Článek
Hned u vchodu vás totiž trefí do očí nějaká naprostá, klenotnická zbytečnost. Třeba mazací sešit s černou deskou a speciálním perem, kde se obrázek smaže jedním stisknutím tlačítka. Stojíte u něj jako přimrazení celých pět minut. V hlavě vám přitom jako splašený telegraf bliká: Musíme už jet, sakra, nestíháme! Ještě jsem chtěla sehnat ty samolepky na zeď do třídy! Do toho vás dítě tahá za rukáv, že nutně potřebuje penál s flitry, a vaše vnitřní kalkulačka zoufale přepočítává: Mám si ten sešit koupit? Ale devadesát korun? To je moc drahé. A ty tempery jsou taky drahé.Pak uvidíte spásnou cedulku: AKCE 2+1 na školní potřeby. V tu ránu mozek nastartuje divoké matematické operace. Co vezmeme k těm barvám, aby to dalo trojici? Úhloměr! A dál? Pastelky! Máte tři věci a vítězoslavně pochodujete k pokladně.„Ale paní, tyhle položky nepatří všechny do té akce,“ oznámí vám ledově prodavačka. Aha. Někdo totiž odložil do regálu barvy jiné značky. V záchvatu spravedlnosti se vydáte přes půl obchodu hledat ten správný regál, abyste je vrátili. Samozřejmě ho nenajdete, tak barvy odložíte vedle pláten na malování. Vrátíte se, vezmete jiné, dražší. U pokladny další pípnutí. „Bohužel, ty barvy jsou jiné značky než pastelky a úhloměr, takže systém to nevezme.“ Vezmete tedy třetí barvy, ještě o dvacet korun dražší. Značka stoprocentně sedí. Pokladna přesto hlásí chybu. To už vaše trpělivost začíná pomalu hořet. Z dálky na vás huláká druhá prodavačka: „Ta akce platí jen na školní batohy a penály!“ Tak to pardon, ale v srpnu pokládám úhloměr a tempery za školní pomůcky, zvlášť když jsou narvané v jednom akčním regálu! V té chvíli jste už kompletně vystresovaní a totálně vysílení. Na barvy se vykašlete, zaplatíte šedesát korun za úhloměr s pastelkami a urychleně prcháte do vedlejšího obchodu. Tam samozřejmě mají jen akrylové barvy, které z dětského oblečení v životě nevyperete. Čas nemilosrdně utíká a vy ty tempery pořád nemáte. A v tom vám to celé docvakne. Ty úplně první barvy, které v tom prvním obchodě někdo blbě nechal v akčním regálu, byly přece za poloviční cenu! I když nebyly v akci, vyjdou ve výsledku mnohem levněji než ty předražené potvory.Takže se tam jako naprostý idiot vracíte. Červenáte se u pokladny a omlouváte se té samé prodavačce, že jste byli předtím tak rozhození a že to kvůli vám musela třikrát stornovat. Z parkoviště odjíždíte s vyplazeným jazykem přesně na minutu tak, abyste další schůzku stihli včas. Naprosto vyflusaní konečně dojedete domů. Otevřete dveře, chcete hodit ten šílený náklad na zem a v tom vás mezi dveřmi trefí ta nejlepší otázka na světě:
„Když jste měli čas jezdit po nákupech, měli jste taky čas opakovat s dětmi násobilku?“
V té vteřině by člověk vyloženě vraždil.
Tragikomedie v jednom dějství dokonána.
Co o tom říká moderní věda?
Tento nákupní kolaps je učebnicovým příkladem takzvaného sensory overload (smyslového přetížení) a choice paralysis (paralýzy z výběru). Jak ve své zásadní knize Driven to Distraction popisuje psychiatr Edward Hallowell, ADHD mozek má oslabené filtry vnímání. V přeplněném obchodě plném barev, nápisů „akce“ a dětského žadonění je zahlcen podněty. Nedokáže odlišit podstatné od nepodstatného, což vede k okamžité vyčerpanosti a zmatku.To, co následuje u pokladny – ten pocit totálního selhání, studu a nutnosti omlouvat se prodavačce –, zase úzce souvisí s fenoménem, který psycholožka Sari Solden ve svém díle Women with Attention Deficit Disorder popisuje jako chronický pocit viny u dospělých žen. Ženy s ADHD často podvědomě prožívají obrovský stres z toho, že nezvládají běžné, „jednoduché“ každodenní úkoly (jako je nákup sešitů) tak hladce a organizovaně, jak to od nich společnost očekává. Když pak doma navíc narazí na kritickou otázku ohledně násobilky, prefrontální kůra zažije takzvaný dopaminový sešup a vyčerpaný organismus reaguje vnitřním vztekem.
💡 Pedagogický a organizační tip:
Zastavte kolotoč a změňte kontext. Pokud v obchodě pociťujete, že vás nebo vaše dítě přepadá totální smyslové přetížení a nejraději byste se uprostřed regálu rozbrečeli, nepomůže zatnout zuby a snažit se to silou vůle dokončit. V tu chvíli váš mozek zažívá zkrat. Udělejte to, co dělají zkušení řidiči, když se jim přehřívá motor – zastavte.Odejděte od rozdělaného úkolu. Běžte se s dítětem na tři minuty schovat na toalety, kde je klid a ticho, nebo odejděte z obchodu na čerstvý vzduch. Pokud jste sami, klidně na chvíli přepněte pozornost na něco úplně jiného – jděte si prohlížet voňavé balzámy nebo věci, které vám dělají čistou radost. Tento bleskový únik ze stresové zóny dá vaší přetížené pracovní paměti šanci vydechnout. Teprve až se kolotoč v hlavě zpomalí, dokážete myšlenky znovu přeskládat a nákup v klidu dokončit.
Chystá se kniha „ADHD? No, ty vole!“
Bavil vás tento článek? Toto téma a desítky dalších mých osobních, syrových i absurdních příběhů ze školního kabinetu a rodinného života najdete v mé připravované autobiografické knize s pracovním názvem „ADHD? No, ty vole!“. Knihu píšu pod svým spisovatelským pseudonymem Meggie McCaiová.
Chcete, aby kniha spatřila světlo světa rychleji, nebo vás zajímá, jak moje divoké hříbě v hlavě bojuje s rigidním systémem dál? Sledujte můj profil, dávejte lajky a sdílejte tyto texty. Každá vaše reakce a podpora mě posouvá blíž k cíli a sakum prásk zrychluje moji cestu k vydání.
Děkuji, že letíte se mnou! ✈️👑
Použité zdroje:
*HALLOWELL, Edward M. a John J. RATEY. Driven to Distraction: Recognizing and Coping with Attention Deficit Disorder. New York: Anchor Books.
*SOLDEN, Sari. Women with Attention Deficit Disorder: Embrace Your Differences and Transform Your Life. Grass Valley: Underwood Books.
*Vlastní tragikomické nakupování
