Historie Masarykova okruhu aneb proč se říká: „Jedeš jako Širón!“

Je jaro roku 1930 a v lesích nad Popůvkami – malou vesničkou deset kilometrů za Brnem – se ozývá tlumené klepání. To dlaždiči usazují žulové kostky do pískového podloží. Staví se nová závodní trať a šušká se, že za ni stojí sama Eliška Junková, první dáma československého motorismu.

Nikdo z dělníků netuší, že pod jejich rukama vzniká legenda. Místo, které ponese jméno prvního československého prezidenta, a které za devadesát let zažije slávu i pád, komunismus i kapitalismus, motocykly i formule. A kde se minulý víkend po letech znovu rozezněly motory Grand Prix. 
Toto je neznámý příběh Masarykova okruhu – místa, které odmítá zemřít.

28. září 1930. První závod na Masarykově okruhu. Trať dlouhá neuvěřitelných 29,194 km vedla po běžných silnicích přes Bosonohy, Nový Lískovec, Pisárky, Kohoutovice, Žebětín, Ostrovačice, Veselku a zpět. Jeden okruh trval přes dvacet minut a závodníci museli zvládnout tři různé povrchy – moderní asfalt, drsný beton i zrádné dlažební kostky.

Výstavba stála skoro šest milionů československých korun a finanční záštitu převzala prezidentská kancelář. Prezident Masaryk už v roce 1929 dal souhlas, aby trať nesla jeho jméno.

Prvním vítězem se stal Heinrich‑Joachim von Morgen na Bugatti Type 35 s časem 4:54:13,6 (průměrná rychlost přes 101 km/h). Porazil skvělého Tazia Nuvolariho na Alfě Romeo. Závod sledovalo více než 100 000 diváků a startovala tehdejší světová špička.

Trať byla tak náročná, že jí říkali „česká severní smyčka“ – podle proslulého „zeleného pekla“ Nürburgringu. A stejně jako německý okruh, i ten brněnský si vybíral svou daň.

Ve 30. letech se Masarykův okruh stal jednou z nejprestižnějších tratí v Evropě. Louis Chiron zde vyhrál třikrát v řadě (1931–1933), a od té doby se v Brně a okolí říká: „Jedeš jako Širón.“

Ale na okruhu padaly i životy. První tragédie se stala 28. září 1934, kdy při tréninku v Ostrovačicích zahynul Josef Brázdil z Bratislavy ve voze Maserati 6C‑34.
Roku 1937 při havárii Hermanna Langa v lese mezi Ostrovačicemi a Žebětínem zahynuli dva diváci a jedenáct jich bylo zraněno.

25. září 1949. Poslední automobilová Grand Prix v Československu – zároveň jediný závod podle pravidel formule 1 na našem území. Trasa byla zkrácena na 17,801 km a jelo se opačným směrem.

Na rekordních 380 000 diváků čekala světová elita. Startoval i Louis Chiron, který se stal kmotrem místního dítěte – křest v kostele sv. Tomáše se proměnil ve spontánní oslavu.

Závod stínila tragédie. Giuseppe Farina havaroval hned v prvním kole, vůz vletěl do diváků. Dva zemřeli a deset bylo zraněno. Zatáčka nesoucí jeho jméno existuje dodnes.

Zvítězil Peter Whitehead na Ferrari 125, ale trať nebyla zařazena do nově vzniklé formule 1 – F1 tak z Brna odešla dřív, nežSem vůbec dorazila.

Po druhé světové válce se železná opona uzavřela i pro automobilové závody. Masarykova trať ale zůstala životaschopná díky motocyklům. Od roku 1950 se tu objevovala největší jména – Campbell, Baltisberger, bratři Hintonové, ale také domácí hvězdy jako Šťastný či Parus.

V roce 1965 se trať dostala do kalendáře Mistrovství světa silničních motocyklů – konečné znovuzrození legendy.

Trať byla postupně zkracována – z 29 km v roce 1964 na 13,941 km, potom v roce 1975 na 10,925 km. Zvýšila se bezpečnost, ale ztratilo se kouzlo.

Při úpravách v roce 1975 z tratě vypadl úsek přes Kohoutovice, Pisárky a Nový Lískovec. Nová trať končila dlouhou levou zatáčkou na sídlišti Kohoutovice.

Poslední závod se jel v roce 1986. Po 56 letech Brno, poslední přírodní okruh v MS, ztratilo homologaci kvůli bezpečnosti FIM.

1987. Nový uzavřený okruh dlouhý 5,394 km (později 5,403 km) se 14 zatáčkami byl vybudován v Podkomorských lesích.

18. srpna 1996 Valentino Rossi na Masarykově okruhu získal první vítězství v světovém šampionátu (125 cc); o rok později získal první titul. Rossi a Brno – oboustranná láska, zrod legendy.

Trať patřila mezi nejdelší v MotoGP – v roce 2010 byla třetí po Sepangu a Silverstonu.

Wayne Rainey zde roku 1993 zaznamenal poslední vítězství – o rok později tragicky havaroval a skončil kariéru s invaliditou.

V roce 1956 přišel zkázu účastí německý jezdec Hans Baltisberger – jeho smrt inspirovala Bohumila Hrabala k povídce Smrt pana Baltisbergera.

2020. Kvůli pandemii covid‑19 se poslední závod Grand Prix ČR jel bez diváků. Franco Morbidelli zde vyhrál – hořkosladké rozloučení s traťovou érou.

Rok poté město a provozovatel nedošli ke shodě o financování. Brno po 21 letech vypadlo z kalendáře MS MotoGP.

V roce 2023 Karel Abraham prodal okruh společnosti SHAKAI, kterou vede Karel Hubáček. Následovala slibovaná obnova.

Minulý víkend se sen stal skutečností. V roce 2025 Grand Prix ČR v rámci MotoGP obnovila tradici. Diváci zaplnili tribuny, motory burácely lesy kolem Žebětína.

Traťový rekord drží Rakušan Ingo Gerstl s časem 1:36,065 (Toro Rosso STR1, 10. září 2017).

Grand Prix ČR (dříve Československa) je jednou z nejtradičnějších v MS silničních motocyklů – uskutečnilo se 43 ročníků, což je šesté místo v historických statistikách.

Nové vedení staví na realitě – budovat portfolio prestižních závodů, ale nevsadit vše jen na jednu hru.

Masarykův okruh má skoro sto let bohaté historie – přežil slávu i tragédie, komunismus i kapitalismus, vzestupy i pády.

Letos přišel návrat – důkaz, že místa s duší jsou nesmrtelná. Trať v lesích za Brnem není jen asfalt, ale symbol české motosportové tradice. Místo, kde se psaly legendy a plnily sny.

Příběh stále pokračuje – možná tišeji, ale vytrvale. Protože pravé legendy neumírají. Jen občas potřebují čas, aby znovu objevily svou velikost.

Zdroje: Wikipedia, Encyklopedie dějin Brna, ČT24