Hlavní obsah
Rodina a děti

„Doufám, že to nebude holka, a pes půjde z domu,“ zvolal nastávající dědeček

Foto: Martin Baushke, Pixabay

Kluk je víc že holka?

Čekáme miminko! Pro mě a mou ženu velmi radostná zpráva. Bohužel reakce budoucích prarodičů nebyla taková, jakou jsme si představovali.

Článek

S Emou tvoříme pár už nějaký ten pátek. Letos to bylo 8 let od začátku vztahu a 4 roky od svatby. O dětech jsme spolu mluvili už před pár lety, ale nijak jsme na ně nespěchali. Prostě jsme si řekli, že až to bude, tak to bude. Mezitím jsme cestovali a budovali domov. A poznávali se. Řekl bych, že teď, po tolika letech, už oba víme, co můžeme jeden od druhého čekat. Přesto mě má žena pořádně překvapila.

Vloni na Vánoce jsme si s mojí Emou řekli, že by bylo fajn příští svátky trávit ve třech. Vlastně ve čtyřech. Jak bych mohl zapomenout na našeho čtyřnohého miláčka! Náš maďarský ohař jménem Matěj leží některým členům naší rodiny v žaludku. My s Emou teda nechápeme proč. Nikoho neobtěžujeme hlídáním. Na návštěvy ho sebou taky netaháme, když víme, že to rodičům není po chuti. Mí rodiče už psa doma nechtějí. Tchán s tchyní zase ke zvířatům nemají absolutně žádný vztah. Jen k těm, co se dají sníst, že.


Na konci března jsem přišel domů z práce a Ema se mi zdála jakási divná. Nejdřív jsem si myslel, že má ten syndrom, co je před ženskou periodou. No, za chvíli jsem měl zjistit, že ta se nějakou dobu nedostaví. Po večeři mi moje krásná žena podala snímek z ultrazvuku. Nejkrásnější obrázek tohoto roku, pomyslel jsem si. Byl jsem strašně šťastnej! Všechno nám tak krásně vycházelo. Naprosto přirozeně. Ema byla už v nějakém 8.týdnu. Začali jsme spolu chodit na kontroly, abych od samýho začátku mohl svou ženu podpořit. A postarat se o ni. Samozřejmě jsem u toho taky chtěl být.

S oznámením rodičům a přátelům jsme vyčkávali. Chtěli jsme si chvíli hýčkat to krásný tajemství, jen my dva. Byl to vlastně Emin nápad a teď zpětně se mi zamlouvá ještě víc než předtím. Je škoda, že jsme to ještě pár týdnů neudrželi v tajnosti. Oni by to teda asi už poznali, na Emě bylo vidět bříško téměř okamžitě. Zprvu to zakrývala dlouhými svetry a šaty, ale s příchodem teplého počasí už by to moc nešlo.

Rozhodli jsme se, že na moje narozeniny v květnu pozveme rodiče na večeři. Emča nachystala parádní hostinu a těšili jsme se na reakce. Pro moje i její rodiče to bude první vnouče. Čekali jsme slzy dojetí a gratulace. To, co přišlo, jsme nečekali teda ani jeden.

Oslava probíhala jako obvykle, rodiče se spolu navzájem bavili a všichni byli spokojení. S Emou jsme se domluvili, že jim to řekneme po rozbalení dárků. Že to bude pěkný, dát jim taky dárek.

Rozbalil jsem tedy svou novou permici na Slavii, poděkoval tchánovi a u toho mu říkám: „Ema teď pár měsíců nebude moct se mnou chodit na zápasy, budeš ji chtít zastoupit?“ Tchán na mě nechápavě hleděl, tchyně byla bystřejší a okamžitě se zaměřila na Emino bříško. Jakoby teď bylo líp vidět, když už jsme naznačili. Moje máma se zmohla jen na: „Panebože, tak jsme se dočkali!“ Tchyně šla obejmout svou dceru a pogratulovala jí. A tím skončily ty pěkné reakce.

Oba budoucí dědečkové začali s dotazy. Jeden přes druhého vykřikovali jednu blbost za druhou: „Bude to kluk? Jasně že jo, přece první musí být kluk. Doufám, že to nebude holka. Chcaleny jsou akorát na starost. Budeš vydělávat jen na vložky! A co ten váš čokl, toho snad dáte z domu! Konečně se ho zbavíte.“

Nevěřil jsem vlastním uším! No ty kráso, co to jako je?! Jak to mluví o mojí holčičce, která ještě ani není na světě? Ani jsme v té době nevěděli, jestli to bude holka nebo kluk. Budoucí babičky z toho byly tak v šoku, že ty svý neomalený chlapy nijak nezkrotily.

Kdo nás ale všechny překvapil, byla Ema. Moje jemná žena se neskutečně rozčílila a pěkně je zpucovala: „Jak to, sakra, mluvíte o mým dítěti?! Kde jsme, v páté cenové? Že se nestydíte, takhle nám to zkazit! To je snad jedno, jestli to bude kluk nebo holka! A náš Matěj je na rozdíl od vás vychovaný a čistotný pes! Vy si ani neumíte umýt ruce po použití WC!“ Všichni jsme zůstali s otevřenou pusou stát. „Hulváti,“ dodala ještě, otočila se na patě a odešla dovnitř do domu.

Abyste pochopili, Ema nemluví sprostě. Nenadává. Nekřičí. Nikdo takovou reakci nečekal. Já jsem na ni náležitě pyšný, zvládla se skvěle postavit za naše dítě. Mám se  od ní pořád co učit. Já nestihl ani zareagovat a ona je všechny absolutně odzbrojila.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz