Otto Wichterle: Český génius, který změnil pohled na svět

Otto se narodil 27. října 1913 v Prostějově. Jako šestiletý skoro utonul v jámě s močůvkou a kvůli šoku, který utrpěl, zameškal téměř dva roky školy. Přesto všechno v devíti letech nastoupil na Státní gymnázium v Prostějově.

Už na vysoké škole v Praze, kde studoval, se rychle se ukázalo, že je vyjímečné nadání pro chemii. Jenže přišla válka a nacistický režim zavřel české vysoké školy.

Po válce se vrátil na univerzitu a začal experimentovat s novými materiály. V roce 1952 společně s kolegou Límem vytvořil něco fantastického – materiál, který nazvali HEMA. Byl průhledný, pružný, propouštěl kyslík a hlavně – lidské tělo ho neodmítalo.

Otto hned věděl, že z tohohle by mohly být kontaktní čočky. Jenže mezi nápadem a realizací byla propast.

Tady začíná ta nejdramatičtější část příběhu. Otto měl skvělý nápad, materiál, znalosti – ale žil v komunistickém Československu roku 1961. A komunistům se jeho úspěch moc nelíbil.

Nejdřív ho vyhodili z vysoké školy kvůli politickým čistkám. Otto se ocitl bez práce, bez laboratoře, bez prostředků. Normální člověk by se vzdal. Ale Otto Wichterle nebyl normální člověk.

Rozhodl se pokračovat doma. Na kuchyňském stole si postavil vlastní laboratoř. Vzal stavebnici Merkur (tu samou, se kterou si dodnes hrají děti), gramofonový motor a plastové formy. Vyrobil si centrifugu, která točila rychlostí 78 otáček za minutu – jako gramofonová deska. Manželka Marie mu asistovala.

Do Vánoc 1961 to dokázal. Na kuchyňském stole vyrobil první měkké kontaktní čočky na světě. První test udělal na sobě – čočku si dal do oka a hned věděl, že má v ruce revoluci.

Marie byla první ženou na světě, která pravidelně nosila kontaktní čočky. Fungovaly perfektně – byly pohodlné, oko je přijímalo, neomezovaly vidění. Otto měl důkaz, že jeho nápad funguje.

Jenže tady začaly problémy s komunistickou vládou. Úřady mu sice povolily československý patent, ale mezinárodní patentování – to byla jiná věc. Režim nechtěl, aby know-how odešlo na Západ.

Američané mezitím vycítili příležitost. Společnost Bausch & Lomb pochopila, co Otto vynalezl, a chtěla licenci. Následovalo politické drama – Otto nakonec musel prodat patent za symbolickou cenu, protože vláda mu zabránila v přímém jednání.

Wichterleho vynález doslova změnil pohled na svět. Nejde jen o to, že lidé nemuseli nosit brýle. Jde o to, jak se díky tomu cítili.

Michael Jordan mohl skákat a házet míčem bez strachu, že mu spadnou brýle. Marilyn Monroe vypadala na filmech ještě krásněji, protože nemusela mžourat kvůli brýlím. Miliony obyčejných lidí získaly sebevědomí – cítily se atraktivnější, svobodnější.

Dnešní čísla jsou úžasná: 140 milionů lidí po celém světě nosí kontaktní čočky. Trh má hodnotu 18 miliard dolarů ročně. Devadesát procent uživatelů říká, že jim čočky zlepšily život.

Otto Wichterle zemřel v roce 1998. Dnes ho svět zná jako „otce měkkých kontaktních čoček“.

Wichterleho příběh je důkazem něčeho krásného: že k velkým objevům nepotřebujete vždycky nejmodernější laboratoře. Stačí kreativita, vytrvalost a odvaha zkoušet věci jinak. Otto to dokázal na kuchyňském stole se stavebnicí Merkur.

Dnes pokračuje revoluce, kterou Otto začal. Moderní kontaktní čočky umějí měřit hladinu cukru v krvi u diabetiků, mají UV filtry, některé dokonce mění barvu očí. Vědci pracují na čočkách s rozšířenou realitou.

Ale základ je pořád ten samý – Wichterleho HEMA materiál, který vymyslel před více než 60 lety.

Pro mladé vědce je jeho příběh inspirací: není nejdůležitější mít dokonalé podmínky, ale perfektní nápad a vůli dotáhnout ho do konce. Otto Wichterle dokázal, že skutečná genialita spočívá v tom, najít řešení tam, kde ostatní vidí jen problémy.

Když si zítra ráno nasadíte kontaktní čočky, vzpomeňte si na něj. Na kluka z Prostějova, který se nevzdal a změnil svět.

Zdroje: moderni-dejiny.cz, Wikipedia, BBC