Článek
Filipa Turka, který má za sebou mimo jiné i kariéru šarlatána, v rámci které se podílel na propagaci „léčebných“ postupů pomoci naředěného Sava, velmi nepříjemně dobíhá jeho minulost, a to nejen ta šarlatánská či amatérského automobilového závodníka. Jestliže se v souvislosti s loňskými volbami do Evropského parlamentu stal symbolem krajně pravicové strany Motoristé sobě a následně i jejím čestným prezidentem, nese zcela nelibě vytahování kostlivců z jeho skříně nejen on sám, ale i předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka. Jelikož strana Motoristé sobě dosáhla ve své historii prozatím jediného volebního úspěchu ve spojení se Šlachtovou Přísahou právě díky osobě Filipa Turka při evropských volbách, není divu, že se tento bývalý automobilový závodník stal jejím lídrem i pro letošní parlamentní volby.
Není všechno zlato, co se třpytí, platí i v případě Filipa Turka
Strana Motoristé sobě prostě má tedy pro uplatnění svých euroskeptických ideálů pouze jediný trumf v podobě uměle nafouknutého a značně přikrášleného fenoménu Filipa Turka. A tak nejen poté, co Petr Macinka začátkem letošního roku ve své pýše a bezmezné víře ohledně osoby Filipa Turka dal prostřednictvím médií kopačky Robertu Šlachtovi, se strana Motoristé sobě musí opakovaně vypořádávat s nepříjemnými a mnohdy opovrženíhodnými informacemi z minulosti Filipa Turka. Nejen jeho, ale i Petra Macinku značně vytáčí a irituje, že přikrášlená „gloriola“ čestného volebního lídra je opakovaně konfrontována se syrovou skutečnosti prokazující, že není všechno zlato, co se třpytí.
Obtížně se pak straně Motoristé sobě naplňují předvolební hesla: „Opravíme stát!“ či „Uzdravíme pravici od nemocné ODS,“ když by v první řadě bylo potřeba opravit značně vykrášlený profil volebního lídra strany Filipa Turka. Ten by zároveň potřeboval minimálně i sezení u psychoterapeuta, jelikož otázka vídeňského soudce Wolfganga Etla: „Jste zcela normální?“, je při jejím zobecnění přímo ušita na míru Filipa Turka, a to nejen jako motoristy, ale i všeobecně jako člověku. S takovým nevyzpytatelným lídrem, kterého pronásleduje jeho temná minulost, může strana Motoristé sobě jen těžko někoho léčit.
Volební lídr strany Motoristé sobě čelí závažnému obvinění z násilí vůči své bývalé partnerce
Jedním z kostlivců ze skříně Filipa Turka, jehož vytažení na světlo ohrožuje jeho zdárně rozjetou politickou kariéru a tím i budoucnost strany Motoristé sobě, je obvinění bývalé partnerky ze znásilnění a dalšího domácího násilí, které mělo spočívat ve fyzickém a psychickém týrání, jakož i vyhrožování střelnou zbraní. V souvislosti s tímto obviněním byla od počátku bývalá partnerka dehonestována, že toto obvinění je z její strany politicky motivováno, jelikož byla neúspěšnou kandidátkou za Zelené, a jako taková má odlišné politické názory a tím i snahu o mediální diskreditaci osoby Filipa Turka coby úspěšného pravicového politika. Stejně tak byla a je až nechutně dehonestována i novinářka Apolena Rychlíková, a to zejména ze strany samotného předsedy Petra Macinka.
Filip Turek svou vinu ve věci případného násilí prozatím tvrdošíjně popřel, když v reakci na zveřejněný článek napsal: „Promiskuitní bohužel ano… Nevěrný bohužel ano… Zlomená srdce bohužel ano… Zhrzené milenky určitě bohužel ano… Trestný čin a zmíněné násilí v žádném případě ne.“ Následně však byly zveřejněny staré maily, u nichž veškeré souvislosti nasvědčují tomu, že jejich autorem by mohl skutečně být Filip Turek. V těchto e-mailech se pisatel přiznává, že bil bývalou přítelkyni ze žárlivosti a ponižoval ji a ubližoval v afektu, a přitom sám sebe neskonale lituje, že od něj odešla.
