Článek
Město snů se rychle proměňovalo v metropoli nadějí, skandálů a tragédií. Tehdy se stala vražda, která otřásla nejen Kalifornií, ale celou Amerikou – a hlavní aktérkou nebyl muž, ale krásná, elegantní mladá žena jménem Clara Phillips. Příběh, který za jejím činem stál, nebyl jen o žárlivosti. Byl o posedlosti, nejistotě, dobové roli žen a temné stránce lásky, která se promění v násilí.
Clara byla bývalá showgirl, tanečnice z hudebního kabaretu, a manželka železničního technika Armoura Phillipse. Pocházeli z Texasu, ale společně zakotvili v Los Angeles, kde toužili po lepším životě. Jenže manželství, které zpočátku vypadalo jako naplnění amerického snu, se postupně měnilo v něco dusivého. Clara, citlivá a snadno ovlivnitelná, se stala ženou, která denně balancovala mezi láskou a strachem z opuštění. Byla chorobně žárlivá – nejen kvůli manželovým dřívějším aférám, ale i kvůli své vlastní nespokojenosti a nejistotě. A když se doslechla, že se Armen možná vídá s jinou ženou, něco v ní definitivně prasklo.
Tou ženou byla Alberta Meadows. Mladá, klidná a skromná dívka, která pracovala jako bankovní úřednice. V očích Clary se stala zosobněním všech obav, které ji léta trápily. Nepotřebovala důkazy – stačilo jí, že Alberta existuje. A tak začala plánovat. Nešlo o náhlý zkrat, ale o chladně připravovanou pomstu. Clara si opatřila kladivo, pozvala Albertu na projížďku s tím, že si spolu „v klidu promluví“, a přesvědčila ji, že mezi nimi nejsou žádné spory. Alberta souhlasila, patrně netušila nic zlého. Odvezly se autem z města, směrem k Griffith Parku.
Vražda, která vyvolala děs – i fascinaci
Na opuštěném místě Clara auto zastavila a vytáhla kladivo. První úder byl podle pozdější svědecké výpovědi prudký, ale Alberta se pokusila utéct. Clara ji dohonila, srazila k zemi a pokračovala v útoku. Rány mířily především na hlavu. Zřejmě nešlo o snahu „jen“ zabít – šlo o naprosté zničení. Zuřivost, s níž Clara pokračovala, i když byla Alberta již bezvládná, naznačuje hlubokou emocionální poruchu. Někteří psychiatři později tvrdili, že Clara jednala v záchvatu afektivní psychózy. Jiní mluvili o „ženské hysteričnosti“ – tehdy běžné diagnóze, která spíš zakrývala nepochopení ženské agrese než ji vysvětlovala.
Clara ale nebyla sama. Spolu s ní byla i její přítelkyně Peggy Caffee, která podle soudu nepomáhala s vraždou, ale přihlížela. Právě její svědectví pomohlo později Claru usvědčit. Peggy byla tou, kdo později vypověděl, že Clara řekla: „Zabila jsem ji jako hada. Když ho jednou udeříte, musíte to dodělat.“ Tahle věta obletěla celou zemi. Noviny se předháněly v popisech brutality, ale také v líčení Clary jako okouzlující, ba až krásné vražedkyně. Z „Hammer Murderess“ se stala senzace.
Zločin a sláva: Clara utíká, Amerika se dívá
Zatímco policie zahájila vyšetřování a následné zatčení proběhlo poměrně rychle, samotný případ se ještě více zkomplikoval. Clara totiž krátce po obvinění z vraždy utekla z vazby a podařilo se jí dostat až do Hondurasu. Útěk si naplánovala s ledovým klidem. Využila svých kontaktů a ženského šarmu, který jí podle novin tehdejší doby otevíral dveře i na těch nejnepravděpodobnějších místech.
Média mezitím Claru líčila jako femme fatale s vražednou touhou. Fotografie její jemné tváře, v kontrastu s popisem toho, co udělala kladivem jiné ženě, vyvolávaly v čtenářích směs strachu a fascinace. Lidé stáli fronty na noviny, které přinášely detaily z jejího útěku i soudního řízení. Z běžného kriminálního případu se stala mediální show – s temnou hrdinkou v hlavní roli.
Když byla Clara nakonec dopadena a vydána zpět do USA, veřejnost už ji znala téměř jako celebritu. Proces s ní byl ostře sledovaný. Clara se během něj chovala střídavě jako zlomená žena a sebevědomá bojovnice. Nikdy ale neprojevila lítost nad tím, co udělala – spíš naznačovala, že byla k činu dohnána.
Vězení, návrat a zmizení z veřejnosti
V roce 1923 byla Clara Phillips odsouzena k deseti letům vězení. Ve skutečnosti jich odseděla jen osm. Po propuštění z věznice zmizela z očí veřejnosti. Některé prameny tvrdí, že se krátce objevila jako komparzistka v několika němých filmech, ale oficiálně už nikdy nepromluvila na veřejnosti. Její další život je zahalen mlhou – spekuluje se, že se přestěhovala na východní pobřeží, možná i do Mexika, kde mohla žít pod jiným jménem.
Zajímavé je, jak rychle společnost její příběh zpracovala. Clara byla pro jedny symbolem ženské zuřivosti, pro jiné jen ztracenou ženou zrazenou láskou. V každém případě se stala ikonou své doby – éry, kdy ženy měly být krásné a oddané, ale nikdy ne nebezpečné. Clara Phillips tenhle obraz zničila. V očích mnohých navždy.
Proč nás příběh Clary Phillips děsí dodnes
Vražda, kterou Clara spáchala, nebyla jen čin motivovaný žárlivostí. Šlo o vypjatou osobní tragédii na pozadí společenského očekávání, že žena musí milovat za každou cenu – a tiše snášet odmítnutí. Clara si odmítnutí neuměla připustit. Nedokázala přijmout, že láska jejího muže možná patří jiné. A tak zničila to, co vnímala jako hrozbu.
Její příběh je dodnes mrazivý, protože ukazuje, jak hluboko může sahat vnitřní bolest skrytá za úsměvem. A jak snadno může člověk sklouznout ze zoufalství do činu, který změní život nejen jemu, ale celému okolí.
