Článek
Miliardář Pavel Tykač vysoudil na španělské Telefónice celkem 2,5 miliardy korun i s úroky. Je to doplatek za akcie někdejšího Telecomu, který španělský operátor před dvaceti lety vykupoval od minoritních akcionářů. Mezi minoritáři byly i dvě Tykačovy kyperské firmy, které tehdy držely celkem zhruba 3 procenta akcií. Tento příběh se nápadně podobá stávající situaci před plánovaným rozdělením polostátního ČEZu. Oligarcha Tykač je připraven - a my bychom měli mít také.
Kauzu českého Telekomu odprodaného v roce 2005 španělské Telefónice rozhodl teprve v letošním srpnu Ústavní soud - ve prospěch Pavla Tykače. Z vícero důvodů je dobré si připomenout, jak dlouho se může táhnout složitý privatizační spor a co vše se může dít v průběhu sporu o cenu akcií.
Zejména v předvečer mnohem větší a komplikovanější transakce, kterou je majetková restrukturalizace většinově státního ČEZu, kterou nyní připravuje vláda Andreje Babiše. Pod rouškou „zestátnění“ se chystá faktická privatizace až poloviny nejlukrativnějších částí skupiny. Jak je známo, v ČEZ má kyperská firma Pavla Tykače oficiálně také přes 3 procenta akcií - tedy stejně, jako v tehdejším Telekomu.
Kauza Telecom
Podívejme se nejprve na to, proč trvalo 20 let, než skončil spor mezi Telefónikou a Tykačovými firmami Venten a Lexburg. V roce 2005 prodal český stát 51,1 % podíl v Telekomu (dnes O2) španělskému telekomunikačnímu kolosu Telefónica. Suma transakce činila 82,6 miliardy korun. Telefónica pak podle zákona nabídla zbylým minoritním vlastníkům výkup jejích akcií za cenu vycházející z průměrů ceny na burze navýšené o prémii v řádu několika procent.
Tykačovy firmy ji jako ostatní přijaly, později ale požádaly o doplatek s tím, že stát při předchozí privatizaci Telecomu dostal za akcie zhruba ještě o 10 procent větší prémii, než minoritní akcionáři. Tím odstartoval spor, který zaměstnával zdejší soudy a celou plejádu znalců na oceňování akcií až do srpna 2026. Tykač nejprve u soudu prohrál, po odvolání a nových posudcích však zvítězil a vysoudil 2,5 miliardy včetně úroků.
Telefónica verdikty odmítala s tím, že výkupní cenu akcií minoritářů posvětila tehdejší Komise pro cenné papíry a neúspěšně poukazovala na údajnou podjatost soudního znalce, jehož posudky byly v kauze pro výsledek soudů zásadní. Nekonečné zkoumání relevance posudků a ceny akcií zastavil až letos v srpnu Ústavní soud.
Spor o akcie Telecomu nám především ukázal sílu Tykačových právníků i jeho vytrvalost, kdy si jde tvrdě za svým. V případě chystaného „zestátnění“ ČEZu navíc nepůjde o desetikoruny ve výkupní ceně akcie a v základu o stamiliony korun, o což se Tykačovi vyplatilo se soudit 20 let. Tykačovy oficiální tři procenta akcií v ČEZ mají nyní hodnotu asi 22 miliard korun a každá stokoruna navíc dělá asi 1,6 miliardy!
Začíná přituhovat
Už teď se začíná ukazovat, že v případě výkupu akcií ČEZu bude dusno. Deník N zjistil, že Andrej Babiš měl letos na Úřadu vlády s Pavlem Tykačem schůzku právě na téma ČEZ. Předseda vlády ji vysvětlil tak, že mu Tykač přišel oznámit svou připravenost prodat své akcie ČEZ - načež ho Babiš poslal na kompetentní ministerstvo financí a na dozorčí radu.
