Článek
Modrý syn. Neboli: proč jsem přestala delegovat.
Minule jsem vám vyprávěla o blátě.
Tehdy jsem si ještě myslela, že to bylo dno. Že jsem poznala nejhlubší bod rodičovského utrpení a nic hlubšího, hnědějšího, už neexistuje (všichni víme, že existuje, ale o tom raději jindy). Že jsem prošla zkouškou ohněm – respektive zkouškou bahnem – a vytvořila jsem z toho ponaučení.
Ne. Opět a stále dokola.
Epizoda druhá. Neboli: syn jako Šmoula, ale bez roztomilosti.
Dva dny po blátoincidentu jsem otevřela dveře a přivítala mě scéna, na kterou jsem nebyla připravena ani po 3,5 letech intenzivního rodičovského tréninku.
Syn byl modrý.
Ne trochu modrý. Ne „hele, mohl by být trochu modrý“. Celý. Od čela přes nos, přes krk, přes ruce. Modrý jako Šmoula, ale bez té šarmantní pohádkové energie. (O modré klice, podlaze a kočce ani nemluvím.)
Chvíli jsem stála ve dveřích a jen zírala. Mozek se pokoušel situaci zpracovat a nabízel různé možnosti vysvětlení. Žádná z nich nebyla dobrá. Neptala jsem se, nechtěla jsem znát důvod.
Jahody. Neboli: logistika sběru pro pokročilé.
Horor pokračuje.
Dnes spolu šli na zahradu sbírat jahody. Krásná aktivita. Venku. Na čerstvém vzduchu. Otec a syn, společný čas, příroda, ovoce. Já jsem doma v klidu kojila mladšího a myslela si, že tohle je jeden z těch vzácných momentů, kdy všechno funguje.
Co myslíte: vzali si misku? Ne. Košík? Taky ne. Aspoň děravej sáček? Samozřejmě ne.
Sbírali jahody do klobouku.
Do nového klobouku.
Do klobouku, který jsem koupila minulý týden, protože venku je třicet stupňů a syn potřebuje ochranu před sluncem, a já jsem tehdy v obchodě naivně věřila, že klobouk bude sloužit k ochraně hlavy, a ne jako nádoba na měkké červené ovoce s vysokým obsahem barviva.
Do klobouku, který se nedá prát v pračce.
Závěr. Neboli: Koho skutečně vychovávám?
Moje nervy… Snažila jsem se zachovat klid. Opravdu. Hluboko dýchat, jak říkají všechny ty knížky o vědomém rodičovství. Soustředit se na to, co je důležité.
Syn byl šťastný. S jahodami v klobouku, usmíval se na mě jako by právě splnil životní misi.
Protože mateřství vás naučí ledacos – například, že nejtěžší na výchově dětí je výchova tatínků.
