Článek
Přestože Čáryfuk na základní škole dvakrát propadl, v průběhu základní vojenské služby mnohdy prokázal hlubší znalosti než důstojníci ČSLA. On v podstatě nebyl hloupý. Avšak díky své neskutečné hyperaktivitě měl ve škole hlavu plnou lumpáren a samotné učení šlo jaksi stranou.
Tělovýchovný náčelník pluku npor. Škrupina prověřoval v červnu během prvního roku Čárovy vojenské služby fyzickou zdatnost všech záklaďáků. Když došlo na Čárovu rotu, zjistil, že nemá čím měřit čas při běhu na 1 km, jelikož si zapomněl v kanceláři stopky. Rozhlédl se a výběr posla pro stopky byl jasný. Vytáhlý a šklebící se Čáryfuk byl nepřehlédnutelný. Nadporučík Škrupina ukázal na Čáru a vydal mu pokyn: „Vojíne, běžte k vám na rotu, ať mi váš výkonný praporčík pošle stopky.“ Jelikož si Čáryfuk poněkud neurčitě pamatoval ze školy, že existuje něco jako jednotné číslo pomnožné, kdy podstatná jména pomnožná zahrnují kromě slov jako stopky, sáňky, nůžky, tepláky i Čárovo nejoblíbenější slovo z dob jeho docházky do školy, a to prázdniny, zeptal se: „Náčelníku, jedny nebo dvoje?“
Nadporučík Škrupina se rozlítil a rázně odsekl: „Řekl jsem vám snad jasně stopky!“ Následně již smířlivějším tónem dodal: „Jste snad Maďar, že nerozumíte česky?“ Čára s hrdostí jemu vlastní po pravdě odpověděl: „Ne, jsem rumunský Slovák.“ Škrupina chtěl s úšklebkem ukončit rozhovor: „No, to je to samý jako Maďar.“ Avšak poslední slovo měl uražený Čára: „Náčelníku, co jsem zase komu udělal, že se montujete do nás, rumunských Slováků. Však vy se taky jmenujete Škrupina, což slovensky znamená skřivan, a přitom jste, jak sám říkáte, Čech jako poleno.“ Následně Čára ledabyle máchl rukou a odešel na rotu pro stopky. Naštěstí výkonný praporčík měl pouze jedny, a tak byl problém, jestli jedny nebo dvoje stopky vyřešen.
V průběhu prvního roku vojenské služby Čáryfuk zažil i oslavy 40. výročí Slovenského národního povstání. Útvar v rámci těchto oslav kromě patřičné výzdoby zajistil pro vojáky besedu s přímým účastníkem SNP. A tak jednoho srpnového dne nahnali vojáčky, a to bez ohledu, zda to byli záklaďáci či absolventi, do největšího útvarového klubu, přičemž i mezi záklaďáky bylo hodně maturantů.
Přímý účastník SNP šedovlasý major Šenítko byl za své zásluhy stále vojákem z povolání, aby měl kdo v rámci ČSLA vojákům vyprávět, jaké to bylo za Slovenského národního povstání. Své vystoupení zahájil rozšafně: „Chlapci, já vám na úvod niečo poviem. Já som na vojně od povstania. Toľko rokou slúžim. Dlhý čas som němal maturitu a těraz nedávno som si ju zrobil, tu maturitu. A keď mám tu maturitu, som celkom inší človek. Aj toho majora som po tej maturitě dostal. Keby sa toho moja něbohá matěra dožila. Chlapci, já vam niečo dobre poradím. Zrobtě si všeci taky maturitu. Čím skôr, tým lepšie. Možno aj vy potom dostanětě hodnosť majora.“ Při tomto úvodu měli zejména vysokoškolští absolventi a záklaďáci s maturitou co dělat, aby nevybuchli smíchem.
