Článek
Výlet do města. Neboli: jak jsem se dobrovolně zbláznila za dopoledne.
Mateřství vás naučí ledacos. Pořádně se nevyspat několik let, ale stejně fungovat alespoň na 110 %. Reagovat flegmaticky na dětské záchvaty vzteku uprostřed obchoďáku, sníst oběd za 2 minuty vestoje nad dřezem, když dítě konečně usne. Otevírat dveře nohou, když nesete 5 tašek v jedné ruce a 2 děti v té druhé. Pak ale přijde chvilka, která vás stejně může rozhodit, jako třeba to, že váš tříletý syn bude považovat kanál za nejzajímavější věc ve městě.
Ale popořadě.
Příprava. Neboli: optimismus jako duševní porucha.
Vstala jsem s plánem. A plán byl krásný.
Potřebuji vyřešit pochůzky ve městě a starší syn nemá hlídání. Vezmu ho tedy s sebou a bude to fajn společný čas. Projdeme se. Podíváme se do výloh – na hračky, na knížky. Bude to takový malý výlet. Kvalitní čas.
Nachystala jsem tašku. Náhradní oblečení – dvě sady, protože optimismus má své meze. Svačinu. Záložní svačinu. Raději i třetí svačinu. Kapesníky. Náplasti, těch máme teď velkou spotřebu.
Muž měl za úkol syna obléct…
Vrátila jsem se za deset minut a syn byl oblečený. Tedy skoro. Měl trenky na hlavě a to bylo všechno. Běhal po pokoji a hrál si na rytíře.
Výlet. Neboli: kanály jako kulturní zážitek.
Ve městě bylo krásně, připadala jsem si jako dáma. Syn držel moji ruku a já si na chvíli myslela, že tohle je ten moment. Ten, kvůli kterému se to celé dělá.
Trvalo to asi tři minuty.
Pak syn zastavil a zahleděl se do kanálu.
„Mami, co tam jéé?“
„To je nějaký zvláštní kanál, tak ani nevím, zlato.“
„Mami, co tam jéé?“
„Já opravdu nevím. Nevidím, tam.“
„Mami, co tam jéé?“
„Voda. S hovínkama.“ (Vymyslela jsem si a uvnitř mě začal pohlcovat vztek.)
To jsem neměla říkat, protože kdo má doma tříleťáka, ví, že hovínka jsou cool. Strávili jsme tak u kanálu dalších asi tak milion hodin. Alespoň tak mi to připadalo.
A hádejte co, místo výloh jsme pak hledali další kanály.
Závěr. Neboli: přišla jsem domů a syn usnul v autě.
Pochůzky jsem zvládla ze čtyřiceti procent. Syn usnul v autě dvě minuty před domem. Klasika.
Přenesla jsem ho dovnitř, položila do postele s nadějí, že si chvilku odpočinu. Vzbudil se.
A to byl konec výletu.
