Článek
Ručník není vlastnický list
Češi v tom nejsou sami, ale dobře vědí, o co jde. Ráno někdo vyběhne z apartmánu, hodí ručník do stínu, možná přidá nafukovačku, židličku nebo karimatku, a vrátí se na snídani. Místo je přece „naše“. Jenže na chorvatské pláži tahle logika začíná narážet čím dál tvrději.
Problém není v jednom ručníku. Problém je v systému. Když si stejný trik osvojí desítky lidí, veřejná pláž se promění v pole opuštěných textilií. Rodina, která přijde skutečně k moři, pak hledá místo mezi věcmi lidí, kteří tam vůbec nejsou. To už není šikovnost. To je obyčejné zabírání prostoru.
Chorvatské právo přitom stojí na jasném základu. Podle chorvatského zákona o námořním statku je pobřeží ve veřejném užívání a každý ho může používat za stejných podmínek. Chorvatský parlament při změně zákona zdůraznil, že pláže mají být dostupné všem a vstup na ně se nemá zpoplatňovat jen proto, že někdo zabral kus břehu pro sebe.
Právě tady se z dovolenkového zvyku stává spor o férovost. Pláž není šatna, sklad ani prodloužený balkon apartmánu.
Komunální pracovníci už chodí brzy ráno
V některých letoviscích se už nečeká na slušnost. Nastupují komunální pracovníci a městští strážníci. V Gradaci na Makarské riviéře podle chorvatského deníku 24sata obec i letos pokračuje v ranním odstraňování věcí ponechaných na plážích. Starosta Matko Burić tam vysvětlil, že pláž je veřejné dobro a místo na ní nelze rezervovat. Zabavené věci se uchovávají sedm dní a kdo si je chce vyzvednout, musí zaplatit pokutu.
Částka v Gradaci podle stejného zdroje činí 66 eur, případně polovinu při platbě na místě. Nejde tedy o symbolické napomenutí. Za snahu ušetřit pár kroků ke stínu může přijít účet, který zkazí náladu víc než drahá zmrzlina na promenádě.
Podobně postupuje Tribunj. Nacional popsal, že tamní komunální služba sbírá ručníky, lehátka, matrace i skládací židle ponechané na pláži kvůli rezervaci místa. Podle místního komunálního řádu mohou pokuty dosáhnout až 260 eur.
To je informace, kterou si turista raději přečte před cestou než na dveřích obecního úřadu. Chorvatsko už nechce být místem, kde si každý obsadí kus pobřeží na celý den a ostatní se nějak vmáčknou.
Co dělat, aby dovolená neskončila ostudou
Nejjednodušší rada zní skoro směšně: používejte pláž tehdy, když na ní skutečně jste. Když odcházíte na oběd, delší nákup nebo zpátky na pokoj, vezměte věci s sebou. Pokud necháte ručník pár minut u vody, zatímco plavete, nikdo z toho nedělá drama. Pokud ale necháte výbavu na pláži přes noc nebo od šesté ráno do oběda, už nejde o koupání. Jde o blokování veřejného prostoru.
Vyplatí se také sledovat místní tabule. Pravidla nejsou všude stejná a pokuty se řeší podle obecních vyhlášek. Některá místa jsou benevolentnější, jiná už mají turistických triků plné zuby. Právě populární letoviska s úzkými plážemi a nedostatkem stínu budou tvrdší, protože tam se každé obsazené místo počítá.
Kdo chce jistotu lehátka, má si ho pronajmout legálně tam, kde je služba povolená. Kdo chce volnou pláž, musí přijít včas a být na ní. Ne poslat napřed ručník jako zástupce rodiny.
Chorvatsko tím nekazí dovolenou. Spíš připomíná něco, co se v letní tlačenici snadno ztrácí: moře není soukromý majetek toho, kdo vstává nejdřív nebo má největší zásobu dek. Pobřeží má sloužit všem. A pokud k tomu pomůže pár ranních svozů opuštěných ručníků, bude to pro normální návštěvníky spíš úleva než šikana.
Dovolená u Jadranu může být pořád krásná. Jen bude lepší přijmout, že některé staré finty už přestávají být roztomilé. Ručník na prázdné pláži možná kdysi znamenal „tady jsme“. Teď může znamenat spíš „přijďte si pro něj na obec“.