Zdali se bavili o výši výkupní ceny, nevíme - Tykačův mluvčí pouze poukázal na rozhovor oligarchy v podcastu Štěpení z letošního března. Tam Tykač oznámil, že akcie ČEZu skupuje proto, že si myslel, že ho vláda zestátňovat nebude. „Mám celkem špičaté uši a zavnímal bych, že se něco chystá“, komentoval tehdy Tykač.
Tomu lze věřit jen velmi těžko. Připomeňme, že majetková restrukturalizace ČEZu se projednávala již za předchozího kabinetu Petra Fialy. Pavel Tykač si zkrátka jde svou vlastní cestou a - jak ukazuje případ Telefóniky - počítá s tím, že to bude dlouhá a nesnadná cesta. Obchody s akciemi (právě Telefoniky a ČEZu) a spekulace na pohyb měn jsou totiž největšími zdroji majetku tohoto českého oligarchy.
V devadesátkách
Podstata podnikání miliardáře Pavla Tykače ve vztahu ke státu je kombinací agresivních byznysových strategií, využívání legislativních mezer a silného lobbingu zejména v oblasti kritické infrastruktury a energetiky.
Kořeny Tykačova bohatství sahají do éry kuponové privatizace a působení finanční skupiny Motoinvest. Pamětnící si vzpomenou na kauzu CS Fondy - Tykač byl dlouhá léta vyšetřován v souvislosti s podvodným vyvedením 1,2 miliardy korun z CS Fondů v roce 1997. Ačkoliv bylo jeho trestní stíhání v roce 2015 pravomocně zastaveno - justiční orgány mu vinu neprokázaly - zůstává symbolem tehdejšího slabého státního dozoru, který umožnil legální či pololegální odčerpávání majetku. Tedy tunelování.
Tykačovo dnešní podnikání (hlavně energetická skupina skupina Sev.en) stojí na vlastnictví klíčových hnědouhelných dolů (Vršany, ČSA) a uhelných elektráren (např. Chvaletice a Počerady či další teplárny s výrobou elektřiny), čímž kontroluje podstatnou část výroby elektřiny a tepla z uhlí. A protože stát do určité míry potřebuje některé z těchto zdrojů pro zajištění stability elektrické soustavy (zejména Chvaletice, dokud nebudou posíleny přenosové sítě), otevírá se prostor pro nátlak tykačova energetického impéria na státní úřady, které mu opakovaně udělují výjimky z plnění limitů znečištění - nejen uhlíkem, ale nadlimitní úniky látek jako je rtuť či arsen. Díky tomu nemusí Tykač investovat do ekologizačních technologií a své zastaralé elektrárny plně ekonomicky vytěžuje (dodejme, že je velmi výhodně koupil právě od ČEZu).
Doly, elektrárny, média
Zisky skupiny Sev.en pak mizí v holdingových strukturách registrovaných v zahraničí (např. na Kypru). Stát sice inkasuje daně z mezd a místních provozů, ale finální dividendy odcházejí mimo český daňový systém. Pavel Tykač pak skrze vlastnictví soukromých médií a ovlivňování aktérů v radách veřejnoprávních médií výrazně ovlivňuje veřejné mínění.
Vztah Pavla Tykače ke státu je tedy čistě pragmatický a asymetrický. Podstatou jeho úspěchu je schopnost ovládnout strategické suroviny a infrastrukturu, bez kterých se stát neobejde, a následně tuto pozici využívat k vyjednávání výhodných podmínek, dotací, úlev nebo legislativních výjimek. Do vlastního podnikání ovšem prakticky neinvestuje vůbec a veškeré dividendy stahuje - nebo je používá k financování svého PR, jako v případě fotbalové Slavie Praha.
Plánované „zastátnění“ ČEZ vláda lidem podává jako součást cesty k levnější energii. Není to pravda. Jde o plán, jak postupně privatizovat největší objem veřejných prostředků od 90. let. Více jsem o tom psal na sklonku jara pro Deník referendum.
