Článek
1. ledna 1988, Place du Trocadéro v Paříži.
V pět ráno je tma, mlha a mráz. Ale kolem startovní rampy se tlačí tisíce lidí – všichni chtějí vidět začátek jubilejního desátého ročníku Rallye Paříž–Dakar. Nejslavnějšího, nejnebezpečnějšího a nejbrutálnějšího závodu světa.
Mezi 311 účastníky stojí nenápadný čtyřicátník s číslem 607. Karel Loprais z Kopřivnice, mechanik Tatry, který už dvakrát na Dakaru nedojel. Vedle něj parkuje jeho láska i prokletí – Tatra 815 4×4 s motorem o výkonu 400 koní.
Posádka je kompletní: Karel Loprais jako řidič, Radomír Stachura jako navigátor a inženýr Tomáš Mück jako mechanik. Tři chlapi z Československa, kteří se chystají pokořit svět.
Nikdo netuší, že za deset dní bude tento nenápadný Čech slavit největší triumf v dějinách československého motorsportu. A jeho Tatra ukáže světu, co umí technika z Kopřivnice.
Tatra 815 4×4: Bestie z Kopřivnice
Karlova Tatra nebyla obyčejný náklaďák. Byla to závodní mašina vyvinutá speciálně pro Dakar – Tatra 815 4×4 s výkonným motorem, který dokázal táhnout těžký kamion i hlubokým pískem. Nezávislé zavěšení všech kol – unikátní systém, který žádný jiný kamion na světě neměl. A hlavně – byla to Tatra. Československá legenda, která už dekády vozila náklady přes Sibiř, Saharu i Himálaj.
Ve startovním poli byli i další českoslovenští zástupci: dva vozy LIAZ 111.154D a druhá Tatra 815 6×6 s posádkou Zdeněk Kahánek, Zdeněk Hajdušek a Ota Meřínský. Československé nákladní vozy připravovala francouzská firma M.A.M. Strager – specialisté na terénní závody.
Karel s Tatrou trénoval celé měsíce. Objížděl pískovny na Moravě, testoval v Beskydech, ladil každý šroub. Věděl, že musí být stoprocentně připraven – v Africe není místo pro chyby. Jedna porucha, jedna navigační chyba, jeden moment nepozornosti – a jste mimo hru. Možná i mrtví.
Ve startovní listině byli i obávaní soupeři: Holanďané na DAFu s jezdci jako Theo van de Rijt a Jan de Rooy, kteří v Africe dominovali. Němci na MANu s Lutzem Bernauem, favoritem závodu. A pak tu byl Karel – s jednou Tatrou 4×4, dvěma kolegy a snem.
Ale nebyl sám. Poprvé v historii mělo Československo tak silné zastoupení v nejtěžším závodě světa.
První týden: Přes Pyreneje do Afriky
Start v Paříži byl jen ceremoniální. Skutečný závod začal až ve Španělsku, kde se jela první rychlostní zkouška. Karel startoval opatrně – věděl, že Dakar nevyhrává ten nejrychlejší, ale ten, kdo dojede.
První etapa: Paříž–Barcelona. Tatra jela bez problémů, Karel skončil v první desítce kamionů. Nic světoborného, ale solidní začátek. Druhá etapa: Barcelona–Soria. Tady už to začalo být zajímavější – Karel dojel pátý a ukázal, že s Tatrou se musí počítat.
Ale skutečná zkouška přišla až po přeplavbě Středozemního moře. Z Alicante trajektem do Oranu v Alžírsku – a pak první kontakt s africkou pouští.
Třetí etapa: Oran–Béchar, 542 kilometrů. Polovina po silnici, polovina v písku. Tady se ukázalo, proč Karel věřil Tatře. Zatímco jiné kamiony bojovaly s terénem, Tatra plula dunami jako loď vlnami. Její široké pneumatiky a nezávislé zavěšení dělaly zázraky.
Po této etapě vedl mezi kamiony německý MAN Lutze Bernaua, druhé a čtvrté místo držely československé Liazy s jezdci Moskalem a Krejsou. Karel s Tatrou skončil osmý – dobrý výsledek, ale ještě nic rozhodujícího.
Skutečná Afrika teprve přicházela.
Zlom v poušti: Když se Tatra dostala do vedení
V afrických etapách se situace dramaticky změnila. Do čela se dostaly speciály DAF s van de Rijtem a de Rooyem. Mezi auty dominovaly Peugeoty 405 a 205.
Pak ale přišly problémy. Pavel Ort havaroval na motorce Jawa Rotax – zlomil si čtyři žebra a musel odstoupit. Technická závada vyřadila i vedoucího motocyklistu Gastona Rahiera.
V polovině závodu vypadalo pořadí kamionů takto: první LIAZ, druhý Bernau na MANu, třetí Tatra s Karlem a čtvrtá druhá Tatra s Kahánkem. Československé kamiony držely první čtyři místa!
Pak ale přišla smůla. Tatra 6×6 musela odstoupit kvůli poruše listových per, hned poté kvůli stejnému problému vzdala i druhá Tatra. Obě dojely mimo pořadí.
Karel ale vytrval. Jeho Tatra 4×4 se postupně propracovávala výš, až se dostala na druhé místo za LIAZ.
Československý souboj: Tatra vs. LIAZ
To, co následovalo, bylo neuvěřitelné. Československé kamiony obsadily první dvě místa – vedl LIAZ, druhá byla Karlova Tatra. Třetí MAN už ztrácel víc než tři hodiny.
Byl to souboj dvou ikon československého automobilismu: LIAZ 111.154D – osvědčený tahač, a Tatra 815 4×4 – moderní koncept s nezávislým zavěšením.
Problémy se nevyhnuly ani LIAZu – přišel o čelní sklo. Přesto oba československé kamiony bojovaly až do konce s rozdílem pouhých jedenácti minut.
Mezitím si Karel postupně budoval náskok. Jeho Tatra byla spolehlivější, rychlejší v písku a lépe zvládala dlouhé etapy. Dostal se do čela – a vedení už nepustil.
Finále: Dojezd do Dakaru
Ráno 10. ledna 1988 přišla poslední etapa – cíl v Dakaru. Karel potřeboval jen dojet, a vítězství bylo jeho.
Tatra s číslem 607 vyrazila opatrně. Karel nevypnul ani na chvíli – šetřil motor, jel na jistotu. LIAZ byl za ním jen o pár minut, ale Karel věřil své Tatře.
V 15:34 místního času projel Karel Loprais cílovou branou v Dakaru. Po ověření výsledků přišlo oficiální potvrzení: Karel Loprais, Tatra 815 4×4 – vítěz kategorie kamionů Rallye Paříž–Dakar 1988.
Bylo to první ze šesti vítězství, které na Dakaru získal.
Když se sen stal skutečností
Karel seděl za volantem své Tatry a nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Před deseti dny byl nenápadný mechanik z Kopřivnice. Teď byl vítěz nejtěžšího závodu světa.
Československá hymna zněla v centru Dakaru. Československá vlajka vlála nad pódiem. A celý svět se díval na muže, který dokázal něco neuvěřitelného.
Tatra 815 s číslem 607 se stala legendou. A Karel Loprais ukázal světu, že Češi umí být nejlepší i v nejtěžších disciplínách. Byl to začátek éry, kdy jméno Loprais znamenalo jediné – Dakar.
A všechno to začalo 10. ledna 1988, kdy obyčejný mechanik z Československa porazil celý svět. A dokázal, že sny se skutečně mohou plnit.
