Článek
„Kdyby blbost nadnášela, lítám mezi mraky,“ přiznává Julie, dnes již dvojnásobná maminka na rodičovské dovolené.
Když jsme se viděli naposled, měla mladšího přítele a vypadala příšerně. (Je to tak, promiň Julčo!)
Opora v rodině scházela, co si pamatuju, už od základky. Matka byla pracovitá a na dceru hodná. Hlavou rodiny, byl ovšem, despotický otec, který byl alkoholik. Když jsme byli na střední škole, už ani nepracoval. Zcela výjimečně, pokaždé na pár dní. Pravda je, že jsme si zpočátku v partě mysleli, že Julie kecá. Že přehání a že ten její otec není takový, jak ho ona popisuje. On to totiž uměl. Vystupovat na veřejnosti, před ostatními se tvářit, jak miluje svou rodinu a jak je obětavý. Stačilo se párkrát ochomýtnout okolo jejich obydlí, když o tom pán tvorstva nevěděl, a bylo nám všem jasné, že je to ještě horší, než nám kamarádka svěří.
Jsem si jist, že právě z tohoto pitomého vzorce z vlastní rodiny, pramenil její výběr partnerů. Její nízké sebevědomí bylo zvláštní spojení s jejím výrazným zevnějškem. I když nebyla nikdy štíhlá, vyzařovala z ní životní energie. Ta z ní dělala atraktivní ženu.
Když jsem ji ale viděl v našem oblíbeném podniku, asi před deseti lety, byla z ní nervózní oplácaná a neupravená žena. Očividně nešťastná a nespokojená se svým životem. Tehdy jsem jí nepomohl. Ba naopak, zachoval jsem se jako hulvát a řekl jí, že vypadá jak matrona. Teď bych si nafackoval a opravdu se za to stydím.
Julie si pokaždé vybrala špatně. Buď byl ten chlap bez peněz, lenoch, alkoholik (proč asi?!), budižkničemu, co nechodí do práce, nebo ženáč, který se zapomněl zmínit o manželce. Juliiny zážitky s muži, by vlastně vydaly, na několik článků.
Dnes se ale podíváme na největšího vyčůránka z těch všech.
Jmenuje se Martin a je o pět let mladší. Seznámili se na brigádě. Julie, zklamaná z rodiny a předchozího vztahu se rozhodla zahrabat do práce, a tak si ke svému zaměstnání, přibrala ještě brigádu v restauraci. Vypnout mozek a soustředit se na něco jiného. To se jí podařilo. Pak nastoupil mladší kolega a ten se zpočátku jevil jako galantní mladý muž. Měl čerstvě 18 a Julie se nejprve domnívala, že je vyučený číšník. Což nebyl, ale to se samozřejmě dozvěděla až později. Začali se potkávat i jinde a při nějakém večírku se opili a Martin se k ní v podstatě ihned, nastěhoval. Julie si vyslechla, jak je hloupá a že si našla děcko, ale ona už byla zamilovaná. Martin jí doma pomáhal a staral se. Takže všechny zlé jazyky měly smůlu.
Asi po půl roce se ale Martínkovi nechtělo už pracovat a tak přišel s tím, že by chtěl dostudovat. A naše zamilovaná žena se rozhodla, že mu pomůže a nenechá ho v tom. A tak Martin začal zase chodit na střední školu a Julie běhala po place, až se jí od nazouváků kouřilo.
Školní rok se chýlil ke konci a naše Julie zjistila, že Martin do školy nechodí. Že místo toho paří hry na playstationu i s bývalým spolužákem. Pokud čekáte, že s ním vyrazila dveře, mýlíte se. Nízké sebevědomí, které nabývala celé své dospívání, jí to nedovolilo. Pochybnosti o tom, zda je vůbec hodna někoho lepšího. A co když už ji nikdo nebude chtít? Slýchala to dost často od otce. My, co to neznáme, si můžeme říct, že byla hloupá. I proto, že poslouchala otce alkoholika a i proto, že s Martinem zůstala.
A zůstala s ním dlouho. Další 3 roky, toho příživníka živila, platila účty, koupila mu psa. Naštěstí se kvůli němu nezadlužila. I když on se moc snažil a chtěl nové auto. A kdy to skončilo? Když se provalilo, že si náš milý Martin, našel o hodně starší kolegyni v práci. Julie sebrala zbytek své důstojnosti a odešla. za jeden rok, co byla sama, se z ní stala silná a samostatná žena. Rozkvetla jako poupě a potkala svého manžela.
Dnes má spokojený rodinný život. Se svými rodiči se vídá jen sporadicky. Myslím, že Julie je názorný příklad toho, jaký vliv má srážení sebevědomí a honění si vlastního ega na dětech. Kdyby ji rodiče podporovali a měli ji rádi, nikdy by se s takovým lúzrem nezahazovala. A kdoví, co všechno by dokázala.