Pohlídat transakci za stovky miliard
Podstatou vládního záměru - falešně prezentovaného jako „zestátnění“ - je to, že stát převezme obrovské náklady a rizika v oblasti výroby elektřiny (výstavba jaderných elektráren a útlum uhelných zdrojů), zatímco klíčová a zisková část energetiky (distribuce, obchod) se dostanou do soukromých rukou. Jde tedy o klasický model socializace ztrát a privatizace zisků, který využívala při svém vzestupu celá řada českých oligarchů.
Hodnota majetkové restrukturalizace ČEZu se odhaduje až na tisíc miliard, což by z ní udělalo „kšeft století“, svým objemem srovnatelný s privatizací v 90. letech. Proto Pavel Tykač opět bystří své „špičaté uši“. Andrej Babiš i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček totiž chtějí celou transakci stihnout do konce volebního období této vlády. ČEZ i zástupci vlády ale odmítají sdělit jakékoli podrobnosti o ní - má jít údajně o „cenotvorné informace“. Neexistuje tedy žádná dopadová studie ani transparentní plán výkupu soukromých akcionářů.
Vládní plán pravděpodobně zahrnuje několik fází. Prvním je červnové rozhodnutí valné hromady ČEZ, podle kterého má ČEZ nejprve vyčlenit lukrativní distribuci (loňský zisk 41 miliard korun) a prodej (loňský zisk 13 miliard korun) do dceřiné firmy, a pak nabídnout až 49 procent vlastnického podílu v této společnosti k odkupu. Akcie může nabídnout na burze, ve hře je i přímý prodej velkým kapitálovým fondům nebo výměna akcií se stávajícími akcionáři. V posledním kroku má představenstvo ČEZu využít získané miliardy k výkupu soukromých akcionářů - a jejich akcie může následně se souhlasem valné hromady zrušit. Tím se zvýší i státní vlastnický podíl. Jakmile ten dosáhne devadesáti procent akcií, a tedy i hlasovacích práv na valné hromadě, může stát zbylé akcionáře vytěsnit za přiměřenou náhradu, kterou podle zákona určí znalec.
No a právě na to se Pavel Tykač dobře připravoval. Dlouhodobě skupoval akcie ČEZ, takže nyní jeho firmy disponují třemi procenty akcií. Podle odhadů insiderů však může skrze prostředníky a obchodní partnery kontrolovat až deset procent celého holdingu. Právě 10,01 % akcionářů podle českého zákona o obchodních korporacích představuje kritické množství hlasů, které se mohou zákonně bránit výše uvedenému procesu vytěsnění. Případně se úspěšně soudit o náhradu. Tedy stejně, jako v případě Telekomu.
Zadlužit se pro oligarchu
Člověk nemusí mít „ostré uši“, aby pochopil, že Tykačovi takto připravená pozice ve složité transakci - společně s vlastnictvím uhelných elektráren a dolů - poskytuje zásadní páky a výhody. Jestli je využije v zisku co největší části lukrativní distribuce a obchodu s elektřinou, nebo při inkasování co nejlepších výnosů z prodeje akcií, zatím nevíme. Víme však, že času má Tykač dost, jde si tvrdě za svým a umí se soudit desítky let.
Vláda premiéra Andreje Babiše a jeho vicepremiéra, ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, nás každopádně vrací hluboko do dob divoké privatizace devadesátých let. Ta nás vyšla na 692 miliard korun. Skrytá privatizace ČEZu ve výši stovek miliard nás však může - s připočtením nákladů na výstavbu nových zdrojů, modernizaci sítí a útlum uhlí - vyjít až na tisíc miliard korun. A to už by naše země při zhoršujícím se zadlužení nedokázala rozdýchat bez extrémních dopadů na životy všech obyvatel.
https://denikreferendum.cz/clanek/239001-planovane-zestatneni-cez---kseft-stoleti-za-tisic-miliard
