Článek
Milý deníčku,
nedávno na mě na sítích vyskočila poučka: „Matka se pozná tak, že chodí spát unavená a vstává ještě unavenější.“
A jaká je realita u mě?
Včera večer jsem byla tak unavená, že jsem šla spát už v devět, bez ohledu na to, jaký je doma nepořádek a že nemám na druhý den nachystáno ani ťuk. Že bych se vyspala do růžova, se ale říct nedá. První kojení ve 22:30. Druhé ve 23:50. Pak už jsem se raději ani na hodiny nedívala, jen vím, že probuzení bylo ještě hodně. Syna očividně něco trápilo, (buď bolest zoubků, nebo noční můry), a tak hodně plakal a dělalo mu potíže po probuzení opět usnout. Potřeboval utišovat, potřeboval mě.
A tak jsem ráno vstala zase jako zombie, plácla si na obličej krém za účelem zkrášlení, hodila do sebe kafe a doufala, že ten den přežiju.
Přežila. A tentokrát jen díky mému milovanému muži, který v půlce dne vyslyšel mé tiché volání o pomoc a vzal syna na procházku, abych si mohla na chvíli nerušeně zdřímnout.
Děkuji.
