Článek
Zdražování chápu. Pohádky už ne.
Nejsem naivní. Chápu, že když rostou ceny energií, dopravy nebo surovin, musí se to někde projevit. Zemědělec má vyšší náklady, výrobce taky, doprava není zadarmo. Je logické, že se to propíše do konečné ceny. S tím se nedá hádat.
Co ale chápu čím dál hůř, je neustálé tvrzení, že obchodní řetězce jsou v tom úplně nevinně. Že si prý jen „předávají náklady dál“ a samy na zdražování nijak nevydělávají. Kdybych nenakupovala skoro každý den, možná bych tomu i věřila. Jenže já nakupuju. A koukám.
Dvě cenovky, jeden výrobek, jeden velký otazník
Stačí se zastavit u regálu a chvíli přemýšlet. Jeden výrobek, dvě cenovky. Normální cena skoro dvě stovky. Akční cena sotva polovina. A teď mi někdo vysvětlete, jak je možné, že při „nutném zdražování“ jde cenu srazit o padesát procent a pořád se to vyplatí.
Instantní káva. Vepřové maso. Jogurty. Čokoláda. Bez slevy luxus, se slevou „super nabídka“. Pokud by marže byly opravdu tak nízké, jak se nám snaží namluvit, žádná taková sleva by nebyla dlouhodobě možná. Nikdo přece neprodává pravidelně se ztrátou. Nebo snad ano?
Když se procenta hodí
Další kouzlo je hra s procenty. Deset procent zdražení zní celkem nevinně. Jenže záleží, z jaké ceny se počítá. Rozhodně ne z té akční, na kterou jsme si zvykli. Počítá se z té „normální“, kterou skoro nikdo nechce platit.
Výsledek? Papírově malé zdražení, ale na cenovce klidně o dvacku víc. A když se pak objeví sleva, máme pocit, že jsme vyhráli. Přitom jen kupujeme zboží za cenu, která byla ještě nedávno úplně běžná.
Bez slevy už skoro nenakupujeme
Řetězce nás naučily jednu věc dokonale: bez akce ani ránu. Letáky projíždíme jako detektivové, porovnáváme, plánujeme nákupy podle barevných cedulek. Normální cena přestala být normální. Je to spíš trest za netrpělivost.
Došla káva? Smůla, zaplatíš. Nestihl jsi akci na maso? Tak si připlatíš. A řetězce dobře vědí, že občas zaplatíme. Protože hlad nepočká a lednice taky ne.
Papírově čistí, reálně drazí
Když se pak dělají statistiky, vyjde krásné číslo. „Ceny rostly jen mírně.“ „Řetězce se na zdražování nepřiživily.“ Jenže to proto, že se sledují průměry a akční ceny. Ne ty bílé, nenápadné cenovky, které se nenápadně, ale vytrvale šplhají nahoru.
A přesně tam je ten trik. Udržet akci, aby lidé měli pocit výhody. A potichu zvedat základ, ze kterého se všechno počítá.
Selský rozum stačí
Nemusím být ekonom ani analytik. Stačí mi selský rozum a pravidelné nákupy. Když někdo může dlouhodobě prodávat zboží o polovinu levněji a pořád se mu to vyplatí, není to charita. A když se zároveň tváří, že za drahé potraviny vůbec nemůže, něco tu nesedí.
Řetězce možná nejsou jediným viníkem. Ale tvrdit, že jsou úplně bez viny, je urážka každého, kdo se aspoň občas podívá na cenovky a umí počítat.
