Článek
Milý deníčku,
synovi je teď rok a tři čtvrtě, a tak jsem se rozhodla, že už je dostatečně starý na to, aby cestoval se svojí matkou i jinými dopravními prostředky než jen pohodlně autem.
Vyrazili jsme spolu na výlet za příbuznými. (Výlet v našem jazyce znamená: muž rekonstruuje kuchyň, uteč, kdo můžeš.) Cesta byla dlouhá, a i když jsem raději vynechala ranní kávu, došlo na nevyhnutelné. Musela jsem si odskočit na malou.
Byla jsem na syna sama, takže nezbylo nic jiného než ho vzít s sebou. Jelikož je to malý maminčin závisláček, tak rozhodně nevydrží počkat za dveřmi, jeho silný (extra silný) křik by během pár vteřin jistě přivolal ochranku, pracovníky OSPODu, dobrovolné hasiče a možná i URNU.
Vzala jsem ho tedy s sebou až do kabinky. Doma se mnou taky chodí na záchod, tak to pro něj nebude zas až takové dobrodrůžo a proběhne to určitě v klidu, říkala jsem si. Jak to dopadlo? Než jsem si stihla sundat kalhoty, strčil svoji kšiltovku ze zvědavosti do záchodu. Moje hbité mateřské ruce stihly zareagovat včas, takže se čepice nestihla dotknout vody ani mísy záchodu. Uf. Bohužel, o pár vteřin později už jsem dostatečně hbitá nebyla. Během oblékání kalhot hodil onu kšiltovku do otevřeného koše. Samozřejmě plného použitých vložek…
Při zpáteční cestě to nebylo o moc lepší. Byla jsem odhodlaná to vydržet až domů, ale kvůli mimořádné události na vlakové trati nás místo 3hodinové cesty bez přestupu čekala více než 8hodinová cesta několika vlaky i autobusem (kde samozřejmě nefungovala klimatizace ani otevírání oken, ale to s tématem nijak nesouvisí).
Bohužel, během takto dlouhé cesty jsem si musela odskočit hned několikrát. Jednou jsem fakt spěchala a zrovna nešly zamknout dveře. Říkám si, to nevadí, budu rychlá a stihnu to dřív, než někdo přijde. (Dveře byly od záchodu cca metr a půl, takže dál než na dosah mojí ruky.) Jen co jsem si sedla, syn otevřel dveře dokořán a začal se mi vysmívat. Chápete to? Jak v tomhle věku může udělat takovou lumpárnu? Vyskočila jsem a rychlostí blesku si natáhla kalhoty a zabouchla dveře. Synovi jsem vynadala (čti: láskyplně vysvětlila nevhodnost jeho chování) a znovu si sedla. Ale víte, jak děti fungují? Jednoduše. Když řeknete NESMÍŠ, v jazyce dětí to znamená MUSÍŠ, BUDE TO VELKÁ SRANDA. Takže sotva jsem dosedla, otevřel dveře zas.
Při další návštěvě toalety vyroloval asi půlku toaleťáku a hodil ho na mokrou zem, ale to už jsem neměla sílu to hrotit. Prostě jsem to vzala a spláchla do záchodu (ten toaleťák, nikoliv to dítě).
Takže jestli vás čeká cestování s dítětem, obrňte se trpělivostí. Hodně zdaru!