Skutečnosti uvedené v trestním oznámení bývalé Turkovy partnerky dle publikovaných informací dosvědčují i její přátelé a bývalí spolužáci a e-maily adresované její terapeutce, jakož i její pozdější partner, který k tomu uvedl: „Postupně mi sdělila dost otřesné věci: Že ji ten přítel znásilnil, že ji ohrožoval zbraní, že dostala takovou facku, až ji tím omráčil. Vnímal jsem to tak, že se s násilím, jemuž byla vystavena, snaží vypořádat.“ Tedy ne ve snaze pomstít se Filipu Turkovi kvůli odlišným politickým názorům a postojům, ale právě ve slově vypořádat hledejme skutečnou motivaci, proč bývalá Turkova partnerka podala trestní oznámení až po mnoha letech, kdy kauza je pravděpodobně již promlčena.
Není prozatím žádný důvod, proč by člověk s ohledem na všechny okolnosti a skutečnosti neměl věřit Turkově bývalé partnerce, že byla vystavena hrubému domácímu násilí. Pravděpodobně např. její známí a bývalí spolužáci museli zaregistrovat nějaké ty monokly a další stopy po projevech násilí. Pokud však pisatel zveřejněných mailů odůvodňuje násilí svou žárlivostí, potom není od věci Turkova reakce, který sice sděluje, že se jaksi nedopouštěl násilí, ale jedním dechem ve svém vyjádření přiznává mj. nevěru vůči své bývalé partnerce. To by nasvědčovalo tomu, že toto násilí mohlo být případně pácháno v duchu rčení: „Podle sebe – soudím tebe.“ Tak už to v životě chodí, že ten, co v partnerském vztahu něco nekalého provádí, chce se vyvinit tím, že obviňuje svého partnera. Erudovaný psycholog by to pravděpodobně dokázal popsat výstižněji.
A tak, když si Turkova expartnerka dala na jednu misku vah, že Filip Turek se stal v loňských eurovolbách miláčkem pro část davu (viz 152 196 preferenčních hlasů), a to s uměle vytvářenou legendou úspěšného automobilového závodníka a vynikajícího politika, který všechno v Evropském parlamentu zařídí, a na druhou misku vah potom všechno to násilí, kterým si před lety osobně prošla, pravděpodobně to u ní vedlo k otevření starých ran. Právě poodhalení, co Filip Turek ve skutečnosti je, může poskytovat jeho expartnerce možnost, jak se s těmito starými ranami vypořádat a pokusit se za vším konečně udělat tlustou čáru. Prostě a jednoduše pojmenovat zlo.
Pravdou je, že volební lídr strany Motoristé sobě Filip Turek nemá k násilí daleko
Není ani od věci připomenout, že pravděpodobně velmi impulsivní Filip Turek nemá k násilí daleko. Stačí připomenout jeho reakci proti novináři, který upozornil na jeho návštěvu iránské ambasády, kdy 10. dubna letošního roku na Facebooku napsal – cit.: „Tento s*áč si kdysi říkal kamarád. Můžete dát tomuhle uplacenému konspirátorovi pěstí někdo za mou maličkost, než si na to najdu čas?“
Stejně tak Filip Turek dokáže popírat či zlehčovat své hříchy, a to nejen z mládí
Jestliže Filip Turek násilí proti své partnerce vehementně popírá, nezapomeňme, jak nedávno bez uzardění zatloukal, že by se zběsilé jízdy autem dopustil na české dálnici D5, a ne na německé, jak původně tvrdil. Barvu přiznal až za měsíc. Přitom úřady v souvislosti s tím zjistily, že na české dálnici D5 neměl ani co pohledávat, jelikož se svým příjmem europoslance jaksi neměl na zaplacení dálniční známky. Nelze ani pominout, že prozatím nedokázal reagovat na obsah zveřejněných mailů, ve kterých se pisatel přiznává k násilí vůči bývalé Turkově partnerce. Buď je pracovně zaneprázdněn. Nebo mu stejně jako čepičáři Oulíkovi teče do bot a neví, co by na to řekl.
Petr Macinka jako vždy vytáhl do boje na obranu „pověsti“ Filipa Turka a tentokrát hrozí i zcela nesmyslným trestním oznámením
Jestliže Filip Turek na zveřejněné e-maily mlčí, o to více se rozohnil předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka. Ten Novinkám na dotaz sdělil: „Považujeme to za vážný pokus o likvidaci úspěšného mužského politika těsně před volbami pomocí vykonstruované kauzy, která – bez ohledu na to, zda a jak se skutečně odehrála – je již dávno promlčená, a tudíž je nyní rozehrávána s vědomím, že tento politik již nikdy nedostane šanci veškerá falešná obvinění vznesená proti němu vyvrátit před soudem.“ Macinkovo vyjádření poněkud působí dojmem, že auta, politika a násilí proti partnerce jsou považovány za mužskou věc. Na rozdíl od toho mužského světa, o kterém zpívá Miroslav Donutil, není ale vůbec báječnej.
