Článek
Dnes je freediving známý o něco víc. Instagram je plný hypnotických videí, na kterých se potápěči vznášejí vedle žraloků velrybích, proplouvají hejny tuňáků, nebo kloužou mexickými jeskyněmi v kuželech slunečního světla. Je to vizuálně nádherné, až neskutečné. Ale freediving není jen efektní podívaná pro sociální sítě.
Je to disciplína, která vás naučí víc o vás samých než většina věcí, které v životě uděláte. Vím, o čem mluvím, zkusil jsem to na vlastní kůži. Přesněji na vlastní neopren.
Manty jsou velmi přátelská stvoření
O co vlastně ve freedivingu jde?
Freediving, česky volné potápění, znamená ponor pouze na jeden nádech. Žádná kyslíková láhev, žádný dýchací automat, žádné bubliny. Jenom vy, vaše plíce naplněné vzduchem a voda kolem vás. Zní to jednoduše? Je to sakra těžké. A zároveň neskutečně návykové.
Když jsem poprvé zkusil ponor bez přístroje, bylo to na tréninkovém kempu v egyptském Sharm El Sheikh. Doteď si pamatuju ten pocit, když to konečně vyšlo. Přestal jsem panikařit z vln, slané vody v puse a hloubky pode mnou. Najednou klesáte dolů, tlak roste, srdce zpomaluje, tělo se přepíná do jakéhosi režimu úspory energie, o kterém jste do té doby netušili, že ho máte. A pak ten moment, kdy prostě jste. Žádné myšlenky na práci, na problémy, na zítřek. Jen přítomnost, ticho, možná jen tlumený hluk motorů vzdáleného člunu a vy uprostřed toho všeho prázdna.
To je ta pravá magie freedivingu. Je to extrémní sport, ale v žádném případě není o adrenalinu. Právě naopak. Adrenalin musí stranou, protože zvyšuje spotřebu kyslíku. Freediving je o klidu, o naprosté relaxaci, o absolutní kontrole nad myslí i tělem. Je to meditace ve volném pádu.
Světové legendy: Nitsch a Néry
Pokud se bavíme o freedivingu, musíme zmínit Herberta Nitsche. Rakušan, který drží 32 světových rekordů. Dostal se do hloubky 214 metrů na jediný nádech. Když se nad tím zamyslíte, je to něco naprosto mimo lidské chápání. V té hloubce je tlak přes 21 atmosfér. Vaše plíce se smrští na velikost pomeranče. Mělo by vás to mělo zabít, ale nezabije. Teda pokud jste Herbert Nitsch a víte, co děláte.
A pak je tu Guillaume Néry. Francouz s duší básníka, který freediving povýšil na umění. Jeho video z ponoru do Dean's Blue Hole na Bahamách, kde klesá do 202 metrů hluboké díry, má miliony zhlédnutí a inspirovalo tisíce lidí po celém světě. Néry se nepotápí jen pro rekordy, potápí se, protože miluje ten pocit, tu krásu, to ticho.
Blízké setkání se žralokem velrybím
Martin Zajac: průkopník české scény
Na začátku nebyly v Česku žádné kurzy, žádní certifikovaní instruktoři, žádná komunita. Existovalo pár nadšenců a to bylo vše.
Martin Zajac byl u zrodu české freedivingové scény. Znám ho osobně a můžu říct, že je to doopravdy osobnost, ne kvůli titulům nebo medailím, ale kvůli tomu, jak přistupuje k freedivingu a jak ho předává dál.
Dodnes drží slovenský národní rekord 106 metrů v disciplíně CWT. Je to jedna z nejtěžších disciplín, kdy se dolů i nahoru musíte dostat vlastní silou. Když o tom mluvíte s někým, kdo se nikdy nepotápěl, jen pokrčí rameny. Když to řeknete někomu, kdo zkusil ponor třeba do deseti metrů, ten pochopí velmi rychle.
Deset let vedl českou reprezentaci a vytrénoval několik mistrů světa. Gabriela Grézlová, Kateřina Šuranská, německá závodnice Jennifer Wendland, italská legenda Alessia Zecchini, všechny trénovaly pod jeho dozorem. Pak ale dal přednost práci s komunitou rekreačních freediverů a expedičním aktivitám. Do závodního freedivingu začalo pronikat příliš mnoho ega a negativní energie.
Kam za freedivingem?
Dnes existuje v Česku solidní komunita freediverů. Pravidelné tréninky, kurzy pro začátečníky, pokročilé kempy. A pak jsou expedice, to je to, co většinu lidí k freedivingu přitáhne víc než cokoli jiného. Martin prostřednictvím klubu Apneaman vede expedice po nejatraktivnějších světových lokalitách: od Egypta přes Maledivy a Mexiko až po tajemné Galapágy v Tichém oceánu.
