Smutný pohled na ohromné místo. V Arizoně odpočívají tisíce letadel, která čekají na spásu

Na první pohled to působí skoro apokalypticky. Nekonečné řady bombardérů, transportních letadel, vrtulníků a stíhaček stojí v arizonské poušti jako kovové stádo, které se už nikdy nerozběhne. Jenže přezdívka „hřbitov letadel“ u 309th Aerospace Maintenance and Regeneration Group na základně Davis-Monthan trochu klame. Tohle není jen smetiště vojenské techniky. Je to přesně řízený provoz.

Podle oficiálních informací amerického letectva zabírá AMARG v Tucsonu asi 2600 akrů a průměrně skladuje 3200 letadel, 6100 leteckých motorů a téměř 300 tisíc položek speciálního nářadí a testovacího vybavení. Místo bylo vybráno z velmi praktických důvodů: suché klima brzdí korozi a tvrdé podloží zvané caliche unese i těžká letadla bez toho, aby bylo nutné poušť celou vybetonovat.

To je důvod, proč zde letadla nekončí vždy definitivně. Některá slouží jako zdroj dílů, jiná se konzervují pro případný návrat do služby, další čekají na rozebrání. Americké ministerstvo obrany v roce 2025 popsalo AMARG jako největší zařízení na světě pro skladování a konzervaci letadel; uvádělo téměř 4000 letadel a 6650 motorů podle svého přehledu o tom, jak boneyard podporuje vojenskou připravenost.

Nejzajímavější na AMARG není samotný počet strojů, ale jejich nejistý osud. Letadlo tu může být uzavřené speciálním nátěrem, který chrání kokpit, spoje a citlivé části před prachem, zvířaty a horkem. Motory se ukládají do kontejnerů s dusíkem, protože kyslík podporuje korozi. Zní to jako nemocniční péče pro obry z hliníku.

A někdy se pacient opravdu vrátí.

AMARG připomíná, že regenerace letadel má kořeny už v době berlínského leteckého mostu, kdy bylo nutné rychle vracet do služby uložené stroje. Podobný princip funguje dodnes. Některá letadla mohou znovu létat, jiná darují díly strojům, které jsou pořád v provozu. U starších typů může být takový „letadlový sklad“ jediným místem, kde se ještě sežene součástka, kterou už nikdo nevyrábí.

Právě proto je označení hřbitov tak přitažlivé, ale ne úplně přesné. Ano, pro mnoho strojů je Tucson poslední zastávka. Pro jiné je to dlouhá pauza. A pro další rozebrání na díly, díky nimž ve vzduchu zůstane jejich mladší nebo potřebnější sourozenec.

Pro cestovatele má AMARG jeden háček, který je dobré říct hned. Dřívější autobusové prohlídky z Pima Air & Space Museum na základnu Davis-Monthan skončily. Muzeum na stránce dostupných prohlídek uvádí, že túry do AMARG byly trvale ukončeny a kvůli bezpečnostním pravidlům amerického letectva se nevrátí. Současné tramvajové a pěší prohlídky se týkají jen areálu muzea, ne vojenského boneyardu.

To může znít jako zklamání. Ale pro leteckého nadšence pořád dává cesta do Tucsonu smysl. Pima Air & Space Museum patří k největším leteckým a kosmickým muzeím svého druhu na světě, má kolem 400 historických letadel, šest vnitřních hangárů a rozsáhlou venkovní expozici na 80 akrech. V létě je otevřeno denně od 9 do 15 hodin, od října do května do 17 hodin, přičemž poslední vstup je s předstihem před zavírací dobou.

Prakticky: Tucson není výlet na půl dne z Evropy. Dává smysl ho spojit s jihem Arizony, pouští Sonora, národním parkem Saguaro nebo cestou přes Phoenix. V létě je potřeba počítat s tvrdým horkem, vodou v batohu, čepicí a tím, že venkovní expozice muzea může být fyzicky náročnější, než čekáte. Kov, beton, slunce a letadla bez stínu nejsou romantika pro každého.

Přesto je to místo, které se vryje do paměti. Ne kvůli tragédii. Nikdo tam neumřel proto, aby vznikl tenhle smutný hřbitov. Jeho zvláštní síla je v něčem jiném: ukazuje, že i nejmocnější stroje jednou ztichnou. A že konec letadla nemusí být pád z nebe, ale dlouhé ticho v poušti, kde čeká, jestli ho někdo ještě bude potřebovat.