Článek
Jednou z příčin, proč je Česká republika ve stavu životního prostředí až na samém chvostu mezi státy EU, může být v některých případech svérázný postup povolovacích orgánů. Tuto úlohu často zastávají včetně oblasti integrované prevence krajské úřady. Běžně mj. i na životní prostředí dopadá skutečnost, že úřední osoby krajských úřadů coby povolovacích orgánu sedí jaksi na dvou židlích. Jednak jsou součástí krajské samosprávy a jednak na základě zákonného zmocnění vykonávají státní správu v různých oblastech, a to včetně ochrany životního prostředí. Pomineme-li případnou osobní motivaci úředních osob vyhovět v rámci povolovacího řízení požadavkům provozovatelů, potom v rámci systému dvou židlí nelze vyloučit, že v rozporu s právním řádem postupují i pod politickým tlakem samosprávných orgánů.
Čeští úředníci dokážou uzpůsobit potřebám byznysu sebelepší zákon
Málo platná tak může být v české kotlině legislativní činnost Evropské komise při vydávání evropských právních předpisů, která je v případě jejich nařízení přímo závazná a v případě evropských směrnic dochází k jejich transformaci do našeho právního řádu. Málo platná tak může být následně i legislativní činnost českých zákonodárců. A mnohdy ani nepomůžou novely zákonů s cílem zajistit v našem případě vyšší úroveň ochrany životního prostředí.
Úřední osoby dokážou zákonná ustanovení obejít či překroutit, a to za pomoci mocného nástroje v podobě volné správní úvahy, jakož i dalších triků. Jako např., že řízení v rámci integrované prevence vedou v režimu nepodstatné změny, ačkoliv ze zákona by měla být uplatněna ustanovení týkající se podstatné změny. I když povolovacímu orgánu musí být např. známy z jeho úřední činnosti, jaké hodnoty karcinogenního benzenu jsou produkovány při běžném provozu, při prosazování zájmů byznysu se v rámci vedeného řízení ani na okamžik nepozastaví nad tím, že různé studie přiložené k žádosti, jako např. rozptylové studie či hodnocení zdravotních rizik, vychází z jednorázově změřených hodnot o dva řády nižších, než jsou známé hodnoty běžného provozu. Naopak, úřední osoby tyto zjevně podhodnocené údaje vítají, neboť jsou opatřeny kulatým razítkem autorizované osoby a ony tak mají v úředním spisu „odborný“ podklad pro svoje rozhodnutí ve prospěch byznysu.
Jak se osnuje „zločinné spolčení“ proti životnímu prostředí
V případě provozu Cementárny Prachovice vše začalo krátce po zastavení řízení ve věci prvotní žádosti o navýšení emisního limitu pro celkový organický uhlík (TOC) z hodnoty 40 mg/m3 na dvojnásobnou hodnotu 80 mg/m3. Toto řízení bylo zastaveno na žádost provozovatele s ohledem na zjištění, že Cementárna Prachovice produkuje nadměrné emise karcinogenního benzenu. Následně bylo dokonce zjištěno na základě porovnání údajů ve veřejně přístupném integrovaném registru znečišťování, že toto zařízení je od roku 2019 zdaleka největším známým producentem benzenu v České republice.
Počínaje dnem 30. 11. 2021 začala Cementárna Prachovice překračovat závazný emisní limit TOC ve výši 40 mg/m3, přičemž se tomu tak dělo v rámci následně zosnovaného „zločinného spolčení“ i nadále ve více jak 100 případech, a to až do výše 74,6 mg/m3, do data 28. 10. 2022. Je pravda, že provozovatel tato překračování ohlašoval, a to mj. i Krajskému úřadu Pardubického kraje. Ačkoliv se prokazatelně jednalo o nedodržení závazné podmínky provozu spočívající v překračování emisního limitu TOC, což následně potvrdilo ve svých úředních přípisech a rozhodnutích i MŽP, provozovatel Cementárny Prachovice překračování závazně stanoveného emisního limitu TOC ohlašoval jako mimořádnou událost.
Vzhledem k tomu, že emisní limity jsou závazně stanoveny pro běžný provoz, provozovatel tímto inicioval podivnou hru, že je v tom jaksi nevinně. Ačkoliv každé podání se posuzuje podle jeho obsahu a nikoliv podle jeho názvu, krajský úřad na tuto podivnou hru přistoupil. Formálně vyzval provozovatele, ať k eliminaci tzv. „mimořádných událostí“ příjme vhodná opatření k nápravě. Tento postup umožňuje český právní řád jedině tehdy, pokud se skutečně jedná o mimořádnou událost, resp. havárii nebo havarijní únik. Jelikož se však jednalo bez jakýchkoliv pochybností o porušení závazné podmínky provozu, připadaly do úvahy dva jiné právní postupy. Jednak prvotně provozovatel má zákonnou povinnost zajistit v nejkratší možné době nápravu stavu. Jelikož nelze jakýmkoliv způsobem provozovateli ukládat, aby plnil svojí zákonnou povinnost, to už mu ukládá zákon, pokud se tak nestalo, měl krajský úřad sám uložit provozovateli svým rozhodnutím provést v přiměřené lhůtě opatření k nápravě. A ve věci neplnění závazné podmínky provozu zahájit přestupkové řízení.
Pro pochopení mechanismu, jak při výrobě cementu vznikají emise organických látek, je podstatná skutečnost, že emise těkavých organických látek včetně karcinogenního benzenu se uvolňují v průběhu přípravy suroviny a jejich velikost je odvislá od obsahu organických látek v surovině, tzn. zejména ve vápenci a tehdy používaných odpadních slévárenských píscích. Protože k dalším překračováním emisního limitu TOC docházelo i v dalším období až do 28. 10. 2022 měl krajský úřad v zájmu ochrany životního prostředí a zdraví obyvatel zvážit i omezení provozu. Toto omezení mělo případně spočívat v zamezení dávkování surovin s vysokým obsahem těkavých organických látek tak, jak závazně požaduje evropská legislativa.
