Článek
Fotky, audio, dokumenty a korunu tomu nasazuje e-mailová schránka. Svítí v ní tisíce nepřečtených zpráv. Desítky newsletterů, které člověk stejně nikdy nečte. Přesto je s železnou pravidelností nemaže. A hlavně se z nich neodhlašuje. Co kdyby v té slevě na zahradní nábytek z roku 2024 byl klíč ke štěstí?
V digitálním prostoru i v reálných skříních lidí s ADHD se neustále vrší věci. Je emočně těžší se s nimi rozloučit než s oblíbeným příbuzným. Tisíce screenshotů, které nikdo nikdy nepromaže. K tomu hromady oblečení ve stylu „co kdybych náhodou zhubla do velikosti XS“. Přenastavit tenhle systém je pro neurodivergentní mozek úkol srovnatelný s výstupem na Mount Everest. Navíc v žabkách.
Tento pocit naprostého zahlcení je pro lidi s ADHD každodenním chlebem.
Okolí stav často mylně interpretuje jako obyčejnou lenost.
Křečkování.
Vášeň pro chaos.
Ve skutečnosti se však pod povrchem odehrává antické drama. Mozek s ADHD totiž nevnímá staré vytahané tričko ani hromadu spamů jako bezcenný odpad.
Vidí v nich otevřenou možnost. Nositele hluboké vzpomínky. Záchranné lano pro případ apokalypsy.
Jakmile se pak člověk ocitne před hromadou věcí, které je potřeba sezónně roztřídit, naskočí okamžitá stopka. Nastává logistický masakr. U něj by kapitulovala i profesionální stěhovací firma.
Pohled na to množství podnětů dokáže člověka totálně ochromit. Místo akce pak hodinu jen tak sedíte. Zíráte na prázdné tašky z Lidlu nachystané na třídění. V hlavě se rozjíždí úzkostná diskotéka. Do toho všeho se probudí hluboké rodinné bloky typu „tohle nevyhazuj, to se ještě unosí“. Paralýza z toho, že musíte udělat desítky drobných rozhodnutí o každém jednotlivém kousku oblečení, vás úplně přejede. Možná se dostaví i slzy a člověk má chuť utéct do lesa.
Proč je to tak těžké?
Proč ostatní prostě vezmou pytel, vyhodí ho a jdou na kafe, zatímco my u toho prožíváme konec světa?
Přechod z této emočně šílené paralýzy do racionálního režimu vyžaduje nadlidské úsilí. Někdy pomůže vypsat se z toho tlaku někam do komunity. Odplavit ten obří balvan strachu a zahanbení. Teprve pak je možné ochromený mozek konečně trochu obelstít. Ne skrze velké hrdinství. Ale skrze mechanický systém, kde emoce dostanou červenou kartu. Rozhodování se smrskne na pouhé tři vteřiny. Pak se konečně zapojí racionální autopilot. Skříně dostanou řád a duše zažije pocit absolutního vítězství.
Co o tom říká moderní věda?
Tato neschopnost efektivně čistit prostor a mazat data má překvapivě pevné základy v neurobiologii. Jak ve své knize Driven to Distraction popisují američtí psychiatři Edward M. Hallowell a John J. Ratey, lidé s ADHD bojují s takzvanou exekutivní dysfunkcí. Ta postihuje oblasti mozku zodpovědné za plánování a třídění priorit.
Když má neurotypický člověk před sebou hromadu oblečení, jeho mozek automaticky vyhodnotí, co letí a co zůstává. U jedinců s ADHD však tato automatická filtrace chybí. Každé jedno tričko vyžaduje plnou kognitivní kapacitu, jako by šlo o státní rozpočet. Výsledkem je bleskové vyčerpání.
Na tento fenomén navazuje také známý americký psycholog Russell A. Barkley. Ve své vědecké práci ADHD and the Nature of Self-Control vysvětluje, že porucha pozornosti zásadně mění vnímání času a emocí.
Lidé s ADHD prožívají přítomný okamžik extrémně intenzivně a nedokážou se snadno odpoutat od sentimentální hodnoty věcí. Každý screenshot v telefonu nebo nepřečtený e-mail v nich vyvolává podvědomý strach. Bojí se, že s jejich smazáním navždy ztratí kus své vlastní identity nebo geniální myšlenku pro budoucnost.O tom, jak moc je materiální hromadění propojeno s vnitřní úzkostí, píše ve své knize Neklaďte odpor také český psychoterapeut a publicista Radkin Honzák. Upozorňuje, že lpění na věcech často funguje jako obranná zeď před nejistotou okolního světa. Pokud je náš vnitřní svět chaotický, což lidé s ADHD zažívají od dětství kvůli neustálé kritice, snaží se podvědomě ukotvit věcmi vnějšími. Paradoxně tím ale vytvářejí další chaos, který je zpětně paralyzuje a prohlubuje jejich pocity zahanbení.
💡 Pedagogický a organizační tip:
Pokud vás čeká velký úklid nebo promazávání digitálního obsahu, zapomeňte na postupné probírání a vyzkoušejte „třívteřinový robotický systém tří krabic“. Připravte si tři neprůhledné nádoby nebo tašky a jasně je nadepište: Dar, Obleču si (/Nechám si), Uložím. Klíč k úspěchu tkví v tom, že věci nesmíte zkoušet, dlouze si je prohlížet ani u nich vzpomínat. Sáhnout do hromady, během tří vteřin mechanicky rozhodnout a okamžitě hodit do příslušné krabice.
U výrazně emočně založených jedinců může pomoci představa, že pokud kus oblečení darujte někomu dalšímu, dáváte té věci vlastně šanci na to udělat zase někomu radost, místo toho, aby vám provinile zabíralo místo pro nové vzpomínky.
U e-mailů to funguje stejně – složky Smazat, Archivovat, Vyřídit. Jakmile se zapojí tento striktně racionální automat, emoce a rozhodovací paralýza nedostanou prostor.
Co skončí v krabici „Dar“ nebo složce „Smazat“, musí jít do neprůhledného obalu s datumem třídění mimo vaše zorné pole ( půda, sklep, úložné prostory) a po měsíci okamžitě pryč, aniž byste do nich znovu nahlíželi.
Chystá se kniha „ADHD? No, ty vole!“
Bavil vás tento článek? Toto téma a desítky dalších mých osobních, syrových i absurdních příběhů ze školního kabinetu a rodinného života najdete v mé připravované autobiografické knize s pracovním názvem „ADHD? No, ty vole!“. Knihu píšu pod svým spisovatelským pseudonymem Meggie McCaiová.
P.S. Moje články a chystaná kniha vznikají s jediným cílem – přinést porozumění tam, kde doteď byly jen výčitky. Pokud máte pocit, že je toto téma ve společnosti důležité a text vás osobně zasáhl, můžete mě na mé autorské cestě podpořit příspěvkem na jedno virtuální kafe, sušenku, nebo třeba jen bonbón v hodnotě jedné pětikoruny.
Je to pro mě ten nejkrásnější signál, že moje práce má reálný smysl. ❤️
Děkuji, že letíte se mnou! ✈️👑
Použité zdroje:
Barkley, Russell A. ADHD and the Nature of Self-Control. New York: Guilford Press, 1997.
Hallowell, Edward M. – Ratey, John J. Driven to Distraction: Recognizing and Coping with Attention Deficit Disorder. New York: Anchor Books, 2011.
Honzák, Radkin. Neklaďte odpor: Jak čelit stresu a vyhoření. Praha: Vyšehrad, 2018.
*Vlastní zkušenosti
