Článek
„Ta dnešní mládež.“
Stačí tahle tři slova a většina z nás přesně ví, co bude následovat. Nezdraví. Nepustí staršího sednout. Pořád koukají do telefonu. Nemají respekt k autoritám. Jsou hluční, drzí a myslí jen na sebe.
Jenže poslední dobou mám trochu jinou zkušenost.
Když mě někdo předběhne ve frontě v obchodě, překvapivě často to není teenager s mobilem v ruce. Když se někdo začne hádat s prodavačkou kvůli několika korunám, také to nebývá student. A když na veřejnosti zaslechnu opravdu ostré nadávky, rozhodně nejsou výsadou mladých.
A tak mě napadá nepříjemná otázka: Je skutečně nevychovaná nová generace, nebo jsme jen mnohem shovívavější k nevychovanosti té starší?
„Já mám jenom dvě věci“
Asi každý, kdo pravidelně nakupuje, tu situaci někdy zažil.
Stojíte ve frontě. Za vámi několik dalších lidí. Najednou se vedle vás objeví člověk, který se začne nenápadně posouvat dopředu. Vozík trochu před vás, potom krok a nakonec už stojí prakticky u pokladny.
„Já mám jenom dvě věci.“
Tahle věta má zřejmě magickou moc rušit pořadí ve frontě.
Samozřejmě ráda pustím člověka, který má jeden rohlík, zatímco já vezu plný vozík. Jenže rozdíl je v jednom slově: pustím.
Něco jiného je zeptat se a něco jiného automaticky předpokládat, že ostatní ustoupí.
A právě tady mě překvapuje, jak často podobné chování vídám u lidí, od kterých jsme jako děti slýchali, že „slušnost nic nestojí“.
Mladý s mobilem je vidět víc
Možná je ale problém také v našem vnímání.
Když v autobuse sedí dvacetiletý člověk, dívá se do telefonu a nevšimne si starší paní, snadno si řekneme: typická dnešní mládež.
Když se sedmdesátiletý člověk tlačí ke dveřím ještě dříve, než ostatní cestující vystoupí, většinou to za důkaz nevychovanosti celé jeho generace nepovažujeme.
Posuzujeme jednotlivce, ale u mladých máme někdy tendenci posuzovat rovnou celou generaci.
Přitom stačí chvíli pozorovat běžný život.
Mladí lidé běžně podrží dveře, pustí někoho před sebe nebo pomohou s kočárkem. Stejně jako existují mladí lidé hluční, bezohlední a vulgární.
A úplně stejné je to mezi seniory.
Úcta ke stáří nemůže znamenat automatickou omluvenku
Byla jsem vychovávaná k tomu, že ke starším lidem se člověk chová s úctou. A považuji to za správné.
Jenže postupem času jsem pochopila, že úcta ke stáří a tolerance nevychovanosti nejsou totéž.
Vyšší věk může být důvodem, proč někomu nabídnu místo k sezení, pomohu mu s taškou nebo budu trpělivější. Neměl by ale automaticky znamenat právo předbíhat, urážet obsluhu nebo jednat s mladším člověkem svrchu.
Respekt by totiž měl fungovat oběma směry.
Pokud od dvacetiletého člověka očekáváme, že bude slušný k sedmdesátiletému, měli bychom totéž očekávat i opačně.
„My jsme takoví nebyli“
To je možná jedna z největších iluzí každé generace.
Lidé si totiž vlastní mládí nepamatují jako nepřetržitý záznam bezpečnostní kamery. Pamatují si některé události, atmosféru a často především to hezké.
Výtržnosti, alkohol, vulgarita, rvačky nebo drzost přitom nejsou vynálezem generace TikToku.
Mění se jen jejich podoba.
Dnešní mladý člověk může být neslušný v komentářích na internetu. Před několika desítkami let internet nebyl, takže se stejná povaha projevovala někde jinde.
Telefon v ruce je nový. Bezohlednost nikoliv.
Možná si mladých všímáme hlavně tehdy, když něco provedou
Existuje ještě jeden důvod, proč můžeme mít pocit, že mládež je horší.
Slušnost je totiž téměř neviditelná.
Když deset teenagerů normálně nastoupí do autobusu, nikdo si toho nevšimne. Když jeden pustí nahlas hudbu, zapamatuje si ho celý vůz.
Když skupinka studentů normálně sedí v restauraci, není o čem vyprávět. Když jsou hluční, někdo večer doma řekne: „To je dneska mládež.“
Stejným způsobem ale funguje i moje zkušenost s předbíhajícími seniory. Také si pravděpodobně mnohem lépe pamatuji člověka, který mě naštval, než desítky starších lidí, kteří se ten den chovali naprosto normálně.
A právě proto bych byla opatrná s tvrzením, že jedna generace je slušnější než druhá.
Slušnost nemá datum narození
Možná tedy vůbec neexistuje nevychovaná generace.
Existují nevychovaní lidé.
Některým je patnáct, jiným čtyřicet a dalším sedmdesát pět.
Přesto mi připadá zvláštní, jak snadno společnost kritizuje mladé za nedostatek respektu, zatímco u starších lidí jsme někdy ochotni stejné chování omlouvat věkem.
Mladí určitě nejsou dokonalí. Telefony změnily způsob komunikace, sociální sítě posunuly hranice soukromí a některé projevy dnešní generace mohou být pro starší lidi těžko pochopitelné.
Ale z toho ještě nevyplývá, že je méně vychovaná.
Až tedy příště uslyším povzdech, že „dnešní mládež nemá žádné vychování“, možná si vzpomenu na frontu u pokladny.
Na mladíka, který mi podržel dveře, když jsem měla plné ruce.
A také na vitální seniorku, která mě předběhla se slovy:
„Já mám jenom dvě věci.“
Co myslíte vy? Setkáváte se s nevychovaností častěji u mladých, nebo máte podobnou zkušenost, že věk se slušností vlastně příliš nesouvisí?
