Článek
Nemůžu si pomoct, ale včera jsem celý den běhal po radotínských kopcích i údolích - abych společně s kolegy roznesl 3 000 dopisů od naší budoucí starostky pro své sousedy a sousedky, naše spoluobčany - a nějak jsem si to tu opět zamiloval
Genius loci
Radotín je unikátní tím, že stojí na pomezí drsné industriální historie (je v pravdě městem z vápenného prachu) a klidné pohody řeky Berounky (kolem níž ovšem pomalu spěchají vlaky na Plzeň, Norimberk či Mnichov) a kopců a plání Českého krasu. Jste tak ještě trochu v Praze - která se v každé ulici dalším developerským projektem hlásí více a více ke slovu - ale zároveň jste ještě někde úplně jinde. V tom spočívá to kouzlo. 😶🌫️
Radotín umí být drsný, ale tyto dny Babího léta je překvapivě přívětivý. Možná je to všechno tím zvláštním světlem - během slunečných dní převládají teplé tóny žluté, oranžové a zlaté, začíná se konečně barvit listí stromů a dozrává tráva. Zlatavé paprsky dopadající na žluté, červené a hnědé listy se od nich odrážejí zpět do prostoru - celé údolí Berounky je naplněno zvláštním třpytícím se oparem. Člověku to dělá nesmírně dobře.
Blízkost
Potkal jsem se včera s řadou bližších i vzdálenějších sousedů. Hodně lidí dodělává práce na zahradě, v každé ulici se aspoň jeden dům zatepluje a připravuje na zimu, každou chvíli naleznete otevřenou garáž a „rozdělený“ motor auta, nad kterým probíhají konzultace sousedů, mnozí lidé končí v práci tak brzo, jak jen můžou, a pak vyrážejí na kolech či na motorkách užít si posledních letních dnů. Všichni se tu zdravíme, usmíváme se, a předvolební agitace se mění v sousedský pokec. Někdy kratší, někdy dlouhý. 🗣️
Samozřejmě přeměřeně, i dnes se mi dostalo nadávek na to že jsem „ekoterorista“ či naopak „fialovec“, nebo výtek na fungování úřadu - když jste zastupitelem, občanovi je jedno, jestli jste u vesla nebo v opozici a prostě od vás očekává, že budete fungovat a hájit jeho zájmy. Ale všechno se to děje přímo a v dobrém. Je to mnoho-mnoho-mnohonásobně příjemnější, než sedět v televizním studiu CNN prima News a muset poslouchat či reagovat na proruské a dezinformační kecy poslance Rajchla. 🧟♂️
Mám rád zkrátka tu dvojakost Radotína. Není to žádná načančaná pražská čtvrť pro turisty. Má v sobě kus poctivé dělnické historie, na kterou upomínají dělnické domy včetně „kočáků“ (podle Josefa Kočího, který stavěl své domy především pro dělníky a zaměstnance místních továren, ale také pro významné místní měšťany a továrníky), ale zároveň se tu žije tak nějak čistě a uvolněně. Je to pořád ještě město i vesnice zároveň. A to mi dělá dobře.🏘️
Cesta
Narodil jsem se v domku se záhumenkem ve Pticich, při pramenech radotínského potoka, ale svá studentská léta jsem už trávil v Praze. Má dobrá žena je zase z Karviné - a tak byl Radotín jasným průsečíkem a společnou volbou pro další etapu našich životů.🧑🧑🧒
Dobře mi dělá i to, že se tu dá celkem slušně žít. V podstatě tu máte skvělou občanskou vybavenost, příležitosti pro sport, je tu pár špičkových firem, nepotřebujete auto - jen kdyby jsem se sem ta Praha a peníze a zájmy s velkoměstem spojené tolik netlačily, že… 🏙️
Když jedete Českou republikou na kole nebo pomalu autem, naskýtá se obraz šťastné země. Jakoby stačilo lidi nechat na pokoji, a vzniklo hodně dobrých věcí. Lid se v České republice stará hlavně sám o sebe - a hodně si toho nechá líbit. Radotín je v tom hrozně podobný. Obrovské množství krásné upravených veřejných prostranství, které nevytvořilo město, ale sousedé sobě… a přitom se ani nenadějete a zjišťujete, že se téměř v každé ulici starý dům mění v někdy dost nehezkou bytovku. Sousedství se rozvolňují a na úřad, který dříve pomáhal, je najednou strašně daleko. 🤷♂️
Občanství
Nebudu kazit poslední den babího léta tím, co všechno se může pokazit, když si hledíme svého, a mezitím si námi volení činitelé dělají z veřejných zdrojů své vlastní podnikatelské projekty, stoupají v politických a ekonomických hierarchiích – a aby to všechno ufinancovali, tak město vyprodávají, nechávají zahušťovat, chronicky nestíhají pečovat o lokální vztahy a na lidi zapomínají.
To není dobré, to mě přivedlo k politice a vlastně i do Radotína. Ostatně manželka mi včera opět připomněla, že když jsme se sem stěhovali, šli jsme spolu z procházky ze Slavičího údolí (kam nás poslala paní z hodinářství, abychom poznali místní krásy), kráčeli jsme po Prvomájové a já se v určitém okamžiku zastavi a řekl: „Tak jo. Koupíme to, zadlužíme se, přestěhujeme se sem a zkusíme tu zapustit kořeny. Jsou tu věci ke zlepšení, ale také věci, co je třeba chránit.“
A tak jsem začal dělat politiku - A jsme doma.
