Článek
... a od té doby zcela v duchu své politiky kombinující chaotický mikromanagement s trapnou a nekončící šarádou zahlcuje veřejný prostor modlitbičkami, halucinacemi o stovkách či tisících opatření v jednotlivých krajích - a také záměrem vybudovat několik desítek velkých přehradních nádrží. Pan premiér je zkrátka přesvědčen, že vodu do Česka přinese větší aplikace betonu v krajině.
Konkrétně na vláda vyčlenit 4 miliardy na přípravu velkých vodních děl - na výkupy pozemků, projektovou dokumentaci nebo zahájení terénních prací u nádrží Nové Heřminovy na Bruntálsku, Kryry na Lounsku a Vlachovice na Zlínsku. Ministr zemědělství Šebestyán navíc ohlašuje speciální zákon, který má na podzim spustit přípravu dalších 20 přehradních nádrží. Řekněme si jasně, že půjde o mimořádně nákladnou a vleklou záležitost - jen kryrská přehrada na Ústecku má stát víc jak 3 miliardy a její budování se odhaduje na téměř dvacet let - takže celý babišův šílený plán může vyjít na stovky miliard korun.
Základ je půda
Téma zadržování vody v krajině je mimořádně komplexní a jeho redukce na drahé přehrady je ekonomicky i ekologicky nesmírně chybná. Klíčem k vyšší odolnosti krajiny je totiž zlepšení péče o půdu a zvýšení její retenční kapacity - ta může v mnohém kratším horizontu a při mnohonásobě nižších nákladech přinést daleko větší výsledky.
Podle Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy (VUMOP) dokáže hektar kvalitní černozemě v optimálním případě ročně zadržet až 3500 metrů krychlových vody. To je 350 litrů vody na metr čtvereční - tedy polovina průměrných ročních srážek.
Vodni nádrž Slapy má užitkový objem 200 milionů metrů krychlových vody. Když přepočteme množství zadržené vody v přehradě na množství vody zadržitelné v půdě, tak zjistíme, že i když zlepšíme retenci půdy jen o několik procent, tak se dostáváme k objemu našich největších přehrad. To platí i obráceně - při zhoršení kvality půdy v povodí steče do říčního údolí množství vody, které by snadno vyplnilo volný prostor nádrže.
Drancování země
O tuhle půdu ovšem přicházíme kvůli jejím záborům - výstavbě skladů, sídel, dálnic ale taky těžební činnosti - za posledních 90 let tak to zmizelo 800 000 hektarů orné půdy, denní tempo úbytku je asi 15 hektarů – tedy 20 fotbalových hřišť. Vládní záměry na otevírání nových kamenů a pískoven, i celý nový stavební zákon jsou ovšem nastaveny tak, aby se toto tempo ještě zrychlilo.
Zbývající zemědělská půda prochází degradací – vlivem pojezdů těžké techniky, přemírou orby, větrnou a vodní erozí či přesycení půdních profilů umělými hnojivy. Degradaci prohlubuje snižování organické hmoty v půdě i její okyselování. Mizí půdní život, půda se zhutňuje a ztrácí póry - v nichž se pak nemůže zachycovat voda.
Výsledkem je že naše zemědělská půda reálně udrží jenom pět miliard kubíků vody, nikoli VUMOPem odhadovaných 8,4 miliardy.
(čísla jsou z knihy Věk nerovnováhy z roku 2019).
Obnova odolnosti krajiny
Pokud by se ovšem do půdy vracela organická hmota a zemědělce využívali nejpokropovější podo ochranné technologiie, mohla by se situace během několika let změnit. Podle VUMOPu by se jen v průběhu jednoho roku mohla zvýšit schopnost zemědělské půdy zadržovat vodu o více než miliardu kubíků, konkrétně na 6,5 miliardy metrů krychlových a do deseti let by byla schopna zemědělská půda zadržovat až 7,1 miliardy kubíků vody.
Takže zatímco obří vodní nádrž Slapy zachytává 200 milionů kubíků, půda by mohla lepší hospodařením zadržet až 3 miliardy kubíků navíc - další potenciál je ve zpomalování odtoku či odstraňování těch nejvíce zbytečných milion ročních trubek.
Přehrady jsou tedy ve srovnání s lepší péčí o půdu nesmírně nákladnou, zdlouhavou a neefektivní cestou. Zadržení vody v přehradě zkrátka není zadržení vody v půdě – a z podstaty věci vyhovuje spíše stavebni lobby.
Cesty ke zvýšení schopnosti našich půd zadržovat vodu jsou velmi dobře známé:
1️. Reforma dotačních schémat více zaměřených na ochranu půdy před erozí, a lepším vymáhání protierozní vyhlášky - v duchu „Máte opakovanou erozi? Dostanete pokutu! Nepoužíváte půdoochranné technologie? Přijdete o dotace!“ Babišova vláda ovšem pravidla v této oblasti změkčuje.
2️. Je potřeba - rozumným způsobem - zmenšovat velké půdní bloky ohrožené vodní i větrnou erozí (dneska mohou být velké až 30 hektarů), vracet do polí biopásy, větrolamy a zakládat agrolesnické systémy. Tedy „stromy na polích“ a „stromy na pastvinách“.
3️. Stejně tak je důležité měnit ornou půdu v lesy. Povodí s 40% zdravých lesů a krajinnou mozaikou dokáže efektivně zadržet až středně velkou povodeň. Třeba takové Dánsko si vytklo za cíl zalesnit 15% orné půdy. Naše lesy v novém klimatu musí projít transformací směřující k druhově pestřejšímu složení, protože dojde k posunutí až dvou výškových pásem druhové vegetace směrem nahoru.
4️. Teprve pak má smysl přikročit k promyšlenému zakládání malých vodních nádrží a obnově rybníků. V 16 století bylo na území Česka 180 000 hektarů ploch rybníků, které dokázaly zadržet až 2,5 miliardy kubíků vody. To je 3,5× více, než Orlická přehrada. Dnes máme ovšem jen 52.000 ha rybníků a 30.000 hektarů vodních nádrží.
5️. A celkově by to chtělo celou problematiku péče o krajinu - dnes různým způsobem kontrolovanou desítkami úřadů - sjednotit a přenést pod jeden kompetentní a odpovědný „Úřad pro ochranu půdy“, který bude správcům krajiny nabízet profesionální poradenství a podporu při zavádění nových technologií. Zemědělci, lesníci i starostové obcí totiž potřebují být více na polích, v porostech a v terénu, a méně se věnovat „papírování“ pro desítky různých institucí.
Systematickými řešeními však Babišův kabinet nacionální oligarchie pohrdá. Byrokracie přibývá, prostředky na obnovu krajiny směřují do velkých betonových projektů, zájmem lesnických holdingů kontrolovaných premiérovou rodinou je produkce snadno zpeněžitelné dřevní hmoty, dotační prostředky na agrolesnictví jsou omezené a krátkodobé, a už tak nedostatečná dotační pravidla pro udržitelné hospodaření či protirozní vyhláška prochází rozsáhlou demontáží.
Lepší péče a ochrana půdy totiž nejsou v zájmu premiéra – který fakticky zůstává naším největším agrárníkem a prodejcem zemědělské chemie. Jde mu o ekonomické vytěžení naší krajiny a jejích lidí. A proto ani nemůže mít strategii boje proti suchu - a veřejnosti předhazuje hlavně mediální šarádu a betonová monstra, na kterých viděla několik málo velkých stavebních korporací.
