Článek
Když se řekne 11. září 2001, většina lidí si vybaví stejné obrazy. Letadlo mířící k věži, oblak ohně, lidé prchající ulicemi Manhattanu a nakonec dvě obrovské budovy mizející v oblaku prachu.
Za těmito záběry ale existují tisíce malých příběhů, které televizní kamery nezachytily. Některé se podařilo poskládat až po měsících podle svědectví přeživších. V jiných zůstalo posledních několik minut života člověka navždy tajemstvím.
A některé z nich jsou možná působivější než samotné známé záběry katastrofy.
Nikdo nevěděl, kdo je muž s červeným šátkem
Na 78. patře jižní věže vládlo po nárazu letu United Airlines 175 peklo. Právě tudy procházela nárazová zóna a část lidí, kteří útok přežili, byla zraněná a dezorientovaná.
Pak se mezi kouřem objevil mladý muž.
Přes nos a ústa měl uvázaný červený šátek. Mluvil klidně a začal lidi organizovat. Ukazoval jim cestu k použitelnému schodišti, pomáhal zraněným a jednu těžce zraněnou ženu dokonce nesl na zádech.
Mohl pokračovat dolů.
Místo toho se vrátil nahoru.
Podle pozdějších svědectví se do nebezpečné části budovy vracel opakovaně a hledal další lidi. Ti, kterým pomohl, dlouho vůbec netušili, jak se jejich zachránce jmenoval.
Až o několik měsíců později začala jeho totožnost vycházet najevo.
Byl to čtyřiadvacetiletý Welles Remy Crowther, obchodník s akciemi pracující ve 104. patře. Od šestnácti let působil jako dobrovolný hasič a červené šátky nosil už od dětství.
Jeho matka Alison četla v novinách svědectví lidí popisujících tajemného muže s červeným šátkem. Okamžitě ji napadlo, že by mohlo jít o jejího syna. Když přeživší později viděli Wellesovu fotografii, poznali ho.
Crowther z věže nevyšel. Jeho ostatky byly nalezeny v březnu 2002.
Červený šátek, který byl do té doby jen drobným osobním zvykem mladého muže, se stal jedním ze symbolů hrdinství 11. září.
Kuchař, který mohl odejít, zůstal u ženy na vozíku
Benjamin Clark nebyl hasič ani policista.
Byl kuchař.
Pracoval jako šéfkuchař pro Fiduciary Trust Company International v horních patrech jižní věže. Staral se o jídlo pro více než 250 zaměstnanců a podle vzpomínek kolegů znal mnoho z nich jménem.
Když byla věž zasažena, Clark se stejně jako tisíce dalších snažil dostat ven.
Jenže cestou narazil na člověka, který potřeboval pomoc.
Naposledy byl Benjamin Clark spatřen v 88. patře společně s dalšími třemi lidmi. Pomáhali ženě na invalidním vozíku.
Co přesně se odehrálo potom, už nikdo nedokázal popsat. Clark se ven nedostal. Když se jižní věž zřítila, bylo mu 39 let. Zůstala po něm manželka a pět dětí.
Jeho příběh nemá dramatický televizní záznam. Neexistuje slavná fotografie okamžiku, kdy pomáhal. Přesto patří mezi připomínky toho, kolik lidí se toho rána rozhodovalo mezi vlastním útěkem a pomocí někomu pomalejšímu.
V muzeu 11. září jsou dnes uchovány i Clarkovy kuchyňské potřeby a ručně psané recepty.
Půl milionu lidí uvázlo na ostrově
Když se po útocích uzavřely mosty a tunely, nastal problém, na který nebyl připraven téměř nikdo.
Manhattan je ostrov.
Statisíce lidí se snažily dostat pryč z dolní části města, zatímco běžné dopravní cesty byly uzavřené. Mnozí zamířili k vodě.
A právě tam začala jedna z nejpozoruhodnějších a přitom méně připomínaných operací celého 11. září.
Americká pobřežní stráž vyzvala všechna dostupná plavidla v okolí, aby pomohla.
Připlouvaly trajekty, remorkéry, výletní lodě, pracovní čluny i soukromá plavidla. Některé posádky podle pozdějších vzpomínek jednoduše pochopily, že lidé na pobřeží potřebují pomoc, a vydaly se pro ně.
Během méně než osmi hodin bylo podle americké pobřežní stráže po vodě evakuováno více než půl milionu lidí.
