Článek
Nejhorší host nemá jeden pas
Hotely od Španělska po Egypt potkávají podobné typy návštěvníků: lovce výhod, hlučné party, věčné stěžovatele i hosty, kteří personálu děkují a odjíždějí bez jediného konfliktu. Rozdíly mezi jednotlivci bývají větší než mezi národnostmi. Jakmile však nepříjemnou scénu vytvoří několik Čechů za sebou, zaměstnanci si ji snadno spojí s vlajkou místo s konkrétním chováním. Pověst navíc vzniká nerovnoměrně. Slušný host se ubytuje, pozdraví a není o něm slyšet. Ten problémový zaměstná recepci, restauraci i noční službu a zanechá podstatně silnější vzpomínku. Z několika výrazných případů se potom rodí věta, že „Češi jsou nejhorší“, přestože žádný důvěryhodný mezinárodní žebříček hotelových hostů podle národnosti neexistuje. To ovšem neznamená, že si čeští turisté nemají co přiznat. Některé návyky se na dovolené skutečně opakují a v cizím prostředí působí mnohem nápadněji než doma.
Zaplatil jsem pobyt, takže mi patří všechno
Nejčastější střet začíná slovem zdarma. Bezplatné parkování může mít omezenou kapacitu, hotelová pláž placená lehátka a all inclusive přesně vymezené nápoje i provozní časy. Host však někdy nečte popis nabídky a svůj předpoklad začne považovat za součást smlouvy. Podobně fungují hotelové hvězdičky. Pět hvězd neslibuje automaticky soukromý transfer, pozdní odjezd, nejlepší výhled ani každé přání bez příplatku. Hotelstars Union hodnotí vybavení, služby a komfort podle rozsáhlého souboru kritérií. Konkrétní rezervaci ale stále určuje typ pokoje, stravování a podmínky hotelu. Právě tady vzniká dojem, že Čech chce stále něco navíc. Někdy jde o obyčejný dotaz. Jindy o přesvědčení, že hlasitější naléhání otevře minibar, prodlouží check-out nebo přidá balkon s výhledem. Chytrý host přitom nežádá méně. Jen rozlišuje mezi tím, co si objednal, co lze slušně domluvit a za co se běžně platí.
Jazykový problém není totéž co neznalost angličtiny
Představa Čecha, který na recepci opakuje českou větu stále hlasitěji, má reálný základ v lidské nervozitě. Když chybějí slova, někteří lidé zpomalí, jiní zvýší hlas a třetí přidají podrážděný tón. Personál pak nevnímá nejistotu, ale povýšenost. Tvrdit, že Češi obecně neumějí cizí jazyky, je však příliš jednoduché. V indexu EF English Proficiency Index 2025 skončilo Česko na 23. místě ze 123 hodnocených zemí a oblastí, v pásmu vysoké znalosti angličtiny. Výsledky dobrovolně testovaných lidí nereprezentují každého obyvatele, přesto národní jazykovou katastrofu nepotvrzují. Zajímavější je, že mluvení vyšlo Čechům hůře než čtení a poslech. V hotelu přitom není potřeba perfektní gramatika. Více pomůže krátká věta, číslo rezervace a fotografie problému než dlouhý monolog překládaný slovo od slova. Překladač v telefonu není ostuda. Ostuda začíná až ve chvíli, kdy host předpokládá, že zaměstnanec v Portugalsku nebo Řecku musí rozumět češtině.
Hluk roste s počtem lidí i skleniček
České skupiny bývají slyšet zejména tam, kde se spojí levnější alkohol, pocit anonymity a dovolenkové přesvědčení, že běžná pravidla zůstala doma. Hovor u bazénu zesílí, hudba se přesune na balkon a noční návrat pokračuje debatou na chodbě. Pro účastníky jde o příjemný večer, pro rodinu za stěnou o několik hodin cizí zábavy. Stejný problém způsobují Britové, Němci, domácí hosté i kdokoli jiný. Čeština však v zahraničí vystupuje z okolního šumu a našinec ji zachytí okamžitě. Proto mohou Češi sami nabýt dojmu, že nejhůř se chovají právě jejich krajané. Ohleduplnost neznamená dovolenou v tichosti. Stačí nepovažovat bazén, restauraci a chodbu za soukromé prostory. Doporučení UN Tourism pro odpovědné cestovatele staví dobré cestování na respektu k místním lidem, jejich prostředí a pravidlům. To platí stejně pro luxusní resort i malý rodinný penzion.
Stížnost z hosta potížistu nedělá
Ani hotel se nemůže schovat za tvrzení o „hrozných Češích“. Špinavý pokoj, nefunkční klimatizace nebo jiný typ ubytování, než jaký stojí v rezervaci, jsou oprávněné důvody k nápravě. U zájezdu navíc organizátor odpovídá za řádné poskytnutí sjednaných služeb, jak připomíná evropský portál Your Europe. Rozdíl je ve způsobu řešení. Účinná stížnost popíše problém, doloží jej a dá hotelu možnost zasáhnout. Nadávky, výhrůžka špatnou recenzí a požadavek na týden zdarma obvykle jen zatvrdí obě strany. Češi tedy nejsou rozenou noční můrou hoteliérů. Mohou se jí ale stát stejně snadno jako kdokoli, kdo si s cenou pobytu koupí pocit nadřazenosti. Pověst národa pak nepoškodí chybějící slovíčko, ale tón, kterým se jeho nepřítomnost snažíme zakrýt.
