Článek
Kdo byl ve skutečnosti Pontius Pilatus
Vždy mě zajímalo, kdo byly ve skutečnosti postavy, které čas a účel vsadil do rolí, jimž by se asi samy divily. Je jich spousta a náboženské texty jimi přímo přetékají. Ve své době šlo často téměř o bezvýznamné figurky, které se díky shodě náhod staly slavnými.
Takovou postavou byl i Pontius Pilatus. Byl jen jedním z římských byrokratů, který ke své smůle dostal na starost provincii s komplikovanou politickou situaci, v jeho případě dokonce s tou nejvýbušnější v celém impériu. Jeho jméno dnes zná skoro každý, ale zkusme se podívat na jeho opravdový význam, kromě té známé nešťastné epizody s Ježíšem.
O jeho životě se ví překvapivě málo. Co se ale historikům podařilo dát dohromady, ukazuje někoho mnohem bezvýznamnějšího, než jak ho malují pozdější příběhy.
Pilát získal nezaslouženou slávu až se vzestupem křesťanství
Odkud přišel a jak se dostal k moci
Pilát pocházel z rodu Pontiů, staré italské rodiny ze střední společenské vrstvy. Nebyli to aristokraté z nejvyšších pater, ale rozhodně to nebyli ani obyčejní lidé. Jeden z jeho předků se údajně zúčastnil na atentátu na Julia Cézara. Právě z této vrstvy pocházeli římští správci provincií, důstojníci a úředníci.
Než se dostal do Judey, nejspíš sloužil v armádě někde na severní hranici impéria nebo pracoval v nějaké nižší funkci. Ale přesně to nevíme, protože záznamy se nedochovaly. V jeho době bylo běžné, že mladí muži z této vrstvy nejdřív veleli v armádě, pak sloužili jako na nižších postech v provinciích a teprve potom se mohli ucházet o vyšší posty.
Když se kolem roku 26 stal správcem Judeje, nebylo to náhodné jmenování. Judea byla sice malá provincie, ale strategicky citlivá. Hraniční území, kde Řím musel balancovat mezi respektem a nedůvěrou k místnímu obyvatelstvu. Každý správce tam potřeboval pevnou ruku, aby udržel pořádek, ale taky dost rozumu.
Pilát měl být právě takovýto efektivní správce, jenže diplomatické zručnosti nebyly jeho silnou stránkou.
Judea: provincie ve které se nevyznal
Představte si, že vyrůstáte v Itálii. Jste zvyklí na římský způsob života, a najednou vás pošlou do Judeje. Úplně jiná kultura, jiná pravidla, jiné hodnoty. Římská správa očekávala poslušnost, zatímco místní židovské obyvatelstvo žilo podle vlastních pravidel a přísných náboženských tabu: žádné obrazy, žádné uctívání císaře, žádné pohanské rituály.
Takže co pro vás jako Římana dávalo perfektní smysl, byla pro místní hrubá urážka.
Pilátova vláda byla podle starověkých kronik plná incidentů. Dva nejznámější? Vyvěsil v Jeruzalémě ozdobné vojenské štíty s císařskými symboly a použil chrámové peníze na stavbu akvaduktu. Oba kroky dávaly z administrativního pohledu smysl, podpora císařské autority a rozvoj infrastruktury. Ale způsob, jakým Pilát prosazoval své záměry, byl neobratný a tvrdohlavý.
Dva židovští autoři té doby, Josephus a Philo, ho popisují jako tvrdého člověka, kterého místní náboženské city příliš nezajímaly. Jestli byl skutečně krutější než jiní římští správci, nebo jen neobratně dělal standardní římskou politiku, těžko říci.
Důkaz, že Pilát byl skutečnou historickou postavou vytesaný do kamene
Těžkých deset let
A teď si to dejte do kontextu: většina správců v Judeji vydržela tři, možná čtyři roky. Pilát tam byl deset let. To není náhoda. Z pohledu Říma musel být Pilát úspěšný. Udržel pořádek, daně chodily, provincie se nevzbouřila.
Pilátova fyzická stopa v krajině je vzácná. O tom, že byl skutečný máne naštěstí důkaz: kamenný nápis z Caesareje, který nese jeho jméno a titul. Je to jediný archeologický doklad, který přímo potvrzuje jeho existenci. Zbytek, soudní místnosti, vojenské kasárny, se ztratil v čase.
Práce jako každá jiná
Pilátovy úkoly byly jasné: udržovat pořádek, chránit ekonomické zájmy Říma, zajistit tok daní, potlačovat vzpoury a respektovat, aspoň v rozumné míře, náboženské zvláštnosti provincie.
Tahle rovnováha byla nesmírně křehká. Judea měla za sebou už několik povstání a Pilát se sporům nebo demonstracím nevyhnul. Nebyl to správce, který by vymýšlel drastická opatření. Spíš reagoval podle římských zvyklostí, někdy příliš sebevědomě, jindy příliš tvrdě.
Je pravděpodobné, že Pilát žil odděleným životem římského aristokrata, izolovaný od místního obyvatelstva. Obklopoval se vlastní administrativou, vlastními vojáky a pohyboval se v úplně jiném světě než ti, jimž vládl. To vysvětluje, proč nechápal místní zvyky a proč z jeho rozhodnutí vznikaly konflikty.
Konec, který se ztrácí v mlze
Pilátova kariéra skončila kolem roku 36, když byl odvolán do Říma. Důvodem bylo patrně špatně zvládnuté potlačení vzpoury, při níž zemřeli samaritánští poutníci. Zprávy jsou kusé a rozporuplné. Jisté je, že císař Tiberius mezitím zemřel a Pilát ztratil podporu u dvora.
O jeho osudu se potom historie odmlčuje. O několik století později vznikaly legendy o jeho sebevraždě, exilu nebo konverzi, ale žádná z nich nemá historický základ. Pravděpodobně dožil v anonymitě, jako spousta jiných úředníků, kteří dříve nebo později ztratili vliv.
Jak na něj dívají moderní historici
Moderní historici nevidí Piláta jako zlou ani dobrotivou postavu. Byl to pragmatický správce, jehož chování odpovídalo tomu, co Řím očekával. Nebyl to krvelačný despota ani mírumilovný filosof. Byl to úředník římského impéria, který se ocitl v mimořádně těžké provincii s minimální podporou a vysokými očekáváními.
Jeho rozhodnutí lze nejlépe chápat jako odraz římské státní služby: ochránit imperiální autoritu, vymáhat zákon, udržet stabilitu. V tomto smyslu byl Pontius Pilatus spíš symbolem římského systému než originální postavou.
A možná právě proto se jeho plochý obraz stal plátnem, na které si různé kultury po staletí promítaly vlastní představy o moci, spravedlnosti a vině.
