Článek
Míla to zjistí – a možná překvapí sám sebe. Jemná pohádka pro děti od 2 let (a jejich rodiče, kteří u ní možná taky trochu popotáhnou … a nebo usnou).
Míla, ošetřovatel koní
Jmenuju se Míla a jsou mi čtyři. Bydlíme v domečku na Šumavě, kousek od Kašperských Hor. Dnes je čtvrtek a to je můj úplně nejlepšejší den, protože chodím s maminkou na koně.
Na statku na mě čeká můj poník. Jmenuje se Balónek, protože je strakatý, huňatý a… kulatý. Když mě vidí, zafuní a strčí do mě čumákem. Já se směju:
„Ahój, Balónku! Já jsem tady!“
Já mám Balónka na starost. Maminka říká, že jsem jeho kamarád a ošetřovatel. Vezmu kartáč a čistím mu bláto z kožíšku, hlavně pod bříškem, aby se pak mohl osedlat. Škrrrk, škrrrk, škrrrk. Balónek se někdy zavrtí, ale já mu říkám: „Neboj, dělám to opatrně.“
Pak mu češeme hřívu. Má ji huňatou a zacuchanou. Nakonec se čistí kopyta. Pohladím mu nožku a povím: „Nožičku, prosím.“ Maminka ji drží a já speciálním hákem vyrýpnu hlínu. Už to zvládám skoro sám.
Potom mu dáme sedlo, uzdu a vodítko. Maminka mě vysadí do sedla, já dám nohy do třmenů s jedeme. Maminka Balónka vede a já ho řídím. Cestou koukám na šumavské kopce a připadám si jako kovboj.
Jednoho dne jsme ale přijeli na statek a Balónek nikde.
„Kde je Balónek?“ zeptal jsem se.
„Je nemocný,“ říká paní od koní. „Musí teď hodně odpočívat.“
Srdíčko mi udělalo buch, buch, buch. Chci ho vidět! Bojím se o něj.
Jdu za ním. Balónek má hlavu dole a vypadá unaveně. Pohladím ho po čumáku:
„Ahoj, Balónku. Já jsem tady. Uzdrav se, jo?“
Maminka říká: „Teď mu nejvíc pomůže klid..“
Je mi smutno. Chtěl bych mu pomoct víc. Ale nemůžu.
Paní od koní se na mě usměje: „Neboj Mílo, brzy mu bude dobře. Dneska dostaneš na starost Woodyho.“
Otočím se a vidím ho. Velký černý kůň. Obrovský! Srst má černou jako uhlí. Hřívu dlouhou a oči veliké.
Trochu se leknu. „Já… já nevím,“ zašeptám mamince. „On je moc velký. Co když se mu nebudu líbit?“
Maminka si ke mně klekne: „Půjdeme k němu spolu. Pomalu. Můžeš mu říct, kdo jsi.“
Míla a Woody
Udělám malý krok k Woodymu. On natáhne hlavu ke mně a dýchne mi teple na tvář. Voní po seně.
„Ahoj, Woody,“ špitnu. „Já jsem Míla. Mám normálně na starost Balónka, ale on je dneska nemocný. Tak… dneska budu česat tebe, jo?“
Woody pomaličku mrkne a zafrká.
Vezmu kartáč a čistím mu srst. Je hrozně velký, ale stojí klidně. „Neboj, Woody, já jsem hodný kluk,“ povídám mu.
Pak mu češeme dlouhou černou hřívu. Je jako šumavský les v noci.
Nakonec přijdou na řadu kopyta. Trochu se bojím, jsou fakt velká.
Pohladím ho po noze: „Nožičku, prosím, Woody.“ Špitám tak potichu, že mě snad nemohl ani slyšet.
Chvilku nic… a pak Woody zvedne nohu. Maminka ji drží a já čistím. Ruce se mi třesou jen trošku. Dělám to pomalu.
„Ty jsi statečný kůň,“ šeptám mu. „A já… já jsem možná taky statečný.“
Pak mu dáme sedlo. Je vysoko, tak mi maminka pomůže. Když na něj vylezu, jsem najednou úplně nahoře. Vidím až k lesu. Trochu se bojím, pevně držím sedlo nožičkama.
Maminka vede Woodyho za vodítko.
„Jsem tady,“ říká. „Woody je hodný. Půjdeme pomalu.“
Cítím, jak se Woody pod sedlem houpe. Krůček, krůček. Je opatrný, jako by věděl, že jsem ještě malý kovboj. Když jede kolem nás traktor, jen zafuní na pozdrav, ale jde dál klidně.
Najednou se přestanu bát. Pohladím ho po krku:
„Děkuju, Woody. Ty jsi můj velký kamarád.“
Další čtvrtek přijedeme na statek a já hned slyším známé zafrkání. U ohrady stojí Balónek! Oči mu svítí a vypadá zase kulatě a vesele.
„Balónku!“ křičím a běžím k němu. Strčí do mě čumákem tak silně, že skoro spadnu. Směju se. „Ty už jsi zdravý!“
Než začnu Balónka čistit, jdu se podívat za Woodym. Stojí ve stáji a čeká. Pohladím ho po krku. Už se ho vůbec nebojím.
„Ahoj, Woody,“ řeknu. „Dneska mám zase Balónka, ale tebe přijdu občas pozdravit, jo?“
Woody mrkne a ťukne mě nosem do ramene. Jako že souhlasí.
Pak čistím Balónka, češu mu hřívu a čistím kopyta. Všechno je zase jako dřív.
A tak jsem se naučil, že když se něčeho bojím, stačí udělat jeden malý krůček – a třeba tam na mě čeká nový kamarád. Protože kamarádi můžou být malí i velcí – a někdy ten největší je ten nejhodnější.
