Článek
Už ani nevím, kolikrát jsem byla na úřadě. Kolikrát jsem posílala lékařské zprávy, potvrzení, výpisy, dodatky k dodatků. Invalidní důchod se u mě změnil v nekonečný maraton papírů, kde cíl pořád není vidět.
Vždycky si myslím, že už je hotovo. Že jsem dodala všechno. A pak přijde další dopis.
- „Prosíme doložte…“
- „Chybí nám…“
- „Je třeba znovu potvrdit…“
A tak znovu obvolávám doktory, tisknu, skenuju, podepisuju. Připadám si jako podezřelá, ne jako člověk, který prostě onemocněl.
Jedna chyba? Vraťte se na start
Stačí drobnost. Jedno razítko jinak. Jedno datum špatně. Jeden formulář prý „už neplatí“. A celý proces se zasekne. Nikdo nic nevysvětlí lidsky. Jen strohé věty, termíny, paragrafy.
Přitom se nebavíme o žádném luxusu. Bavíme se o penězích, ze kterých mám přežít, zaplatit nájem, léky, jídlo. O částce, která sotva pokryje základní život.
A pak je tu kamarádka
A tady přichází ta největší facka.
Moje kamarádka. Podobná situace. Dokonce vyšší příjem, než mám já. O superdávku si zažádala později než já. A víte co?
- Schváleno do měsíce
- Minimum dokládání
- Peníze chodí pravidelně
- Nikdo po ní nic dalšího nechce
Když mi to říkala, nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Jak je možné, že dva lidé ve stejném systému zažívají úplně jinou realitu?
Systém, který trestá poctivé
Začínám mít pocit, že čím víc se snažíte být poctiví, tím víc vám systém hází klacky pod nohy. Čím víc spolupracujete, tím víc po vás chtějí. A čím víc jste unavení, tím méně máte sílu se bránit.
Nejde o závist. Jde o rovnost. O pocit, že pravidla platí pro všechny stejně. Protože teď to vypadá, že dávky nejsou o potřebnosti, ale o štěstí, známostech nebo tom, na jakého úředníka narazíte.
Superdávka na papíře, chaos v realitě
Nová superdávka měla věci zjednodušit. Spojit, zpřehlednit, pomoct. V realitě ale pro spoustu lidí znamená víc nejistoty, víc papírů a víc stresu.
A nejhorší na tom je pocit bezmoci. Že nemáte sílu bojovat, ale musíte. Protože když to vzdáte, nemáte z čeho žít.
Nechci výhody. Nechci víc než ostatní.
Chci jen, aby stejná pravidla platila pro všechny.
A aby člověk, který už tak bojuje se zdravím, nemusel ještě bojovat se systémem, který ho má chránit.