Pro srovnání: slavná evakuace spojeneckých vojáků z Dunkerku v roce 1940 trvala několik dní. Newyorská lodní evakuace se odehrála během jediného dne.
Na záběrech z 11. září dominují hořící mrakodrapy. Jen několik kilometrů od nich ale současně probíhala obrovská improvizovaná záchranná operace, do níž se zapojily stovky lodí.
Muž na letu 93 zavolal na obyčejnou linku 911
O letu United Airlines 93 se většinou mluví v souvislosti se vzpourou cestujících proti únoscům. Letadlo se nakonec zřítilo v Pensylvánii a nedosáhlo cíle, který si únosci pravděpodobně vybrali ve Washingtonu.
Méně známý je telefonát jednoho z cestujících.
Edward Porter Felt byl jednačtyřicetiletý počítačový inženýr, manžel a otec dvou dcer. Do San Francisca letěl na služební cestu.
Přibližně pět minut před pádem letadla vytáhl mobilní telefon a vytočil 911.
Dovolal se na tísňovou linku v pensylvánském Westmoreland County.
„Probíhá únos,“ oznámil operátorovi a opakoval, že je na letu United 93.
Telefonoval z toalety letadla.
Operátor se snažil zjistit, kde se stroj nachází, jenže Felt to nevěděl. Dokázal říct pouze číslo letu, trasu Newark–San Francisco a typ letadla.
Spojení trvalo přibližně 70 sekund.
Pak se přerušilo.
Přepis tohoto krátkého hovoru se dochoval a dnes jej zveřejňuje americká National Park Service. Je to jeden z nejosobnějších dokumentů posledních minut letu 93.
Přežila útok na stejné budovy dvakrát
Pro Lolitu Jackson nebylo 11. září první zkušeností s teroristickým útokem na World Trade Center.
Zažila už 26. únor 1993.
Tehdy teroristé odpálili nálož v podzemních garážích komplexu. Jackson pracovala v 72. patře jižní věže. Po výbuchu začal do kanceláří pronikat kouř a následovala dlouhá evakuace po schodech. Ven se dostávala přibližně dvě hodiny.
O osm let později byla ve World Trade Center znovu.
A znovu musela bojovat o život.
Právě zkušenost z roku 1993 ovlivnila chování mnoha lidí, kteří v komplexu pracovali. Předchozí útok ukázal, že i zdánlivě bezpečná kancelář vysoko nad ulicí se může během několika okamžiků změnit v past.
Lolita Jackson přežila oba útoky na World Trade Center.
Její příběh je zvláštní připomínkou něčeho, na co se dnes někdy zapomíná: Dvojčata nebyla terčem teroristů poprvé až 11. září 2001.
Za číslem 2 977 jsou jednotliví lidé
Při teroristických útocích 11. září 2001 zahynulo 2 977 obětí, nepočítáme-li devatenáct únosců.
Je to číslo, které se opakuje v učebnicích, dokumentech i při každém výročí.
Jenže právě jednotlivé příběhy ukazují rozměr události lépe než statistika.
Čtyřiadvacetiletý finančník, který si přes obličej uvázal svůj oblíbený červený šátek a vracel se pro další zraněné.
Kuchař a otec pěti dětí, který byl naposledy spatřen při pomoci ženě na vozíku.
Stovky kapitánů a členů posádek, kteří otočili své lodě směrem k Manhattanu, zatímco od něj všichni ostatní prchali.
A muž ukrytý na toaletě uneseného letadla, který několik minut před smrtí vytočil 911 a snažil se někomu na zemi vysvětlit, co se děje.
Právě tyto drobné příběhy se snadno ztratí za známými obrazy hořících věží. Přitom možná nejlépe ukazují, jak 11. září skutečně vypadalo pro lidi, kteří se toho rána ocitli přímo uprostřed dění.
Zdroje:
https://collection.911memorial.org/Detail/objects/26703/rel/1
https://www.911memorial.org/connect/blog/remembering-benjamin-clark-executive-chef
https://www.history.uscg.mil/Browse-by-Topic/Conflicts/War-On-Terror/
https://www.nps.gov/flni/learn/historyculture/phone-calls-and-seating-chart.htm
https://www.911memorial.org/connect/blog/story-one-womans-survival-during-911-and-feb-26-1993
