není, protože pro městskou radu vykonává běžné služební úkony. Opět tedy ani slovo o tom, zda poddané trestají biřicovi pacholci!

Aby Streeruwitz rozšeřil „ctnost“ či „nectnost“ městského biřice, vyzval kamenickou radu, ať se k tomu vyjádří. Ta obratem poslala písemnou odpověď, že biřic osobně rasovinu nevykonává, že na to má své pacholky.

A tak mohl Streeruwitz, resp. aktuár Duchet, konečně do protokolu napsat rozhodnutí:

Foto: NA Praha, fond České gubernium - Contributionale

Vyšetřovací protokol, 25. září 1773.

„Tímto se tady jasně ozřejmilo, že biřicův pacholek, kterým byli poddaní biti, je skutečně nectnou osobou.“

To ovšem nebylo vše, co Streeruwitze k tomuto bodu zajímalo. Hned se zajímal také o peníze, které Hartwig zaplatil za svého náhradníka, resp. o to, zda si skutečně úředníci ponechali oněch 10 zlatých jako svou odměnu.

Správce Ratoliska opět mlžil. Na přímý dotaz neodpověděl a vrátil se k důvodu Hartwigova potrestání - sporu o sklep:

„Tento byl biřicem či jeho pacholkem potrestán proto, že chtěl kvůli sklepu zabít svého souseda.“ A zopakoval, že si nevzpomíná, zda Hartwiga bil biřic nebo pacholek. Pak zmínil, že biřice i jeho pacholka považuje oba za „ctné“ lidi. A znovu se vrátil ke sporu o sklep:

Při vyšetřování zjistil, že Hartwigův otec prodal svému sousedovi Hickischovi kus pozemku, na kterém si Hickisch vybudoval sklep. Hartwig si po smrti otce tento sklep neoprávněně přisvojil a po upozornění, že tak činí neprávem, chtěl souseda zabít. A proto byl potrestán tělesným trestem.

Tolik správce Ratoliska. To zaujalo pana vyšetřovatele a znovu si předvolal i poddané. A tak vypovídal druhý aktér „sporu o sklep“ - jeho majitel Josef Hickisch. Jeho výpověď působí poněkud zvláštně:

Bránil souseda Hartwiga s tím, že ten „mě nechtěl zabít motykou, ale jenom (!) mé ženě řekl, že jestli ze sklepa neodejde, že ji zmlátí rýčem tak, že bude moct zapomenout na to, že by kdy zase vstala“. Dle Hickische vlastně vše v pořádku a Hartwig byl bit neoprávněně, nikomu přece smrtí nevyhrožoval. Podivné sousedské vztahy na severočeské vesnici :-)

Streeruwitz tento incident ve své finální zprávě Marii Terezii nijak komentovat nebude a jen přepíše všechny výpovědi o tomto incidentu. Při výslechu ale znovu upozornil správce Ratolisku, ať mluví k věci a odpoví na otázku, zda si z 300 zlatých za náhradníka do armády 10 ponechal jako odměnu.

Ratoliska popřel, že by si těchto 10 zlatých ponechal. Prý se k němu vůbec nedostaly a tato stížnost je neoprávněná. A celou věc „přehodil“ na kerhartického rychtáře, resp. nyní již bývalého. I toho si Streeruwitz předvolal a bývalý rychtář May (vzdálený příbuzný autora stížnosti Floriana Maye) se vykrucoval stejně jako pan správce:

Prý si celých 300 zlatých vyřídil Hartwig se svým náhradníkem Peterlem osobně a rychtář celou jejich dohodu jen sepsal; Hartwig ji podepsal, a tak je dle bývalého rychtáře vše v pořádku!

Opět ani slovo o oněch 10 zlatých, které „někam zmizely“. To nebyla malá částka - stačila na jídlo pro jednu dospělou osobu na čtyři měsíce!

A pak bývalého rychtáře napadla spásná myšlenka, jak se z celé věci vykroutit: „Protože se celá věc stala již před mnoha lety (dle potrestaného Hartwiga před šesti nebo sedmi), nemůžu si už na celou věc dobře rozpomenout.“

Správce Ratoliska ihned souhlasil a k tělesným trestům, u kterých si nemohl vzpomenout, proč byly vlastně uděleny, ještě dodal:

„Protože znám zatvrzelost poddaných, jsem nepochybně přesvědčen, že příčinou trestů byl jejich zpupnost.“

Později vyjde najevo, že třeba Christof Holpe byl potrestán 15 ranami holí proto, že „kromě mnoha jiných drzostí“ před svědky prohlásil, že „správce Ratoliska je darebák“. Pravdivost Hopleho tvrzení si budeme moct ověřit v mnoha dalších článcích…

Vidíme, že z jednoduché otázky druhého stížného bodu, „zda byl Christian Hartwig bit biřicovým pacholkem?“ se rozvinulo rozsáhlejší vyšetřování, které odhalilo také neoprávněné nakládání s penězi poddaných a otázku, za co byli na našem panství poddaní trestáni na těle.

Třetím stížným bodem bylo…

No, dnes je to vše; článek už má pětinásobný rozsah, než Seznam doporučuje :-(

V příštím článku si projdeme další body vyšetřovacího protokolu…

Seznam všech dílů seriálu

  1. V prvním dílu jsme si představili hlavní aktéry celého seriálu. Odkaz zde.
  2. V druhém dílu jsme si popsali události vedoucí k podání stížnosti poddaných Marii Terezii. Odkaz zde.
  3. V třetím dílu jsme si prošli první část poddanské stížnosti "in extenso" s komentářem. Odkaz zde.
  4. Ve čtvrtém dílu pak druhou část stížnosti; opět "in extenso" s komentářem. Odkaz zde.
  5. V pátém dílu jsme si popsali, jak Marie Terezie vyslala na panství vyšetřovací komisi českého gubernia. Odkaz zde.
  6. Šestý díl jste právě dočetli...

Zdroje

NA Praha, fond České gubernium - Contributionale.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz