Článek
Podmínkou však je, že ten řád nesmí být chladný, rigidní a byrokratický. Potřebujeme řád laskavý a vřelý. Ten, který neříká „poslušně plň nařízení, protože je to na papíře“, ale který šeptá: „Chci ti pomoci opřít se o bezpečí.“
Když se u nás ve firmě roznesla zpráva, že starý nejvyšší šéf odchází a na jeho místo nastoupí někdo nový, s nejbližšími kolegyněmi v kanceláři jsme to regulérně obrečely. Celé dny mě svíral strach z toho, co přijde. Kuloáry totiž okamžitě začaly kolovat zvěsti, že nový ředitel je čistokrevný „úřednický“ člověk. Robot zaměřený na papírování, suché tabulky, procesy a nekonečné byrokratické dokumenty.
Náš starý šéf byl totiž pravý opak. Lidumil a nefalšovaný lidový člověk. Mluvil na plnou hubu, strašně rád se poslouchal, měl své svérázné pravdy i pevná přesvědčení. Celou organizaci nechával žít tak nějak vlastním životem a veškerou exekutivní tíhu nechával ležet na bedrech svých zástupců. Strašně ráda jsem ho poslouchala, když v ředitelně vyprávěl příběhy. Brala jsem ho jako bezpečný štít – jako člověka, který nám všem kryje záda.
A teď měl přijít přísný řád. Představa chladných pravidel na papíře mě jako člověka s neklidnou ADHD myslí upřímně děsila.
Dnes už vím, že naprosto zbytečně.
Nový pan ředitel mě nesmírně, šokujícím způsobem překvapil. Ukázalo se, že pod nánosem tabulek se skrývá rozumný, zvídavý, vzdělaný a neskutečně lidský manažer. Ano, těch dokumentů a reportů, které po nás teď chce, je hodně. Jenže já jsem díky svému vnitřnímu radaru bleskově pochopila jejich skutečný smysl. Ty papíry jsou nezbytné pro bezpečný a hladký chod celé té obří mašinerie. Tyhle struktury totiž nechrání jen zadek jemu tam nahoře. Ony chrání zadek i nám dole v první linii.
Zjistila jsem, že nový šéf nepřináší lejstra jako prostředek pro trestání našich chyb nebo pro hloupé zavírání pusy nesmyslným nařízením. Přináší ochrannou formuli na pergamenu, která naprosto přesně vytyčuje moje a tvoje hranice. Stírá veškeré paralyzující nejistoty, odhady, dohady a kuloární domněnky.
Pro mě přišel obrovský šok: mně je v tom vřelém řádu najednou neuvěřitelně dobře, klidně a bezpečně. Na té židli v ředitelně najednou nevidím chladného dozorce s bičem, ale skutečného mentora a charismatického vůdce, který nám dává pevnou půdu pod nohama, abychom mohli svobodně dýchat a tvořit.
Tenhle nový styl navíc dokonale pročistil letité, těžké ovzduší mezi lidmi v týmu. Strategie „rozděl a panuj“ v jeho moderním manažerském podání funguje naprosto skvěle. V organizaci vzniklo obrovské množství nových funkcí a mikro-rolí. Vypadá to tam teď trochu tak, jako by každý třetí kolega byl ministrem pro nějaký specifický obor. Lidé dostali své jasné funkce, ale s nimi i obrovskou podporu, úctu a osobní odpovědnost.
A výsledek?
Kvůli smysluplné práci nad hlavu najednou nikdo nemá čas na malicherné kraviny. Kolegové prostě nestíhají pomlouvat, intrikovat, tvořit spojenectví ani otravovat společný vzduch.
Tolik let jsem se bála, že pokud do našeho prostředí vtrhne přísný systém, budeme všichni bez milosti umístěni do rigidní dětské postýlky z minulého století. Do té s těmi studenými, železnými špryclemi, kde se za vámi natvrdo zavřou dveře a dostanete roubík, jakmile začnete moc řvát nebo vybočovat z řady.
Jenže reality pod novým vedením vypadá úplně jinak. Žijeme v moderní, polstrované dětské cestovní postýlce. V té, která má místo tvrdých stěn měkkou, transparentní síťku. Když člověk v tom věčném chaosu klopýtne, ta síťka ho místo tvrdého nárazu o železo hezky jemně vrátí zpět do bezpečného středu, podpoří ho, a ještě mu k tomu zahraje motivační písničku.
Co o tom říká moderní věda?
Proč kreativní a svobodomyslná mysl tak fatálně rozkvétá pod pevně definovaným systémem? Klíčem je takzvané psychologické bezpečí a hledání vnitřního smyslu. Jak ve svých pracích o logoterapii uvádí světoznámý psychiatr Viktor Frankl, lidská psychika nepotřebuje stav bez jakýchkoli povinností, ale naopak smysluplnou strukturu a cíl, o který může usilovat. Když pravidla dávají hluboký smysl, přestanou být vězením a stanou se oporou.
Tento fakt v moderním managementu potvrzuje profesorka z Harvardu Amy Edmondson ve své přelomové knize Organizace bez strachu. Vysvětluje, že pokud lídr jasně vytyčí kompetence, nastaví transparentní hřiště a odbourá strach z nepředvídatelných trestů, v týmu okamžitě klesá úzkost, syndrom podvodníka a kuloární intriky. Lidé získávají pevnou půdu pod nohama.
Česká psycholožka Šárka Miková navíc dodává, že pro určité typy neurodivergentních osobností, které denně bojují s vnitřním chaosem, jsou externí, pevné, ale hluboce vřelé a laskavé hranice naprostou biologickou nutností. Tyto hranice je netrestají, ale naopak jim poskytují bezpečný koridor, ve kterém mohou plně rozvinout svůj tvořivý potenciál bez strachu z fatálního selhání.
💡 Sociálně-pedagogický tip: Hranice, které netrestají
Děti s ADHD a neklidným mozkem potřebují jasné a pevné hranice jako sůl, ale tyhle hranice musí být postavené na lásce, vřelosti a hlubokém pochopení, ne na chladných nařízeních.
Když takové dítě v něčem selže, zapomene úkol nebo poruší pravidlo, nekompromisně oddělte jeho chování od jeho osobnosti. Z jednoho momentálního selhání nesmíte nikdy dělat koncept jeho celkového lidského přínosu nebo hodnoty. Chyba je jen herní ukazatel, ne důkaz, že dítě je celé špatně. Jakmile ze selhání ucítí bezpečné lano podpory a možnost Restartu namísto odsouzení, zklidní se a začne vám plně věřit a také sobě, což se projeví na jejich výkonu.
Chystá se kniha „ADHD? No, ty vole!“
Baví vás moje postřehy a chcete vědět, jak přežít s divokým mozkem v našem systému? Sledujte můj autorský profil zde na Seznam Médium, ať vám neuniknou žádné další články a chystané novinky z mé připravované knihy.
Děkuji, že letíte se mnou! ✈️ 👑
Vaše Meggie McCaiová
Použité zdroje:
* Edmondson, Amy C. Organizace bez strachu: Vytváření psychologického bezpečí na pracovišti pro rozvoj inovací a učení. Praha: Jan Melvil Publishing, 2021.
* Frankl, Viktor E. A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.
* Miková, Šárka. Nejsou stejné: Jak přístup k dětem respektuje jejich typ osobnosti. Praha: Teorie typů, 2018.
* Vlastní vnímání hranic, nařízení a předpisů