Krajský úřad Pardubického kraje však v rámci podivné hry neučinil až do rozhodnutí o pokutě ze dne 29. 3. 2023 žádný zásadní úkon spočívající ve vydání rozhodnutí, který by byl v souladu s právním řádem ČR. Naopak po další vlně překračování emisního limitu TOC na začátku února 2022 nastala místo naplnění příslušných zákonných ustanovení mezi krajským úřadem a provozovatelem vzájemná komunikace, jak to naoko před zákonem elegantně udělat, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá. Tzn., jak ohnout právní předpisy, aby se provozovatel vyhnul pokutě za již nastalá překročení a aby mohlo být beztrestně tolerováno i očekávané budoucí překračování závazně stanoveného limitu TOC do doby, než krajský úřad „umete cestičku“ pro jeho požadované navýšení na 80 mg/m3.
Jak úřední osoby společně s provozovatelem protiprávně „upekli“, tak se i stalo. Provozovatel v rámci „zločinného spolčení“ proti životnímu prostředí podal žádost o navýšení emisního limitu TOC na 80 mg/m3 a písemně prohlásil, že touto žádostí zároveň naplňuje zákonnou povinnost přijmout opatření k nápravě. Tato zcestná úvaha se opírala o představu, že po očekávaném povolení dvojnásobného emisního limitu již nebude závazně stanovený emisní limit TOC alespoň po nějakou dobu překračovat. A jak bylo v rámci komplotu „upečeno“, krajský úřad odsouhlasil, že navýšení emisního limitu na dvojnásobnou hodnotu je skutečně tím jedině možným opatřením k nápravě k zamezení překračování závazného emisního limitu TOC ve výši 40 mg/m3. Úřední osoby přitom zcela opominuly, že zařízení je provozováno v režimu zákona č. 76/2001 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, jehož jedním základních účelů zákona je omezování znečišťování v důsledku činnosti v zařízení provozované. To je jako by řidič soustavně překračoval stanovenou čtyřicítku a v souvislosti s tím by navrhl, aby mu úřad povolil v daném úseku jezdit rychlostí 80 km/hod. Že tím přestane čtyřicítku překračovat a úřad k dokonání této absurdity by mu vyhověl.
Aktivity veřejnosti přispěly k zamezení dohodnutého komplotu
Není divu, že tato vzájemná shoda krajského úřadu a provozovatele ve svém výsledku působila a dodnes působí na dotčenou veřejnost až dojmem „zločinného spolčení“ proti životnímu prostředí. Protiprávnost a nezákonnost postupu při řešení nastalé situace spočívají v opakovaném překračování závazného emisního limitu byla vymezena i v následných sděleních či rozhodnutích ministerstva životního prostředí. Za mnohé argumenty o protiprávnosti postupu krajského úřadu je např. v odůvodnění rozhodnutí ministra Jurečky č.j. MZP/2022/430/1159 ze dne 14. 12.2022 uvedeno – cit.: „Jinými slovy, porušení podmínek IP není důvodem pro změnu IP, která takovéto porušení umožňuje i nadále.“
To, co v rámci ochrany životního prostředí nezajistil krajský úřad, tj. zamezit dávkování suroviny s vysokým obsahem těkavých organických látek do výroby slinku, nakonec učinil pod tlakem provozovatel zařízení. Ten pod tlakem dotčené veřejnosti přistoupil po správních tahanicích ve věci žádosti o navýšení emisního limitu TOC koncem roku 2022 k účinnému opatření spočívajícímu v zamezení dávkovaní odpadních slévárenských písku s vysokým obsahem organických látek do výroby slinku a v jejich náhradě přírodně těženými písky. Výsledkem bylo, že provozovatel prohlásil, že předtím vehementně požadované navýšení emisního limitu TOC na 80 mg/m3 vlastně nepotřebuje a že je tedy schopen plnit stávající emisní limit 40 mg/m3.
Výše popsaným protiprávním postupem úřední osoby Krajského úřadu Pardubického kraje jakožto povolovacího orgánu, který v oblasti ochrany životního prostředí rozhoduje i o jeho současném, ale hlavně budoucím stavu, svým dílem přispěly k tomu, že se Česká republika ve stavu životního prostředí potácí a pravděpodobně bude nadále potácet na samém konci EU. Zároveň ale i naplnily názor českých středoškoláků: „Proč bychom se měli učit pro budoucnost, když ti, co o ní rozhodují, dělají ve pro to, aby žádná nebyla!“ Smutné až tristní je i to, že úřední osoby postupovaly v této věci protiprávně bez ohledu na své vlastní děti, popřípadě vnoučata.
ippc.mzp.cz/ippc/ippc.nsf/$pid/MZPJNHPALC61 (Zpráva o kontrole zahájené dne 7. 10. 2021 - veřejně přístupná v systému IPPC)
Usnesení č.j. KrÚ 81244/2021/OŘPZ/PP ze dne 2. 11. 2021 o zastavení řízení
Ohlášení plánované změny ze dne 10. 2. 2021 pro „Zařízení pro výrobu cementářského slinku“ (Cementárna Prachovice - opakovaná žádost o navýšení emisního limitu TOC na 80 mg/m3)
Rozhodnutí ministra Jurečky č.j. MZP/2022/430/1159 ze dne 14. 12.2022