Potápění v jeskyních s sebou nese specifická rizika
Yucatán: katedrály pod zemí
Mexické cenoty
Měl jsem štěstí tam být a a potápět se. Můžu říct, že žádné video ani fotka nemá sílu přenést opravdovost zážitku. Podzemní jeskyně naplněné křišťálově čistou vodou, kde slunce proniká skrz otvory v zemi a vytváří světelné sloupy jako z jiného světa.
Potápění v cenotech není jen sport, je to duchovní zážitek. Pamatuju si svůj první ponor v cenotě Dos Ojos. Když klesáte dolů, vidíte hru světla a bubliny vzduchu tančící pod stropem jeskyně. Zůstanete v tichém úžasu i po vynoření. Nemluvíte. Bylo by to jako křičet v katedrále.
Cenoty mají svá pravidla. Respekt k místu, respekt k vodě, respekt k vlastním limitům. Potápíte se v jeskyních, přímá cesta na hladinu neexistuje, musíte znát cestu ven.
Sharm El Sheikh a Deepspot u Varšavy
Rudé moře v Egyptě je ideální místo pro trénink. Teplá voda, dobrá viditelnost, infrastruktura pro freedivery. Pravidelné tréninky, kde se učíte techniku, kde pracujete na dechových cvičeních, kde pomalu posouváte své limity. Za mě nejlepší místo, kde začít s freedivingem.
Deepspot v Polsku je nejhlubší bazén v Evropě. Kontrolované prostředí, kde můžete trénovat bez vln, bez proudů, bez mořských živočichů. Ideální pro ty, kteří chtějí pracovat čistě na technice a hloubce.
Co freediving dělá s lidským tělem?
Freediving není jen fyzická disciplína. Je to práce s myslí. Když se potápíte na nádech, tělo i váš mozek reaguje. Hromadí se oxid uhličitý, plíce žebrají o nádech, každá buňka ve vás chce zpátky nahoru na hladinu. A v tu chvíli si musíte říct: Ne. Ještě ne. Jsem v pohodě.
Ze začátku je to nepříjemný pocit, při kterém si většina lidí myslí, že umírá. Ale zkušený freediver ví, že to není pravda, že mu nic nehrozí. Musí se naučit postupným tréninkem tyto pocity řídit, nespojovat se s nimi, zůstat klidný a relaxovaný.
A právě tahle dovednost se dá aplikovat v životě. Když si tím projdete, zjistíte, že je to v podstatě řešení na hodně věcí. Rozvinout svůj vnitřní klid a podívat se na situaci s nadhledem. A funguje to.
Na rekreační freediving nemusíte být top sportovec. Můžete začít prakticky v jakémkoli věku. Znám lidi, kteří začali v padesáti letech. Dnes jim je přes sedmdesát, vydrží pět minut pod vodou a ponoří se do třiceti metrů. Věk není překážka. Potápějí se i lidé s vysokým tlakem, arytmií, diabetici, pokud jim to samozřejmě dovolí lékař.
Na to, aby se lidé posunuli z desítek vteřin k několika minutám pod vodou, postačí pár tréninků. Důležité je pochopit, jak funguje vaše tělo. Rozlišit reflex od reálného rizika. A pak v tom získat praxi.
Ale pozor, není to hra
A teď musím být vážný. Freediving je nádherný. Ale je také nebezpečný, pokud nevíte, co děláte.
Jedním z rizik je například Shalow water blackout, ztráta vědomí způsobená prudkým poklesem hladiny kyslíku v krvi. Je to reálná hrozba i pro zkušené freedivery. Viděl jsem to na vlastní oči. Člověk se vynoří a jeho oči jsou prázdné. Pár vteřin to trvá, než se vrátí. Pokud jste sami? Utopíte se.
Proto se nikdy nepotápějte sami. Vždycky s partnerem, který vás hlídá. Určitě absolvujte kurz u certifikovaného instruktora. Vždy postupujte pomalu. Freediving není soutěž s ostatními, je to meditace a dialog s vlastním tělem. A ten rozhovor musí být veden s respektem.
Budoucnost freedivingu v Česku
Česká freedivingová scéna roste. Vznikají nové kurzy, tréninky, komunita se rozšiřuje. Ve Dvoře Králové se pracuje na projektu nejhlubšího bazénu v Evropě. K dispozici bude padesát metrů hloubky, otevření je plánované na rok 2029. Hlouběji se dá jít už jen v Dubaji.
Freediving v Česku není sen. Je to živá, rostoucí komunita. Lidé, kteří objevili, že ticho pod vodou je silnější než jakýkoli hluk nad ní. Že klid v srdci je cennější než jakýkoli rekord. A že ta skutečná svoboda začíná tam, kde přestanete bojovat s vlastním tělem a naučíte se mu naslouchat.
Zdroje: Apneaman.cz, Wikipedia, herbertnitsch.com