Petr Macinka se rozohnil natolik, že vyhrožuje i trestním oznámením pro podezření na spáchání trestného činu poškození cizí pověsti. To je tak všechno, co s tím Petr Macinka může udělat. Přidělat práci přetížené Policii ČR, která je ráda, že nemusí vyjíždět k dopravním nehodám při škodě nižší než 200 000 Kč. Dále jsem v trestním zákoníku takový trestný čin (poškození cizí pověsti) nedohledal a nevidím důvod, proč bych mu měl vysvětlovat, přes který paragraf by to bylo lepší na nějakou dobu neúspěšně otravovat policii s takovým nesmyslem.
Z dostupných informací vyplývá, že se kauza dotýká pověsti Filipa Turka a nikolivěk přímo strany Motoristé sobě či Petra Macinky, což by pravděpodobně byl další zádrhel při podání trestního oznámení Petrem Macinkou. Související otázkou pak je, jaká je skutečná hodnota pověsti Filipa Turka, tj. člověka, který v souvislosti se svojí zběsilou jízdou po české dálnici jaksi měsíc zcela nedůvěryhodně mlžil a který veřejně vyhrožoval násilím novináři nebo který poté, co se nejprve z politických důvodů distancoval od své náklonosti k nacistické ideologii, sdílel po Trumpově inauguraci snímek Elona Muska se zdviženou pravicí společně se snímkem, kde dříve stejným způsobem zvedal svou pravou tlapku, přičemž toto sdílení doplnil velikášskými slovy: „Nadcházející prezident ČR se zdraví s viceprezidentem USA.“ Někdo může konstatovat, že se hodnota pověsti Filipa Turka v limitě blíží k nule, podle mne se však již pohybujeme v záporných číslech.
V neposlední řadě je zde judikát z kauzy Piráti versus Andrej Babiš ve věci nepodloženého tvrzení, že Piráti chtěli, abychom všichni museli ubytovat migranty, přičemž se v tomto judikátu říká, že politické strany musí snést v rámci politického boje i nějaký ten politický ústrk. Tak přes tento judikát by se dle mého Macinkovo podání nedostalo ani náhodou.
Petr Macinka zuří, jelikož ve hře jsou štědré dary od sponzorů, případně i jejich očekávání a ta nemusí být nakonec naplněna
Při nezaujatém pohledu lze jaksi pochopit, proč se Petr Macinka toliko čílí. Při současných volebních preferencích se mu jaksi bortí sen o poslaneckých a ministerských postech jako domeček z karet. Nezapomeňme, že strana Motoristé sobě má velmi štědré sponzory. Možná si Petr Macinka klade otázku, jak případný volební neúspěch vysvětlí stranickým sponzorům, a to obzvláště těm, kteří si mysleli, že svojí investici v budoucnu jaksi zhodnotí. V tomto směru by si však Petr Macinka nemusel tolik zoufat. Vždyť společně s růstem míry fašizace naší společnosti, roste u řady voličů i ochota přehlížet všechny chyby a přešlapy svých politiků, kteří je plně uspokojují tím, jak jim mluví ze srdce, i když jsou to pouze plané sliby.
Prostě, jakou kaši si Motoristé sobě s Filipem Turkem navařili, takovou budou muset i sníst. Není to chyba novinářů ani občanů, že ta kaše je plná mladických hříchů Filipa Turka. A tak Petru Macinkovi i nadále nezbude nic jiného, než aby se opět pokusil vše uhladit a zaretušovat svou obhajobou, že Filip Turek nikdy nebyl nácek, či to zlehčovat tvrzením, že ta zdvižená pravá tlapka Filipa Turka byl pouhý žert, popřípadě oponenty zastrašovat nesmyslným trestním oznámením. Přes nepříznivé volební preference strany Motoristé sobě však nikdo neví, jaký bude skutečný výsledek říjnových voleb. Jelikož však strana Motoristé sobě nenabízí smysluplný program a nabízí pouze značně kontroverzní a občas i komickou postavu Filipa Turka, bylo by lepší, pokud by tato strana zůstala před branami Poslanecké sněmovny. Již nyní je v Parlamentu řada jiných politiků, kteří pro své kolegy vytvářejí z Poslanecké sněmovny a nově i Senátu hotový očistec.