Během líčení bojů za povstání se pak major Šenítko zamotal do problematiky kruhové obrany. Začal: „Chlapci, ako bych vám to povedal,“ když si všiml, že za ním je tabule a u ní křída. Vzal křídu a na tabuli namaloval kruh se slovy: „Namaľujeme si kruh, ktorý má sto osmdesiat stupňou.“ V ten okamžik již v sále zavládlo všeobecné veselí, v rámci kterého Čáryfuk reagoval na základě svých chabých školních znalostí zcela impulsivně: „Náčelníku, vy nás pěkně houpete. Kruh má tři sta šedesát stupňů.“ Major Šenítko se však nedal: „Reku hej, istě mátě pravdu, voják, ale henten kruh, čo som namaľoval já, je iba taký menší, lebo nás bolo málo a fašistou priveľa.“ Následně svoji obhajobu menšího kruhu, který měl v jeho podání pouze sto osmdesát stupňů, zakončil slovy: „Nás partyzánou bolo osem a fašistou hádam takých pätnásť alebo dvadsať.“
Čáryfuk však vysloveně zaperlil jednou při chemické přípravě. A to k velkému pobavení spolubojovníků z jeho čety. Zatímco poručík Ševčík v rámci svého výkladu o chemických bojových plynech vypouštěl z úst odborné výrazy jako Soman, Sarin, Tabun, VX a Yperit, neskonale se nudící Čára vypustil ze svého řitního otvoru za ohlušujícího rachotu nevábně páchnoucí směs plynů neboli větrů. Ve vyšších kruzích se říká: „Vypustil zlého ducha.“ Odborníci by pro tento fyziologický proces použili pojem flatulence. Hovorově se pak hovoří o prdech a prdění. My, plebejci, bychom Čárovo konání jednoduše okomentovali slovy, že si uprdl. A jelikož se jedná o přirozený fyziologický proces, nic bychom Čárovi nevyčítali. Snad pouze to, že pomocí obvyklých hlášek jako Barva či Fučík nám neavizoval blížící se pohromu.
Právě my, plebejci, co jsme s Čáryfukem sedávali ve vyšenské hospodě, velice dobře víme, čeho byl v tomto směru schopen a jaká to byla neskutečná síla pro čichové buňky kolemsedících. Proto lze směle konstatovat, že Čárův prd vypuštěný na vojně v průběhu chemické přípravy se podle mezinárodně uznávané sedmistupňové škály prdů zajisté pohyboval svojí razancí mezi 6. stupněm, pro který se používá pojem Ultratrhel, a 7. stupněm označovaném pojmem Utrhprdel. Jiné v podstatě Čára nevypouštěl.
Poručík Ševčík na nenadálou situaci způsobenou Čáryfukem ostře zareagoval: „Soudruhu vojíne, co to má znamenat?“ Čára s klidnou tváří odpověděl: „Náčelníku, já jsem si myslel, že by to šlo využít jako zbraň hromadného ničení. Vy jste, náčelníku, neviděl film Knoflíková válka?“ Poručík Ševčík, zcela odzbrojený Čáryfukovou bohorovnou odpovědí, v okamžiku, kdy i k němu dovanul zápach Čárových větrů, již poněkud rezignovaně řekl: „To máte pravdu, soudruhu vojíne, to by teda šlo,“ a vydal pokyn k otevření oken na učebně. Následně vyhlásil přestávku na kouření. Spolubojovníci z jeho čety tehdy uvítali Čárův počin. Jednak jako zpestření vojenského života a nudného výkladu o chemických zbraních, ale zejména pak ocenili, že si mohou jít zakouřit. I tak se tedy Čáryfuk zapsal do historie ČSLA.
Na závěr deváté povídky v rámci cyklu Kronika osady Vyšný opět pozvání na další pokračování nekonečného příběhu o Čáryfukovi, přičemž pro ty, kteří nezachytili ty předchozí povídky, tak ta osmá byla zveřejněna před týdnem pod názvem „Čáryfuk se po narukování stal postrachem i na vojně“, přičemž v těch předchozích jsou pak odkazy na všechny předcházející povídky.
